Suchá vřesoviště svazu Euphorbio-Callunion jsou rozšířena v nížinných oblastech východní části střední Evropy, u nás v oblastech s průměrnými ročními teplotami kolem 8 °C a ročními srážkovými úhrny kolem 500 mm. V relativně kontinentálním klimatu jsou vřesoviště už velmi ochuzená o druhy atlantských a subatlantských keříčků, z nichž jako jediný přetrvává vřes obecný (Calluna vulgaris), který tvoří dominantu porostů. Hojně se vyskytují druhy schopné růst na kyselých a silně vysychavých půdách, např. Festuca ovina, Hieracium pilosella a Rumex acetosella. Vřesoviště v těchto oblastech jsou často v kontaktu s kontinentální stepní vegetací třídy Festuco-Brometea. Pravidelně se vytvářejí mozaikovité porosty vřesovišť a suchých trávníků a mnohé subkontinentální a kontinentální stepní druhy (např. Avenula pratensis, Carex humilis, Hypericum perforatum a Koeleria macrantha) rostou přímo v porostech vřesu. Optimum výskytu mají v této vegetaci suchomilné boreokontinentální druhy Arctostaphylos uva-ursi a Carex ericetorum, které se však hojněji uplatňují spíše v kontinentálních oblastech Polska (Juraszek 1927) než v České republice. Borůvka (Vaccinium myrtillus), která je náročnější na vlhkost, v porostech chybí. Hojné jsou také mechorosty a lišejníky.

Nejlépe vyvinuta je tato vegetace na písčinách kontinentálních nížin východního Polska, odkud patrně zasahuje i do východní Evropy (Böcher 1943, Schubert 1960). Ostrůvkovitě se vyskytuje i v teplé a suché oblasti středního Německa ležící ve srážkovém stínu Harzu (Schubert 1960), ve středních a severních Čechách, na jihozápadní Moravě a v Dolních Rakousích (Ambrozek & Chytrý 1990, Chytrý et al. 1997). Byla zaznamenána i na jihozápadním Slovensku (Eliáš 1986b, Vozárová 1986, Valachovič 2004b). V těchto územích se suchá vřesoviště často vyvíjejí na kontaktu s vegetací suchých trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis (Schubert 1960, Ambrozek & Chytrý 1990, Chytrý et al. 1997).

Euphorbio-Callunion tvoří vikariantní svaz ke svazu Genistion Böcher 1943, který zahrnuje subatlantská nížinná vřesoviště rozšířená v severozápadním Německu a Nizozemí. Tato vikarizace odpovídá vikarizaci suchých borů kontinentálního Polska, případně teplomilných doubrav v suchých oblastech České republiky, a subatlantských acidofílních doubrav a bučin severozápadního Německa. Svaz Genistion se vyznačuje výskytem kručinek Genista anglica a G. pilosa (Böcher 1943, Schubert 1960). Zatímco Genista anglica je atlantský druh s východní hranicí areálu v severozápadním Německu, Genista pilosa je druh subatlantsko-submediteránní, který roste i na vřesovištích se stepními druhy svazu Euphorbio-Callunion např. ve středním Německu a na jihozápadní Moravě.

Ve svazu Euphorbio-Callunion rozlišujeme jedinou asociaci Euphorbio cyparissiae-Callunetum vulgaris. Kromě ní však do tohoto svazu patří také nedostatečně dokumentované keříčkové porosty s dominantní medvědicí lékařskou (Arctostaphylos uva-ursi), které se vyskytují na skalách kyselých, vzácněji i bazických hornin ve stupni pahorkatin až vrchovin, výjimečně i na přesypových píscích. Kromě dominantního druhu se v nich vyskytují další keříčky (Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea) a teplomilné druhy bylin (např. Centaurea scabiosa, Euphorbia cyparissias, Geranium sanguineum a Lychnis viscaria) včetně reliktních druhů s výrazně kontinentálními areály (např. Carex ericetorum, Gypsophila fastigiata a Peucedanum oreoselinum). V České republice se tato vegetace vyskytuje zejména na znělcových skalnatých svazích Českého středohoří, jako je Lipská hora nebo Výří skály na Milešovce, a v Ralské pahorkatině, kde se nachází jak na vulkanických kopcích, tak na pískovcových skalách s vápnitými složkami, jako je např. Kozí kámen v Hradčanských stěnách. Porosty s Arctostaphylos uva-ursi byly zaznamenány také ve Džbánu a v údolí Vltavy a Otavy. Syntaxonomie ani nomenklatura tohoto společenstva není uspokojivě vyřešena. Juraszek (1927) popsal z písečných dun u Varšavy podobnou asociaci Cladonio sylvaticae-Callunetum vulgaris, ve které se oproti českým porostům vyskytují také psamofyty, jako např. Corynephorus canescens. Je možné, že české porosty s dominantní Arctostaphylos uva-ursi by mohly být chápány jako samostatná asociace, nedostatek fytocenologických snímků však nedovoluje takové rozhodnutí učinit.