Struktura a druhové složení. Festuco capillatae-Nardetum tvoří druhově bohaté porosty nízkých acidofilních trávníků. Základ struktury porostů tvoří trsnaté traviny, kromě dominantní smilky tuhé (Nardus stricta) jsou to zejména Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Danthonia decumbens a Festuca rubra agg., vzácněji Carex pallescens, C. pilulifera, Festuca filiformis, F. ovina a Luzula campestris agg. Mezi jejich trsy se vyskytuje větší množství širokolistých, spíše drobnějších bylin. Vzrůstově vyšší druhy bývají přítomny, ale nemusí kvést zcela pravidelně. Počet druhů cévnatých rostlin se zpravidla pohybuje v rozmezí 25–40 na ploše 16–25 m². Běžně jsou zastoupeny různé druhy mechorostů.
Stanoviště. Festuco capillatae-Nardetum je rozšířeno převážně v podhorském až horském stupni, na oligotrofních půdách a chladnějších stanovištích se však místy vyskytuje i v nížinách. Půdy jsou velmi různorodé, společné je jim však nedostatečné zásobení živinami a malá produktivita. Důvodem bývá poloha v ochuzovaných částech reliéfu, jako jsou vyvýšeniny nebo horní části svahů, případně výskyt na okrajích rašelinišť, rašelinných loukách či vysychajících rašeliništích. Na minerálně bohatších podkladech se obvykle vyvíjejí hlubší půdy, jejichž povrchové horizonty jsou vyluhovány, a tak ochuzeny o živiny.
Dynamika a management. V minulosti byla tato vegetace udržována pastvou, případně sečí. Čas od času byla i přihnojena, což umožnilo růst některých druhů náročnějších na živiny. Dlouhodobá seč bez přihnojování však vede ke vzniku druhově velmi chudých společenstev, obvykle s dominancí smilky tuhé (Nardus stricta) nebo metličky křivolaké (Avenella flexuosa). Zejména chudé smilkové porosty s velkým nahromaděním stařiny mohou být dlouhodobě stabilním sukcesním stadiem, protože při ponechání ladem do nich jen velmi obtížně pronikají dřeviny (Prach et al. 1996). Opuštěné porosty však bývají velmi často zalesňovány. Na některých místech mohou převládnout i další druhy, např. Galium saxatile, Holcus mollis, Hypericum maculatum a Poa chaixii. U prvních dvou druhů může být stimulem k šíření lokální disturbance, např. pálení nebo hromadění neodvezeného sena, případně převrstvení půdou erodovanou z okolních polí. Pokud mají být tato sukcesní stadia zpětně převedena v druhově bohatý luční porost, je nutno obnovu seče kombinovat s přihnojením, nejlépe odleželým hnojem či kompostem. Toto společenstvo bylo předmětem rozsáhlého ekosystémového výzkumu, jehož výsledky shrnuje Rychnovská (1993).
Variabilita. Podle vlhkosti stanoviště lze rozlišit dvě výrazné varianty, které zčásti odpovídají dříve rozlišovaným asociacím Polygalo-Nardetum a Nardo-Festucetum capillatae v pojetí některých českých autorů (např. Balátová-Tuláčková 1980), nikoliv ve smyslu originálních popisů. Ani v Německu však nejsou tyto typy porostů hodnoceny jako samostatné asociace (Peppler 1992, Peppler-Lisbach & Petersen 2001).
Varianta Hieracium pilosella (TEC01a) s diagnostickým druhem Hieracium pilosella zahrnuje sušší porosty, které se vyskytují v celém areálu asociace.
Varianta Valeriana dioica (TEC01b) má diagnostické druhy, z nichž většina indikuje vlhká stanoviště: Carex panicea, C. umbrosa, Coeloglossum viride, Crepis mollis, Dactylorhiza fuchsii, Equisetum sylvaticum, Galium uliginosum, Juncus squarrosus, Melampyrum sylvaticum, Mentha arvensis, Soldanella montana, Valeriana dioica, Willemetia stipitata, Aulacomnium palustre, Cladonia arbuscula, Hylocomium splendens, Hypnum cupressiforme s. l. a Thuidium recognitum. Tyto porosty jsou vázány především na ploché nebo konkávní terény, především na Českomoravské vrchovině, na Šumavě a v Předšumaví, většinou v kontaktu s porosty svazů Calthion palustris a s rašelinnými loukami.
Hospodářský význam a ohrožení. Vzhledem k malé produktivitě není hospodářský význam těchto trávníku velký. V ochranných pásmech vodních toků a přehrad však působí jako přirozený filtr a vzhledem ke své druhové bohatosti mají značnou hodnotu pro ochranu biodiverzity. V minulosti byly ohroženy zejména odvodňováním, přehnojováním, případně orbou, v současnosti spíše opouštěním, nesečením a často i cíleným zalesňování. Tam, kde jsou tyto porosty zachovány ve větších komplexech spolu s dalšími lučními společenstvy, je velmi vhodné přistoupit k seči a ochraně celých komplexů. Ochrana malých zbytků je zejména v zemědělské krajině velmi obtížná, protože přísun živin vede ke změnám ve více produktivní typy nebo při neobhospodařování k úplnému zárůstu nitrofilními druhy.