Struktura a druhové složení. Asociace Festuco psammophilae-Koelerietum zahrnuje nízké rozvolněné trávníky písčitých půd, zpravidla s dominancí paličkovce šedavého (Corynephorus canescens), místy také s kostřavou písečnou (Festuca psammophila). Oproti předchozí asociaci jsou druhově o něco pestřejší. Acidofilní subatlantské druhy (např. Corynephorus canescens, Spergula morisonii a Teesdalia nudicaulis) se v nich vyskytují společně se skupinou subkontinentálních druhů, a to především sarmatských a sarmatsko-boreálních, poněkud bazifilnějších psamofytů, zejména Astragalus arenarius, Dianthus arenarius, Gypsophila fastigiata, Jurinea cyanoides a Koeleria glauca. Přítomny jsou i stanovištně méně specializované suchomilné druhy, často opět s kontinentální tendencí rozšíření, např. Artemisia campestris, Carex praecox a Festuca rupicola. Celkový počet druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m² však kolísá v rozmezí 10–15, čímž se neliší od předchozí asociace. Mechové patro s akrokarpními mechy (např. Ceratodon purpureus) a keříčkovitými lišejníky rodu Cladonia mívá většinou pokryvnost do 25 %. V současnosti je většina porostů poznamenána vlivem sukcese trav, jako je Elytrigia repens a Poa pratensis s. l., nebo ruderalizace, kterou indikují synantropní druhy, např. Berteroa incana a Chenopodium album.
Stanoviště. Asociace je vázána na váté písky v nejteplejší oblasti Čech. Reakce substrátu je bazičtější než u předchozího společenstva. Klika (1931a) uvádí reakci substrátu kolem pH 6. Výskyty na volných plochách písčin vzniklých úplnou degradací písčitých pastvin nebo lesa byly udržovány díky tradičnímu managementu kulturní krajiny. Takové lokality během 20. století zcela zanikly a společenstvo se udržuje jen na drobných náhradních biotopech, jako jsou okraje borových lesů, písčité náspy železnic, široké polní a lesní cesty, pískovny a vojenské střelnice.
Dynamika a management. Toto společenstvo se periodicky obnovuje nebo je dlouhodobě udržováno disturbancemi, jako je pastva, sešlap, větrná eroze, těžba písku, terénní úpravy nebo kácení lesa. Porosty udržované často se opakujícími maloplošnými disturbancemi mohly přetrvávat po staletí. Dnes mají větší význam velkoplošné intenzivní disturbance, které vytvoří nové vhodné stanoviště a jsou následovány sukcesí bez dalšího častějšího narušování. Na nově vznikající stanoviště se však diaspory mnoha diagnostických druhů společenstva často nedostanou, a tak vznikají spíše druhově chudé porosty.
Sarmatské psamofilní druhy jsou pokládány za relikty z pleistocénu a staršího holocénu (Slavík in Hejný et al. 1988: 65–102). Historicky významná je i přítomnost psamofytů středoevropského rozšíření (Festuca brevipila a F. psammophila) a taxonů s endemismem na nižší než druhové úrovni, jako je Dianthus arenarius nebo lokální psamofilní typy Festuca pallens a Silene otites. To ukazuje na reliktní ráz celého společenstva. Pravděpodobné jsou tři etapy postupného omezování výskytu společenstva spojené se změnami jeho druhové skladby. První etapou byl časný holocén s rozvojem lesů a ústupem otevřených biotopů. Druhou etapou byl konec subboreálu, kdy došlo k plošné acidifikaci krajiny (Sádlo et al. 2005), a tím i radikálnímu omezení rozsahu bazických písčin. Je možné, že teprve tehdy se ve společenstvu plně prosadila skupina oceanických druhů. Poslední etapou je současnost, kdy zanikají poslední lokality společenstva a některé druhy vymírají (Jurinea cyanoides a Scirpoides holoschoenus) nebo jsou uměle udržovány řízeným managementem (Astragalus arenarius a Dianthus arenarius). Historicky bylo společenstvo v kulturní krajině udržováno kombinací pastvy s různě rozsáhlými a intenzivními disturbancemi, jako je sešlap povrchu půdy, větrná eroze, těžba písku, vypalování pastvin nebo kácení lesa. Děje se tak místy i dnes, ale zásoba diaspor příslušných druhů je už natolik malá, že populace již nejsou schopny kolonizovat nově vzniklé vhodné lokality. Zachování společenstva v budoucnosti musí spočívat v periodické údržbě dosavadních lokalit narušováním a v řízení metapopulační dynamiky vzácných druhů, tj. v umělém zakládání nových mikrolokalit a následné introdukci rostlin.
Variabilita. Variabilita společenstva je dnes silně pozměněna jeho postupným ústupem a degradací. Přesto je patrný gradient úživnosti podkladu. Porosty na živinami chudých substrátech se vyznačují výskytem acidotolerantních druhů, např. Agrostis capillaris, Corynephorus canescens, Festuca psammophila a Hieracium pilosella. Opačný pól variability tvoří porosty na mírně bazičtějších substrátech, snadno podléhajících ruderalizaci. Pro ně je charakteristický výskyt vzácných druhů vytrvalých psamofytů, zejména Gypsophila fastigiata a Jurinea cyanoides, a zároveň jednoletých druhů ruderálních, jako je Capsella bursa-pastoris, Sisymbrium altissimum a Viola arvensis.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo bylo dříve pionýrským stadiem při kolonizaci písčin a stabilizaci jejich povrchu. Dnes vzhledem ke své vzácnosti nemá hospodářský význam, je však biotopem ohrožených druhů rostlin a pravděpodobně i vzácných psamofilních hub a hmyzu.
Syntaxonomická poznámka. Vicherek (in Moravec et al. 1995: 87) uvádí tuto asociaci pod jménem Jurineo cyanoidis-Koelerietum glaucae Klika 1931. Toto jméno však Klika ve své práci nepoužil. Asociaci Jurineo cyanoidis-Koelerietum glaucae popsal Volk (1931) z bazických písků ve středním Porýní a zahrnuje odlišnou vegetaci.