Struktura a druhové složení. Ve stromovém patře těchto doubrav zcela převažuje dub zimní (Quercus petraea agg.), který vytváří nízké a silně rozvolněné porosty (obvykle do 10 m výšky a s pokryvností pod 50 %, často i mnohem méně). Přímíšeny mohou být světlomilné druhy dřevin, zejména borovice lesní (Pinus sylvestris), bříza bělokorá (Betula pendula) a jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), místy i stínomilný habr obecný (Carpinus betulus). Keřové patro chybí nebo je málo vyvinuté. Mnohdy se v něm uplatňují mladí nebo zakrslí jedinci dřevin stromového patra, z keřů např. růže (Rosa canina agg.) a jalovec obecný (Juniperus communis). Bylinnému patru dominují acidofilní a acidotolerantní traviny a keříčky, nejčastěji kostřava ovčí (Festuca ovina), ostřice nízká (Carex humilis) a kručinka chlupatá (Genista pilosa). Charakteristický je výskyt skupiny světlomilných a suchomilných druhů kyselých skeletovitých půd (např. Hypericum perforatum, Jasione montana, Pilosella officinarum, Rumex acetosella a Scleranthus perennis) a acidotolerantních skalních druhů (např. Allium flavum, Festuca pallens, Sedum reflexum a Seseli osseum). Tyto druhy odrážejí spíš nelesní přírodní podmínky této vegetace. Nechybějí teplomilné druhy (např. Agrostis vinealis, Anthericum ramosum, Koeleria macrantha, Linaria genistifolia, Verbascum chaixii subsp. austriacum a Vincetoxicum hirundinaria) ani běžné acidofyty (např. Calluna vulgaris, Genista tinctoria, Hieracium lachenalii, H. sabaudum, Luzula luzuloides a Viscaria vulgaris). Od podobných doubrav asociace Sorbo torminalis-Quercetum odlišuje tuto vegetaci především hojnější výskyt druhů jižního migračního elementu (zejména Allium flavum, Genista pilosa a Linaria genistifolia). Druhové bohatství cévnatých rostlin je mezi teplomilnými doubravami nejmenší a na ploše 100–200 m2 se obvykle nalézá jen 20–35 druhů. Naproti tomu mají ve srovnání se všemi ostatními teplomilnými doubravami v porostech této asociace neobvykle velkou pokryvnost mechy (zejména Ceratodon purpureus, Dicranum scoparium, Polytrichum juniperinum a P. piliferum) a lišejníky rostoucí na povrchu půdy (např. Cladonia fimbriata a C. rangiformis) i na skalních výchozech (např. Xanthoparmelia conspersa, X. pulla s. l. a X. stenophylla s. l.). Mechové patro nezřídka dosahuje pokryvnosti přes 50 % a na ploše 100–200 m2 se obvykle vyskytuje 5–10 druhů terestrických mechů a lišejníků.
Stanoviště. Společenstvo je význačným prvkem vegetační mozaiky hluboce zaříznutých říčních údolí nejteplejší a nejsušší jižní části východního okraje Českého masivu. Zde se vyskytuje především na strmých výslunných svazích, kde na konvexních, větrem vyfoukávaných tvarech reliéfu (hřbítky, údolní hrany a skalní výchozy) nejvíce vynikají vlastnosti horninového podloží. Tím bývají nejčastěji staré krystalické horniny Českého masivu (zejména granitoidy, ruly a granulity), u Moravského Krumlova také permské slepence. Na těchto substrátech se vyvíjejí mělké, vysychavé, živinami a bázemi chudé půdy (oligotrofní rankery) s pH většinou menším než 5,0, jež jsou nepříznivé pro růst zapojeného lesa. Vzniká zde proto mozaika acidofilních suchomilných lesních a nelesních společenstev, jejichž přechod představuje právě řídkoles asociace Genisto pilosae-Quercetum. Kontaktními společenstvy na příznivějších stanovištích s hlubšími půdami bývají acidofilní teplomilné doubravy, na mělkých půdách potom suché trávníky a vřesoviště s fragmenty teplomilných reliktních borů nebo s nelesní skalní vegetací.
Dynamika a management. Zčásti jde o vegetaci extrémně suchých a živinami chudých, primárně bezlesých stanovišť, na některých lokalitách se však tyto porosty zřejmě vyvinuly z původně zapojených lesů pod vlivem lidské činnosti (těžba dřeva a pastva), případně jde o mladá sukcesní stadia na dříve odlesněných stanovištích. Zejména na strmých svazích vedlo odlesnění a další lidské aktivity k půdní erozi a vzniku podmínek vhodných pro šíření na živiny nenáročných acidotolerantních druhů. Ačkoli jsou tyto doubravy často dlouhodobě sukcesně stabilní, je zejména na druhotných stanovištích možný vývoj směrem k zapojenějšímu lesu.
Hospodářský význam a ohrožení. Vzhledem k vazbě na velmi suchá oligotrofní stanoviště mají porosty této asociace minimální produkční význam a většinou jsou v lesní hospodářské kategorizaci vedeny jako les ochranný. Naopak mají velký význam jako refugia světlomilných druhů rostlin a živočichů, proto je nutné monitorovat jejich stav a v případě sukcesních změn směrem k zapojenějším typům lesa udržovat aktivními opatřeními rozvolněný charakter porostů.
Syntaxonomická poznámka. Jako přechodná vegetace mezi teplomilnými a acidofilními doubravami je asociace Genisto pilosae-Quercetum v některých fytocenologických pracích řazena mezi acidofilní doubravy (např. Husová 1967, Willner & Grabherr 2007).