Do svazu Geo-Alliarion jsou řazena relativně teplomilná nitrofilní společenstva s převahou jednoletých až krátkověkých vytrvalých druhů, např. Alliaria petiolata. Chaerophyllum temulum, Chelidonium majus. Galeopsis tetrahit s. l., Galium aparine, Geum urbanum . Lapsana communis. Z jednoletých druhů jsou často přítomny ozimé jednoletky (např. Anthriscus cerefolium. Bromus sterilis. Galium aparine, Geranium robertianum . Torilis japonica), které klíčí na podzim, zimu přetrvávají ve vegetativní fázi a již brzy na jaře tvoří vyvinuté porosty. S menší pokryvností se pravidelně vyskytují také některé vytrvalé nitrofilní byliny (např. Aegopodium podagraria. Anthriscus sylvestris. Artemisia vulgaris. Ballota nigra . Lamium album) a trávy (např. Arrhenatherum elatius. Dactylis glomerata . Elytrigia repens).
Společenstva svazu se vyvíjejí jak na polopřirozených, tak na antropogenních ruderálních stanovištích. Nejčastěji se vyskytují ve formě lemových porostů, mohou však růst i na rozsáhlých plochách. Nacházejí se při okrajích listnatých lesů a křovin (často v lemech akátin nebo porostů s Lycium barbarum. Sambucus nigra . Syringa vulgaris), na světlinách v ruderalizovaných příměstských lesích, v parcích a na hřbitovech, v zanedbaných zahradách, na březích vodních toků ovlivněných lidskou činností, rumištích a zbořeništích, při patách zdí a plotů. Jde o stanoviště, která jsou většinou polostinná, na čerstvě vlhkých až vysychavých kyprých půdách, většinou dobře zásobených živinami, hlavně dusíkem.
Především na antropicky ovlivněných stanovištích v lidských sídlech a jejich okolí v této vegetaci rostou vedle převládajících původních druhů také některé druhy pro naši flóru nepůvodní. Jsou to především archeofyty (Ballota nigra. Chelidonium majus. Lamium album. Lapsana communis. Viola odorata aj.), často sem však proniká i invazní neofyt netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), která může převládnout a tvořit monodominantní porosty.
Společenstva svazu Geo-Alliarion tvoří iniciální sukcesní stadia na vlhkostně příznivých, mezických stanovištích. Dominantní druhy jsou většinou konkurenčně slabé až středně silné rostliny (většinou CR stratégové), které jsou v sukcesi často nahrazovány konkurenčně silnějšími C stratégy (např. Aegopodium podagraria. Anthriscus sylvestris. Arrhenatherum elatius. Artemisia vulgaris. Ballota nigra. Elytrigia repens . Lamium album). Existence společenstev svazu Geo-Alliarion je podmíněna občasným mechanickým narušováním stanoviště, čímž jsou tyto statné vytrvalé druhy omezovány. Při omezení disturbancí se naopak tyto druhy šíří a porosty se mění v různé typy vytrvalé ruderální vegetace. Na vlhčích půdách na antropicky málo ovlivněných březích vodních toků vznikají nejčastěji porosty přechodné k přirozené vegetaci svazů Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae, Senecionion fluviatilis nebo Petasition hybridi, na vlhkých antropogenních půdách vývoj směřuje ke svazu Aegopodion podagrariae a na sušších půdách výslunnějších stanovišť k bylinné vegetaci tříd Artemisietea vulgaris a Festuco-Brometea nebo ke křovinám a lesu.
Vegetace svazu Geo-Alliarion se původně v krajině vyskytovala na různých nepravidelně narušovaných stanovištích, například na patách suťových kuželů, okrajích mezofilních lesů, křovin a pasek, podél stezek zvěře nebo na narušovaných březích vodních toků. Byla to většinou mírně osluněná a čerstvě vlhká až vysychavá otevřená stanoviště. Při šíření druhů typických pro tento svaz je důležitá zoochorie. Mezi druhy rozšiřující se na srsti nebo s blátem na nohou zvířat patří např. Anthriscus cerefolium. Chaerophyllum temulum. Galium aparine. Geum urbanum . Torilis japonica (Lhotská et al. 1987). Díky adaptaci na místa s obnažovaným půdním povrchem se společenstva svazu Geo-Alliarion postupně rozšířila na obdobná stanoviště vznikající činností člověka, a to přímo v lidských sídlech nebo jejich okolí. Porosty se vyvíjejí především na dusíkem silně obohacených půdách, a mohou tak plnit asanační funkci (Hejný et al. 1979). V parcích, zahradách, sadech a na hřbitovech se často vyvíjejí na rozsáhlých plochách, kde jsou jako plevelné porosty nežádoucí.
Svaz Geo-Alliarion je rozšířen v celé temperátní zóně Evropy a zasahuje i do submediteránní oblasti. Nejrozšířenější asociací v Evropě je Alliario petiolatae-Chaerophylletum temuli. V České republice se vegetace tohoto svazu vyskytuje hlavně v teplých a mírně teplých pahorkatinách, vzácnější je v podhorských oblastech. Hojněji se s ní lze setkat především v oblastech s výskytem bazických hornin (Hejný et al. 1979).
Do svazu Geo-Alliarion řadíme u nás asociace Alliario petiolatae-Chaerophylletum temuli. Torilidetum japonicae . Anthriscetum trichospermae. První dvě se vyvíjejí v létě, zatímco Anthriscetum trichospermae je relativně vzácné jarní společenstvo. V předchozím přehledu rostlinných společenstev České republiky (Hejný in Moravec et al. 1995: 144–151) byly do svazu Geo-Alliarion řazeny ještě asociace Epilobio montani-Geranietum robertiani Lohmeyer ex Görs et Müller 1969 a Cephalarietum pilosae Tüxen ex Oberdorfer 1957. Prvně zmíněnou asociaci řadíme na základě druhového složení, ekologických nároků a charakteru rozšíření do svazu Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae, podobně jako v přehledech vegetace Rakouska, Slovenska nebo Maďarska (Mucina in Mucina et al. 1993: 203–251, Jarolímek et al. 1997, Borhidi 2003). Výskyt asociace Cephalarietum pilosae není na našem území doložen fytocenologickými snímky, známé jsou jen vzácné výskyty druhu Virga pilosa v různých ruderálních společenstvech.
Někdy jsou do svazu Geo-Alliarion řazena i další společenstva. Častěji jsou to v okolních zemích například asociace Chaerophyllo-Geranietum lucidi Oberdorfer ex Korneck 1974, Anthrisco-Asperugetum procumbentis Passarge 1978, Urtico-Cruciatetum laevipedis Dierschke 1974, Lactuco-Anthriscetum caucalidis Mucina et Zaliberová 1986, Alliario petiolatae-Cynoglossetum germanici Géhu et al. 1972, Euphorbietum strictae (Oberdorfer in Oberdorfer et al. 1967) Müller ex Mucina 1993 a Physalidetum alkekengi Kaiser 1926, které se u nás buď nevyskytují, nebo jsou velmi vzácné, případně přehlížené a nedostatečně doložené fytocenologickými snímky.