Struktura a druhové složení. Strukturu vegetace určuje dominantní jednoletá tráva bahenka šášinovitá (Heleochloa schoenoides), která vytváří nízké, zpravidla otevřené porosty. Průvodní druhy mají malou pokryvnost a jejich spektrum je značně omezené. Častěji se objevují některé další halofyty, např. Crypsis aculeata, Spergularia maritima a S. salina, dále druhy mírně zasolených obnažených den, jako je Chenopodium glaucum, a na kontaktu s halofilními trávníky rovněž Puccinellia distans. Porosty obsahují zpravidla jen asi 10 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–25 m². Mechorosty jsou vzácné.
Stanoviště. Asociace Heleochloëtum schoenoidis se vyskytuje na pravidelně obnažovaných dnech a březích rybníků, mrtvých ramen a v periodicky vysychajících tůních a loužích uvnitř slanisk. Ve vlhkých letech se porosty s dominantním druhem Heleochloa schoenoides vyvíjejí rovněž v mělkých, zjara zaplavovaných prohlubních na polích. Půdy jsou těžké, hlinité až jílovité. V létě silně vysychají a jejich povrch polygonálně puká. Povrchové vrstvy substrátu bývají bohaté rozpustnými solemi sodíku a hořčíku a také nitráty, na čemž se často podílí i pastva drůbeže nebo divokých populací vodního ptactva (Vicherek 1973). Na rozdíl od asociace Crypsietum aculeatae se porosty asociace Heleochloëtum schoenoidis mohou vyskytovat i na méně zasolených substrátech. Podobně jako předchozí asociace je i Heleochloëtum schoenoidis vázáno na oblasti s kontinentálně laděným klimatem, kde se v horkém a suchém létě vytvářejí vhodné podmínky pro rozvoj různých typů vegetace obnažených den.
Dynamika a management. Heleochloëtum schoenoidis je jedním z možných iniciálních společenstev při sukcesi na obnažených zasolených substrátech. Navazující vegetací jsou zpravidla porosty svazu Puccinellion limosae a v minulosti také Salicornion prostratae (Vicherek 1973). S ubývající salinitou přechází Heleochloëtum schoenoidis na obnažených dnech v porosty třídy Isoëto-Nanojuncetea. Tato změna nastala na mnoha místech i v čase, po narušení vodního režimu a odsolení půdy. Mírně zasolenou mokrou půdu rychle kolonizují semenáče rákosu (Phragmites australis) a orobinců (Typha spp.), které jsou schopny vytvořit vzrostlé porosty během několika měsíců. Vhodný ochranářský management na lokalitách s výskytem fragmentů asociace Heleochloëtum schoenoidis se liší podle typu stanoviště. Na rybnících je to letnění nebo alespoň snížení vodní hladiny v letních měsících, případně omezování rákosin v pobřežních mělčinách. Maloplošné výskyty uvnitř halofilních trávníků je třeba chránit před zarůstáním vytrvalými bylinami např. mechanickým narušováním povrchu půdy nebo pastvou. Ve vlhkých letech se společenstvo vyskytuje i na polích, která jsou trvale obhospodařována, ale mělké, na jaře zaplavené prohlubně zůstávají neobdělány, případně se v nich plodina neuchytí. Na některých lokalitách bude patrně nutné posilování nebo obnova populací Heleochloa schoenoides z výsevů.
Variabilita. Vicherek (1973) rozlišuje subasociace Heleochloëtum schoenoidis typicum Vicherek 1973 a Heleochloëtum schoenoidis spergularietosum marginatae Vicherek 1973, které se liší spektrem průvodních druhů, pronikajících z kontaktních společenstev. U subasociace typicum jsou to hlavně vlhkomilné terofyty mírně zasolených půd, jako je Juncus ranarius a Lythrum hyssopifolia. Tato vegetace představuje přechod k porostům třídy Isoëto-Nanojuncetea. Druhá uvedená subasociace je vázána na substráty s vyšší koncentrací rozpustných solí a vyznačuje se výskytem halofytů Aster tripolium subsp. pannonicus, Puccinellia distans a Spergularia maritima, zatímco druhy mírně zasolených obnažených den chybějí.
Hospodářský význam a ohrožení. Jako součást dobytčích a drůbežích pastvin byly porosty asociace Heleochloëtum schoenoidis v minulosti spásány, přímý hospodářský efekt byl však vzhledem k malé produkci biomasy zanedbatelný. V současnosti jsou lokality převážně bez využití a jen jako součást ochranářského managementu jsou nepravidelně vypásány. Společenstvo patří u nás v současnosti k nejohroženějším typům vegetace. Jeho ochrana má význam pro zachování vzácných druhů rostlin a bezobratlých, představuje též významný biotop pro některé druhy vodních ptáků. Na dosud existujících lokalitách se zbytky halofilní vegetace je ohroženo nebo zaniklo hlavně kvůli absenci vhodného managementu a postupující sukcesi vytrvalé vegetace, která je vlivem narušení vodního režimu a odsolení půdy rychlejší než v minulosti. Sukcese může ohrozit i vegetaci zamokřených polí, vzniklých na místě někdejších slanisk, pokud budou dlouhodobě ponechána ladem.