Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje otevřené kobercovité porosty s průtržníkem lysým (Herniaria glabra), který pravidelně doprovázejí různé jednoleté nebo vytrvalé druhy bylin, dosahující však obvykle jen malých pokryvností. V bylinném patře se spolu s průtržníkem vyskytují další nízké druhy z čeledi Caryophyllaceae (Sagina procumbens, Spergularia rubra) a pravidelně jsou zastoupeny také běžné druhy sešlapávaných půd Matricaria discoidea, Plantago major, Poa annua a Polygonum arenastrum. Do porostů často pronikají jednoleté ruderální druhy (např. Conyza canadensis, Digitaria ischaemum), a to převážně na sešlapávaných plochách v prostorech nádraží. Pravidelně bývají zastoupeny i luční druhy a druhy suchých trávníků (např. Achillea millefolium agg., Agrostis capillaris. Lolium perenne. Medicago lupulina. Plantago lanceolata. Potentilla argentea a Trifolium repens), které na méně sešlapávaných místech vytvářejí vyšší patro porostů. Porosty obsahují zpravidla 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 2–10 m². Na vlhčích stanovištích se často vyvíjí mechové patro s nejhojnějšími zástupci pionýrských akrokarpních mechů Bryum argenteum a Ceratodon purpureus.
Stanoviště. Herniarietum glabrae se vyvíjí převážně na udusaných písčitých až štěrkovitých nevápnitých půdách s malým obsahem živin. Tyto půdy jsou dobře propustné, v létě se přehřívají a silně vysychají. Společenstvo se vyskytuje jak v sídlech (nejčastěji na otevřených sešlapávaných plochách v kolejištích a kolem nádražních budov), tak ve volné krajině, kde se s ním lze setkat například na písčitých cestách nebo písčitých říčních náplavech.
Dynamika a management. Společenstvo je vázáno na zhutnělé písčité substráty. Ve volné krajině se vyvíjí většinou na kontaktu s vegetací tříd Koelerio-Corynephoretea nebo Festuco-Brometea. Jestliže alespoň občasné zhutňování půd ustane, Herniarietum glabrae většinou přechází v travinnou vegetaci. Na nádražích bývá ničeno aplikací herbicidů a vyskytuje se často jen fragmentárně.
Variabilita. Podle vlhkostních podmínek a obsahu živin v půdě lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Potentilla argentea (XAB02a) zahrnuje rozvolněné porosty, ve kterých se uplatňují druhy suchých trávníků a mělkých skeletovitých půd (např. Potentilla argentea, P. tabernaemontani, Rumex acetosella, Scleranthus annuus, S. perennis, Trifolium arvense). S vyšší pokryvností se vyskytuje také Spergularia rubra a některé suchomilnější luční druhy (např. Achillea millefolium agg., Cerastium arvense, Plantago lanceolata, Trifolium dubium). Tato varianta se vytváří převážně mimo lidská sídla, například na středových pruzích a okrajích písčitých cest nebo na březích řek.
Varianta Poa annua (XAB02b) zahrnuje porosty s větším zastoupením mírně vlhkomilných druhů sešlapávaných míst (např. Matricaria discoidea, Poa annua, Sagina procumbens) a jednoletých ruderálních druhů (např. Chenopodium album agg., Conyza canadensis, Tripleurospermum inodorum). Vyskytují se také některé vytrvalé druhy (např. Artemisia vulgaris, Medicago lupulina, Plantago major) a drobné efemérní jednoletky (např. Arenaria serpyllifolia, Capsella bursa-pastoris a Microrrhinum minus). Tyto porosty se vyvíjejí na dusíkem bohatších a vlhčích půdách v areálech nádraží a v kolejištích. Oproti předchozí variantě se vyznačují lépe vyvinutým mechovým patrem s druhy Bryum argenteum, Ceratodon purpureus. Lze je hodnotit jako přechody k asociacím Sagino procumbentis-Bryetum argentei nebo Poëtum annuae.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam ani není ohroženo. Na nádražích je často ničeno postřiky herbicidů. V minulosti byly v porostech této asociace vzácně zaznamenány výskyty kriticky ohroženého průtržníku chlupatého (Herniaria hirsuta) a ohrožené mrvky myšího ocásku (Vulpia myuros; Hejný & Jehlík 1975, Jehlík 1986).
Syntaxonomická poznámka. V okolních zemích je společenstvo často nesprávně udáváno pod jménem Rumici acetosellae-Spergularietum rubrae Hülbusch 1973 (např. Mucina in Mucina et al. 1993: 82–89, Oberdorfer in Oberdorfer 1993b: 300–315, Klotz in Schubert et al. 2001: 372–376, Rennwald 2000, Dengler & Wollert in Berg et al. 2004: 257–263), které však podle originální diagnózy (Hülbusch 1973) zahrnuje odlišnou vegetaci se sporadickým výskytem Herniaria glabra a převažující Spergularia rubra.