Struktura a druhové složení. V porostech této asociace dominuje na hladině plovoucí voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), která v druhé polovině léta rozkvétá nápadnými bílými květy. V mezerách mezi růžicemi jejích okrouhle ledvinitých listů se mohou vyskytovat drobné okřehkovité rostliny, nejčastěji závitka mnohokořenná (Spirodela polyrhiza) a okřehek menší (Lemna minor). Někdy bývá vyvinuta i submerzní vrstva, tvořená především růžkatcem ostnitým (Ceratophyllum demersum), který dobře snáší i nedostatek světla při velké pokryvnosti dominantního druhu. V rámci třídy Lemnetea patří tato asociace k druhově bohatším: na ploše 4–20 m² se zpravidla vyskytuje 3–6 druhů.

Stanoviště. Tato vegetace se vyskytuje v mělkých stojatých až mírně tekoucích vodách, jako jsou mrtvá ramena a aluviální tůně, okraje rybníků, pískovny v pokročilejším stadiu zazemnění, klidné úseky řek a kanály. Stanoviště jsou osluněná nebo mírně zastíněná, s vrstvou organogenního bahna na dně. Zejména aluviální nádrže mohou v létě vysychat; společenstvo je v takovém případě schopno přežít na mokrém substrátu. Vody s výskytem této asociace jsou mezotrofní až přirozeně eutrofní. Ze zahraničí se pro ně udává hodnota pH v slabě kyselé až slabě alkalické oblasti (6,1–8,0; Doll 1991b, Oťaheľová in Valachovič et al. 1995: 131–150, Popescu & Coldea in Coldea 1997: 36–53). Společenstvo se vyskytuje v územích s mírně teplým až teplým klimatem, u nás převážně v nížinách a teplejších pahorkatinách.

Dynamika a management. Hydrocharitetum morsus-ranae představuje přirozenou vegetaci mělkých stojatých vod v pokročilé fázi zazemnění. Sukcesně navazuje na společenstva s převahou vodních makrofytů zakořeněných ve dně, která se vyvíjejí v nádržích se slabou vrstvou organického sedimentu. Dalším vývojem vznikají různé typy rákosin a porostů vysokých ostřic, s nimiž se porosty s dominantní Hydrocharis morsus.ranae často vyskytují v mozaice. Patrně kvůli vazbě na vodní nádrže v pokročilejší fázi sukcese se u nás tato vegetace na antropogenních stanovištích, jako jsou rybníky, objevuje poměrně vzácně. Její přežití v krajině závisí především na dostatku přirozených aluviálních vod, řada z nich však zanikla po regulaci vodních toků. Společenstvo ustupuje i ze silně eutrofních vod a stanovišť vystavených intenzivním disturbancím, např. z míst s velkými populacemi vodního ptactva. Management této vegetace je většinou bezzásahový, může však zahrnovat omezování rákosin a jiné vegetace, která příliš urychluje zazemňování. Pro zachování stanovišť je někdy nezbytná jejich periodická obnova odstraněním části sedimentu, a to i s rizikem, že se společenstvo nemusí v následujícím vegetačním období v nádrži objevit, například kvůli přechodné změně chemismu vody.

Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace zřejmě nikdy neměla přímý hospodářský význam. Její biomasu může konzumovat vodní ptactvo nebo býložravé ryby (Cross 1969). V současnosti však u nás toto společenstvo není příliš hojné, a proto jeho hlavní význam spočívá v zachování biodiverzity vodních makrofytů a bezobratlých. Je ohroženo hlavně ničením aluviálních vod a silnou eutrofizací.

Syntaxonomická poznámka. V některých syntaxonomických přehledech (např. Schubert et al. 2001a, Hilbig in Schubert et al. 2001b: 221–225, Oťaheľová in Valachovič et al. 1995: 131–150) je tato asociace slučována spolu s následující asociací do jediné, Hydrocharito-Stratiotetum Westhoff 1942. Jelikož z České republiky je k dispozici jen velmi málo fytocenologických snímků, kde se diagnostické druhy Hydrocharis morsus-ranae a Stratiotes aloides vyskytují společně, přidržujeme se pojetí samostatných asociací.