Struktura a druhové složení. Tato asociace zahrnuje nízké rozvolněné až téměř zapojené trávníky kamenitých půd s dominancí kostřavy ovčí (Festuca ovina). Převážná část zastoupených druhů včetně druhů diagnostických jsou suchomilné byliny s velmi širokou ekologickou valencí, pokrývající svým výskytem většinu suchých biotopů, jen s částečnou výjimkou vápencových podkladů. To se odráží v komplikované formální definici asociace, která obsahuje vícenásobné negativní vymezení oproti mnoha typům suchých a psamofilních trávníků. Převažují vytrvalé dvouděložné hemikryptofyty (např. Hieracium pilosella, Plantago lanceolata a Thymus pulegioides) a traviny (kromě dominantní Festuca ovina např. také Agrostis capillaris a Carex caryophyllea). V porostech se zpravidla vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Proměnlivé zastoupení má mechové patro s acidofilními druhy, nejčastěji mechy Ceratodon purpureus, Hypnum cupressiforme s. l. a lišejníky rodu Cladonia.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje zpravidla ve vyšších pahorkatinách na mírných svazích s mělkou rankerovou půdou na málo úživných horninách, jako jsou žuly, ruly, buližníky, paleoryolity, proterozoické břidlice nebo i štěrkopísky. Jeho lokality byly v minulosti využívány zpravidla jako pastviny.
Dynamika a management. Jasiono-Festucetum ovinae je tvořeno převážně běžnými nelesními suchomilnými druhy, které se snadno šíří v pastevně využívané kulturní krajině. Je typickým náhradním společenstvem v těch oblastech, kde nebyla přítomna refugia květeny přirozeného skalního bezlesí. Jeho biotopy vznikly převážně odlesněním, často až ve středověku nebo i v novověku. Po svém vzniku byly dočasně stabilizovány účinkem pastvy a v současnosti často znovu zarůstají.
Variabilita. Variabilita odpovídá gradientu od suchých k mezickým půdám. Nápadná, avšak z hlediska celkové variability spíše nevýznamná je občasná přítomnost malého podílu psamofytů nebo druhů teplomilných trávníků. Společenstva s výskytem psamofytů, jako je Artemisio campestris-Corynephoretum canescentis Kosinová-Kučerová 1964, proto pokládáme jen za součást variability této asociace. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Scleranthus perennis (TFD02a) se vyskytuje na velmi suchých stanovištích na sukcesním či zonačním přechodu k porostům asociace Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis. Jde o druhově chudší, spíše negativně diferencované porosty, kde se vyskytují jen nejběžnější acidotoleranní druhy (např. Hieracium pilosella, Lychnis viscaria a Scleranthus perennis).
Varianta Briza media (TFD02b) zahrnuje druhově bohatší porosty hlubších půd s lučními druhy (např. Achillea collina, Briza media, Poa pratensis s. l. a Rumex acetosa) a druhy různých typů acidofilních trávníků (např. Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Danthonia decumbens, Dianthus deltoides, Luzula campestris agg., Polygala vulgaris, Viola canina) a s pleurokarpními mechorosty (např. Pleurozium schreberi), které často dosahují i větší pokryvnosti.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty v minulosti sloužily jako nekvalitní pastviny, především pro kozy a ovce. Pro ochranu biodiverzity nemají velký význam, protože se skládají hlavně z druhů s širokou ekologickou amplitudou a ohrožené druhy jsou zastoupeny jen velmi vzácně. V současnosti je tato vegetace ohrožena postupným zarůstáním, zejména vysokými travami, jako je Arrhenatherum elatius, a keři, např. Prunus spinosa.
Syntaxonomická poznámka. Toman (1977) rozlišil jako zvláštní asociaci Diantho deltoidis-Galietum veri Toman 1977, která zahrnuje floristicky nevyhraněné přechodné porosty mezi Jasiono-Festucetum ovinae a společenstvy svazu Violion caninae.