Do svazu Juncion gerardii náležejí halofilní až subhalofilní společenstva fyziognomicky blízká vlhkým ruderálním trávníkům, pastvinám nebo loukám. Jsou podmíněna pastvou a narušováním, které umožňují koexistenci velkého počtu druhů rozmanitých růstových forem a ekologických skupin včetně druhů konkurenčně slabých. Charakteristické životní a růstové formy jsou trsnaté drnové nebo plazivé hemikryptofytní traviny (Agrostis stolonifera, Carex distans, C. otrubae, C. secalina, Festuca arundinacea, F. pratensis, Juncus compressus, J. gerardii aj.), výběžkaté geofytní traviny (Bolboschoenus maritimus s. l., Carex hirta, Elytrigia repens aj.), výběžkaté klonální vytrvalé byliny (Inula britannica, Potentilla anserina, Pulegium vulgare, Trifolium fragiferum aj.), neklonální vytrvalé byliny (Leontodon autumnalis, Plantago major, Rumex crispus aj.) a jednoleté druhy (Centaurium pulchellum, Odontites vernus, Samolus valerandi aj.). Podle stanovištních nároků jsou charakteristické tyto skupiny druhů: obligátní či fakultativní halofyty (např. Aster tripolium subsp. pannonicus a Lotus tenuis), mokřadní druhy (např. Juncus inflexus), druhy luk a pastvin, zejména vlhkých (Centaurea jacea, Deschampsia cespitosa, Leontodon autumnalis aj.) a druhy ruderálních trávníků a plevelové vegetace (Polygonum aviculare agg., Ranunculus repens aj.). Optima vývoje dosahují porosty v našich podmínkách koncem léta a začátkem podzimu, kdy kvete a plodí většina fyziognomicky nápadných druhů.

Svaz se vyskytuje od atlantské části Evropy (Irsko, Nizozemí, Belgie, severozápadní Francie; Sýkora 1982a, b, c) přes panonskou oblast (Kojić et al. 1998, Borhidi 2003), rumunské nížiny (Sanda et al. 1999) po černomořské pobřeží na Ukrajině a v Rusku (Golub 1994). Vegetace pravděpodobně spadající do tohoto svazu byla pozorována také v Turecku a Sýrii (Sádlo, nepubl.). V západní Evropě jsou tato společenstva vázána zejména na sezonně zaplavované pastviny v říčních nivách přímořských oblastí, často ovlivněné brakickou vodou (K. V. Sýkora 1983). Odlišnou krajinnou vazbu nalézáme v těch částech střední a východní Evropy, kde kontinentálně laděné klima, kombinované popřípadě s výskytem minerálních pramenů, způsobuje zasolování půdy. Zde tato vegetace osídluje relativně méně slané biotopy a v případě výraznějších slanisk jejich okraje, kdežto střed zaujímá vyhraněnější halofilní vegetace (např. společenstva svazu Puccinellion limosae nebo třídy Thero-Salicornietea strictae). Tato zonace dříve existovala i na jihomoravských slaniskách (Vicherek 1973).

Společenstva svazu Juncion gerardii byla v České republice vázána na vlhká slaniska využívaná jako pastviny. V současnosti jsou převážně omezena na synantropní biotopy, většinou ruderálního charakteru, jako jsou okolí rybníků, intravilány vsí, polní cesty, úhory nebo plochy po těžbě hornin. V těchto biotopech jsou slaniskové trávníky převážně odkázány na opakované antropogenní narušování půdního povrchu, např. pojezdy traktorů nebo nesoustavnou orbou. Spíše výjimečně se dosud uplatňuje pastva drůbeže. Vegetace je ohrožena zejména absencí managementu, odvodněním, úpravami obcí a jejich okolí.

V Čechách jsou společenstva tohoto svazu uváděna z Chomutovska, Mostecka a Žatecka přes Lounsko a dolní Poohří po dolní Povltaví. Ojediněle se halofilní společenstva vyskytují i v Českém krasu (Praha, Koněprusy). Na Moravě je tato vegetace známa z oblasti dolního toku Dyje, Svratky a Litavy, z Čejčska a Hodonínska.

Ve svém tradičním vymezení (Vicherek 1973) svaz obsahoval jen slané trávníky ponticko-panonské oblasti a Českou republikou procházela západní hranice jeho výskytu. Ve zde přijatém pojetí do něj zahrnujeme i podobná společenstva západnějších částí Evropy, dříve řazená do podsvazu Loto-Trifolienion Westhoff et van Leeuven ex Vicherek 1973, který Vicherek (1973) včlenil do svazu Agropyro-Rumicion crispi Nordhagen 1940. Ruderální trávníky bez výskytu subhalofilních druhů, řazené do podsvazu Ranunculo repentis-Rumicenion crispi Hejný et Kopecký in Hejný et al. 1979 ze stejného svazu mají druhovým složením i charakterem stanoviště blíže k vegetaci aluviálních luk. V tomto přehledu je hodnotíme v rámci svazu Deschampsion cespitosae Horvatić 1930. Svaz Juncion gerardii zahrnuje dvě subhalofilní asociace rozšířené v Čechách i na Moravě a jednu halofilní asociaci, která se dnes vzácně vyskytuje pouze na jižní Moravě.