Struktura a druhové složení. Pokryvnost bylinného patra je poměrně konstantní a pohybuje se zpravidla kolem 90 %. Jako nejčastější dominanty nebo subdominanty se uplatňují bezkolence (Molinia arundinacea a M. caerulea), krvavec toten (Sanguisorba officinalis) a různé druhy úzkolistých trav, např. kostřava červená a ovčí (Festuca rubra agg. a F. ovina) a smilka tuhá (Nardus stricta). Ve vlhčích typech porostů se mohou vyskytovat i druhy rašelinných luk, např. Agrostis canina a Valeriana dioica. Druhová bohatost cévnatých rostlin se zpravidla pohybuje v rozmezí 35–50 druhů na ploše 16–25 m². Pokryvnost mechového patra kolísá od 0 až do 90 %; jeho nejčastějšími dominantami jsou Aulacomnium palustre, Climacium dendroides a Rhytidiadelphus squarrosus.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje převážně na rovinách nebo mírných svazích od pahorkatin do hor, nejčastěji v nadmořských výškách 400–600 m. Půdy jsou oligotrofní, většinou pseudogleje nebo kyselé kambizemě. Méně častý je výskyt na zrašelinělých půdách. Půdní reakce je silně kyselá až kyselá.

Dynamika a management. Vlhčí typy tohoto společenstva vznikly jako náhradní vegetace olšin, sušší typy naopak na stanovištích po kyselých doubravách nebo bučinách. Po odvodnění se může tato vegetace vyvinout rovněž z rašelinných luk nebo rašelinišť (Válek 1956, Kovács 1962, Rybníček et al. 1984). Změny vodního režimu a plošné disturbance lesních porostů v lagu vrchovišť byly ovšem i přirozeným procesem a na takových místech lze počítat i s dočasným a silně ostrůvkovitým přirozeným výskytem druhově chudých forem tohoto společenstva. V minulosti se tyto louky extenzivně kosily nebo pásly. Podobně jako u předcházející asociace i zde v současné době často chybí management, louky zarůstají (zejména bezkolencem) a klesá počet druhů. Odvodňováním přecházejí tyto porosty ve smilkové trávníky nebo, v kombinaci s intenzivním hnojením, v mezofilní louky svazu Arrhenatherion elatioris (Válek 1956, Kovács 1962, Blažková 1973a). Při zachování vodního režimu a současném hnojení se vlhčí typy mění v louky svazu Calthion palustris.

Variabilita. Nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím variabilitu v této asociaci je vlhkost. Lze rozlišit dvě varianty (Havlová 2006):

Varianta Valeriana dioica (TDD02a) s diagnostickými druhy Agrostis canina, Cirsium palustre, Juncus conglomeratus, Lathyrus pratensis, Poa trivialis a Valeriana dioica představuje vlhčí křídlo asociace a tvoří na oligotrofnějších stanovištích přechod k vegetaci rašelinných luk, na eutrofnějších k vlhkým loukám svazu Calthion palustris.

Varianta Leucanthemum vulgare (TDD02b) s diagnostickými druhy Calluna vulgaris, Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare agg., Lotus corniculatus, Polygala vulgaris a Rhinanthus minor se vyskytuje na sušších stanovištích a tvoří přechod k asociaci Festuco capillatae-Nardetum strictae ze svazu Violion caninae nebo k oligotrofním typům ovsíkových luk svazu Arrhenatherion elatioris. Odpovídá subasociaci Junco effusi-Molinietum caeruleae nardetosum strictae Kovács 1956.

Hospodářský význam a ohrožení. V současné době mají tyto louky především ochranářský význam. Jejich produktivita je malá, a tak je jejich dřívější využívání jako jednosečných luk nebo extenzivních pastvin v dnešní době ztrátové. Jde o vegetaci vzácnou, zachovalou pouze fragmentárně, s mnoha vzácnými rostlinnými druhy, a proto je její ochrana nezbytná. Ohroženy jsou tyto louky zejména ponecháním ladem, eutrofizací a odvodňováním.

Syntaxonomická poznámka. Blažková & Balátová (in Moravec et al. 1995: 68–81) uvádějí z České republiky asociaci Junco-Molinietum caeruleae Preising 1951. Preising (in Tüxen & Preising 1951) však toto jméno použil bez fytocenologického snímku, a proto je neplatné. První snímky se jménem Junco-Molinietum publikovali ve stejném roce Tüxen (1954) a Klapp et al. (1954). Klapp et al. však pod tímto jménem uvádějí společenstvo s Juncus acutiflorus, které svým druhovým složením patří do svazu Calthion palustris a představuje přechodný typ k asociaci Crepido paludosae-Juncetum acutiflori.