Struktura a druhové složení. Jde o nezapojená zalesněná vrchoviště, jejichž fyziognomii určuje stromovitá borovice blatka (Pinus rotundata). V řídkém stromovém patře se dále uplatňuje borovice lesní (P. sylvestris) nebo její kříženec s blatkou (P. ×digenea). Vzácně je přimíšena bříza pýřitá (Betula pubescens) a smrk ztepilý (Picea abies). Výška stromů je nejčastěji 8–10 m. Keřové patro tvořené dřevinami stromového patra je silně rozvolněné a věkově diferencované. Bylinné patro s převahou suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) a keříčků (např. Ledum palustre, Oxycoccus palustris a Vaccinium uliginosum) pokrývá většinou 50–60 % plochy a nepotlačuje rozvoj mechového patra, jemuž dominují rašeliníky (zejména Sphagnum recurvum s. l. a S. capillifolium s. l.). Bylinné patro je druhově chudé a zpravidla obsahuje kolem 5 druhů na ploše kolem 100 m². V mechovém patře roste zpravidla 3–6 druhů na stejně velkých plochách.
Stanoviště. Podobně jako Sphagno-Pinetum sylvestris není ani Ledo-Pinetum uncinatae výlučně společenstvem ombrotrofního rašeliniště, protože bývá často dosycováno oligotrofní prameništní vodou. Pokrývá často celou plochu mírných terénních sníženin ve stupni bučin nebo horských smrčin (Neuhäusl in Rybníček et al. 1984: 69–84). Hladina podzemní vody leží nejčastěji 15–20 cm pod povrchem půdy, kolísá však výrazněji než u nelesních vrchovišť. V nenarušených blatkových borech však ani v létě obvykle neklesá hlouběji než 40 cm pod povrch půdy (Rektoris et al. 1997, Kučerová et al. 2000). Reakce půdy je kyselá až silně kyselá. Substrát tvoří hluboká rašeliníková a suchopýrová rašelina se slabou dřevitou příměsí.
Dynamika a management. Ledo-Pinetum uncinatae sukcesně navazuje na bezlesá vrchovištní společenstva (Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi, Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici, vzácně na Empetro nigri-Sphagnetum fusci) a po ukončení růstu přechází v rašelinná společenstva borů třídy Vaccinio-Piceetea. I zde se uplatňuje cyklická sukcese podmíněná kolísáním hladiny podzemní vody. Stromové borovice odčerpávají značné množství vody transpirací a při plném rozvoji umožňují nástup fáze s keříčky. Padne-li část přestárlého porostu, zmenší se odběr vody, stoupne hladina podzemní vody a dojde k obnově rašelinotvorné fáze (Neuhäusl in Rybníček et al. 1984, Neuhäusl 1992). Přechod k zapojeným porostům je urychlován poklesem hladiny podzemní vody vlivem člověka. Podle pylových diagramů došlo na našich lokalitách blatkových borů k většímu zapojení porostů borovice až v období subatlantiku až subrecentu (Dudová et al. 2010), a to zřejmě za přispění člověka. Pro zachování této vegetace je důležité udržovat existující vodní režim a v případě porostů ovlivněných odvodňováním postupně zvýšit hladinu podzemní vody.
Variabilita. V závislosti na kolísání hladiny podzemní vody je možno rozlišit vývojové fáze asociace, zejména vlhčí fázi s Eriophorum vaginatum a vrchovištními rašeliníky a sušší fázi s keříčky, která vývojovou sérii asociace Ledo-Pinetum uncinatae uzavírá. Při dalším poklesu vody již vegetace přechází do sušších typů rašelinných borů. Pod různými jmény bylo popsáno mnoho subasociací, které však mají jen lokální význam a neodrážejí variabilitu této vegetace v celém jejím areálu (Neuhäusl in Rybníček et al. 1984: 69–84).
Hospodářský význam a ohrožení. Blatkové bory mají hlavní část svého areálu právě v České republice, ale přesto i zde jsou poměrně vzácné. Skýtají útočiště mnoha vzácným druhům rostlin i živočichů. Jejich ochrana má tedy jasnou prioritu před případným hospodářským využitím, například těžbou rašeliny. Tato vegetace je ohrožena především odvodňováním. Mělce situovaný kořenový systém borovice blatky není přizpůsoben aktivnímu příjmu vody z hloubek větších než 50 cm pod povrchem. Spouštěcím faktorem odumírání borovice blatky je dlouhodobý, dvouměsíční až tříměsíční pokles hladiny podzemní vody v několika po sobě jdoucích vegetačních obdobích (Rektoris et al. 1997). Porost s velkým podílem odumřelých stromů pak snáze podléhá vichřicím nebo lesním požárům. Blatkové bory jsou ohroženy rovněž změnou lesní kultury při intenzivním lesnickém využívání, těžbou rašeliny, sukcesí po odvodnění a v neposlední řadě také introgresivní hybridizací Pinus rotundata a šířením kříženců, popřípadě P. sylvestris na místech s narušeným vodním režimem (Businský 1998).
Syntaxonomická poznámka. Tato asociace je v předloženém zpracování pojata úzce; zahrnuje pouze nezapojené blatkové lesy, které jsou počátečním nebo optimálním vývojovým stadiem zarůstajícího vrchoviště. Naopak závěrečná sukcesní stadia zapojeného blatkového lesa s menším zastoupením vrchovištních druhů a převahou druhů třídy Vaccinio-Piceetea jsou řazena do asociace Vaccinio-Pinetum montanae Oberdorfer 1934 ze třídy Vaccinio-Piceetea. Tím ustupujeme od pojetí široké asociace Pino rotundatae-Sphagnetum Neuhäusl 1969, která zahrnovala vrchovištní bory s dominantní Pinus mugo, P. ×pseudopumilio i P. rotundata, stejně jako pozdní sukcesní stadia blatkového lesa. V předloženém pojetí se Pino rotundatae-Sphagnetum Neuhäusl 1969 rozpadá na asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo Lutz 1956, Ledo palustris-Pinetum uncinatae Klika ex Šmarda 1948 a Vaccinio-Pinetum montanae Oberdorfer 1934.