Struktura a druhové složení. Dominantou asociace je ponořený okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca). Rostliny se volně vznášejí ve vodním sloupci, kde při pohledu shora vytvářejí poloprůsvitnou světle zelenou clonu. S menší pokryvností se v porostech vyskytují i některé další vodní makrofyty. Nejčastěji jde o okřehkovité rostliny plovoucí na hladině (např. Lemna minor nebo Spirodela polyrhiza), ponořené rostliny kořenící ve vodě (např. Ceratophyllum demersum a Utricularia australis) nebo některé druhy rdestů (zejména Potamogeton lucens a P. trichoides, vzácně i P. acutifolius). V porostech této asociace se vyskytují zpravidla 2–4 druhy na ploše 1–16 m².
Stanoviště. Asociace Lemnetum trisulcae se vyskytuje v mělkých mezotrofních až eutrofních stojatých vodách, např. v aluviálních tůních a kanálech, polozazemněných pískovnách a na okrajích rybníků. Stanoviště bývají výslunná nebo částečně zastíněná. Na rozdíl od asociace Lemnetum minoris se tato vegetace většinou vyhýbá nádržím, jejichž dno je tvořeno hlubokým sapropelovým bahnem, častý je však výskyt ve vodách s vrstvou nerozloženého opadu na písčitém nebo jílovitém dně. Asociace vyžaduje dobrou průhlednost vody, a proto zpravidla chybí v návesních i chovných kaprových rybnících. V silně eutrofních vodách ji nahrazují porosty s převahou Lemna minor nebo Spirodela polyrhiza (Schratt in Grabherr & Mucina 1993: 31–44). Ojedinělý chemický rozbor vody s výskytem asociace Lemnetum trisulcae z našeho území ukazuje oproti jiným společenstvům vodních makrofytů vyšší obsah iontů NO3– a PO43– (Černohous & Husák 1986). Zahraniční prameny udávají pH vody pro tuto asociaci v rozmezí 5,5–8,4 (Tüxen 1974b, Doll 1991a, Passarge 1996, Urban & Wójciak 2006), čemuž odpovídá i údaj 7,5 z našeho území (Černohous & Husák 1986).
Dynamika a management. Přirozeným stanovištěm této vegetace jsou aluviální tůně, mrtvá říční ramena a jezera. Společenstvo se zřejmě více rozšířilo v době extenzivního rybničního hospodaření s mírným hnojením a vápněním (Přikryl 1996). Ve druhé polovině 20. století ustoupilo kvůli zániku mělkých vod, omezení záplav v aluviích a rostoucí intenzitě hospodaření na rybnících. Výskyt této vegetace na jednotlivých lokalitách je často periodický, což se přičítá masovému klíčení turionů (Černohous & Husák 1986, Květ in Hejný 2000a: 72–73); vhodné podmínky se pravděpodobně objevují jen v některých letech. Je možné, že právě kvůli tomu část výskytů uniká pozornosti. Tato vegetace nevyžaduje žádný management, vhodný je ale občasný pokles vodní hladiny (Černohous & Husák 1986, Květ in Hejný 2000a: 72–73).
Hospodářský význam a ohrožení. V rybničním hospodaření působí tato vegetace příznivě okysličováním vody. Jsou na ni vázáni někteří fytofilní bezobratlí (složka potravy ryb) a je potravou býložravých ryb (amur) a vodní drůbeže (Květ in Hejný 2000a: 72–73). Neprojevuje tendenci k expanzivnímu šíření jako některá jiná okřehková společenstva. Nebezpečí pro tuto vegetaci představuje hlavně silná eutrofizace vod, ničení mělkých vodních nádrží a regulace vodních toků.