Svaz Lycopodo-Cratoneurion zahrnuje společenstva polozastíněných až zastíněných vápnitých pramenišť, často s intenzivním srážením pěnovce, která se vyskytují od pahorkatin až téměř po alpínskou hranici lesa. V porostech převládají mechorosty nad cévnatými rostlinami. Dominuje nejčastěji Palustriella commutata, často se vyskytují mechy Brachythecium rivulare. Bryum pseudotriquetrum . Eucladium verticillatum i játrovka Pellia endiviifolia. Bylinné patro má menší pokryvnost než patro mechové. Někdy mohou dominovat Caltha palustris nebo Petasites albus, k nimž přistupují druhy lesů a lesních pramenišť a větší množství dalších druhů, které nejsou přímo prameništní, ale využívají nezapojených vysychajících míst, která jsou na těchto pěnovcových prameništích častá.
Celkové rozšíření svazu není dostatečně známé, částečně proto, že je tato vegetace někdy řazena do jiných svazů (Adiantion capilli-veneris nebo Cratoneurion commutati). Zechmeister & Mucina (1994) považují Adiantion capilli-veneris za jihoevropský vikariant svazu Lycopodo-Cratoneurion, avšak i v jižní Evropě se vyskytují porosty bez kapradin velmi podobné porostům středoevropským. Výskyt svazu lze předpokládat v oblastech s vápnitým podložím a zároveň bohatých na prameny, což vytváří příznivé podmínky pro srážení pěnovce. Vegetace svazu je udávána z Německa (Dierßen 1973), Rakouska (Zechmeister in Grabherr & Mucina 1993: 213–240) a Slovenska (Valachovič in Valachovič 2001: 297–344); zaznamenána byla také v Chorvatsku, Bulharsku a horách severního Řecka (Hájek & Hájková, nepubl.).
Do tohoto svazu bývá někdy řazena i slatinná vegetace na lučních pěnovcích asociace Carici flavae-Cratoneuretum filicini Kovács et Felföldy 1960 (Zechmeister & Mucina 1994), která však patří vzhledem ke svému druhovému složení a výskytu na otevřených nelesních stanovištích do svazu Caricion davallianae. Svaz Lycopodo-Cratoneurion také nezahrnuje vegetaci vápnitých pramenišť v subalpínském a alpínském stupni, která se řadí do svazu Cratoneurion commutati Koch 1928 a v České republice se kvůli absenci vápnitého podloží nad hranicí lesa nevyskytuje.