Struktura a druhové složení. Nízké až středně vysoké horské mezofilní louky, většinou s dominancí trav kostřavy červené (Festuca rubra agg.) a psinečku obecného (Agrostis capillaris), často i s hojným kakostem lesním (Geranium sylvaticum). V dolní části bylinného patra jsou hojné kontryhele (Alchemilla vulgaris s. l.). Výrazně se uplatňují také Anthoxanthum odoratum s. l., Bistorta major, Deschampsia cespitosa, Hypericum maculatum a Silene vulgaris, zatímco Trisetum flavescens se vyskytuje už jen zřídka na živinami nejbohatších půdách. Důležitým znakem je přítomnost druhů sestupujících z alpínského stupně (Campanula bohemica, Phleum rhaeticum a Potentilla aurea). Druhová bohatost je menší než u lučních společenstev nižších poloh a většinou se pohybuje v rozmezí 30–35 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro bývá vyvinuto velmi slabě; dosahuje pokryvnosti jen několika procent nebo často zcela chybí.
Stanoviště. Melandrio-Phleetum porůstá plošiny a mírné svahy vyšší části montánního a supramontánního stupně Krkonoš, velmi vzácně i Hrubého Jeseníku. Půdy jsou většinou typu kambizem, dílem i slabě podzolované. V minulosti byly ovlivněny lidskými kultivačními zásahy (hnojení, vápnění). Humusový horizont má charakter mulu bez kořenové plsti typické pro smilkové porosty stejných nadmořských výšek. V plochém terénu hřebenových poloh jsou v půdách místy patrné rezivé záteky oxidovaného železa kolem kořínků, indikující občasné přemokření. Směrem do hloubky však tyto záteky mizí. Půdní pH ve svrchní části humusového horizontu bylo zjištěno v rozpětí 4,1–4,5 (Krahulec et al. 1997).
Dynamika a management. Melandrio-Phleetum vzniklo jako sekundární společenstvo na stanovištích původních bučin, dílem i smrčin. Výjimečně vystupuje i nad přirozenou horní hranici lesa. Vznik porostů podmínilo nejen odlesnění, ale i intenzivní kultivační zásahy, zejména hnojení a vápnění. Proto se porosty uchovávají hlavně v blízkosti horských bud, kde dochází k největší eutrofizaci, dnes už většinou nezáměrné, například rozhazováním popele nebo skladováním odpadů. Intenzivnější eutrofizace, zejména silnějšími splachy pod většími boudami, však způsobuje zarůstání expanzními širokolistými bylinami, zejména druhy Rumex alpinus nebo i Urtica dioica.
Variabilita. Přes nevelké geografické rozšíření lze v rámci asociace rozlišit tři varianty:
Varianta Viola lutea subsp. sudetica (TDB02a) zahrnuje nejčastější porosty asociace na živinami chudších půdách, pro které jsou diagnostické oligotrofní druhy smilkových trávníků Avenella flexuosa, Campanula bohemica, Veronica officinalis a Viola lutea subsp. sudetica. Odpovídá subasociaci Melandrio-Phleetum violetosum luteae Blažková in Krahulec et al. 1997.
Varianta Trisetum flavescens (TDB02b) je méně častá, druhově chudší, ale bohatší na druhy náročnější na obsah živin. Jako diagnostické druhy se uplatňují zejména Poa trivialis a Trisetum flavescens a dále Dactylis glomerata, Poa chaixii a Trifolium repens. Varianta odpovídá subasociaci Melandrio-Phleetum alopecuretosum Blažková in Krahulec et al. 1997.
Varianta Luzula luzuloides (TDB02c) se vyznačuje dominancí druhu Luzula luzuloides a přítomností dalších druhů smilkových trávníků, např. Dactylorhiza fuchsii, Hieracium laevigatum, Potentilla erecta a Vaccinium myrtillus. Je přechodem k oligotrofnějším společenstvům, zejména k asociaci Sileno vulgaris-Nardetum strictae, a odpovídá subasociaci Melandrio-Phleetum nardetosum Blažková in Krahulec et al. 1997.
Hospodářský význam a ohrožení. Zemědělské využití luk asociace Melandrio-Phleetum v současné době zcela pozbylo významu. O to více vystoupil do popředí jejich význam pro druhovou ochranu, zejména violky Viola lutea subsp. sudetica, ale i druhů Campanula bohemica, Phleum rhaeticum, Potentilla aurea a apomiktických druhů z rodů Alchemilla a Hieracium, jejichž podrobné rozlišení je obtížné a rozšíření ne zcela známé.