Do svazu Onopordion acanthii je řazena teplomilná až mírně teplomilná antropogenní vegetace s převahou dvouletých a víceletých bylin. S větší pokryvností jsou v ní zastoupeny vysoké ruderální hemikryptofyty (např. Arctium lappa. Artemisia absinthium. A. vulgaris . Ballota nigra) a dvouleté až krátce vytrvalé monokarpické druhy (např. Berteroa incana. Carduus acanthoides. Echium vulgare . Onopordum acanthium). Vyskytují se i trávy snášející sucho (např. Arrhenatherum elatius. Elytrigia repens. Lolium perenne. Poa compressa a P. pratensis s. l.) a jednoleté ruderální druhy (např. Bromus sterilis, Capsella bursa-pastoris. Chenopodium album agg., Descurainia sophia. Lactuca serriola. Polygonum aviculare a Tripleurospermum inodorum).
Svaz sdružuje suchomilnou vegetaci, která se vyvíjí na teplých stanovištích, často na jižně orientovaných svazích. Půdy zpravidla silně vysychají. Jsou většinou minerálně bohaté, vyvinuté na spraši nebo tvrdých bazických horninách. Společenstva tohoto svazu ale často rostou i na čistě antropogenních substrátech s velkým podílem skeletu. Osídlují suchá vesnická rumiště, skládky a ruderalizované meze a stráně, často v blízkosti hradů a hradních zřícenin nebo ve vinohradech. Podmínkou jejich výskytu je občasné mechanické narušování půdního povrchu, jako je hrabání drůbeže, přisypávání nového substrátu, sešlap nebo přirozená půdní eroze na svazích.
V sukcesi společenstva svazu Onopordion acanthii často navazují na jednoletou ruderální vegetaci, zvláště ze svazů Atriplicion. Sisymbrion officinalis nebo Malvion neglectae. Obvykle vytvářejí středně druhově bohaté, mezernaté porosty. Na méně narušovaných a vlhčích ruderálních stanovištích během sukcese většinou přecházejí v jiné vegetační typy třídy Artemisietea vulgaris. Často rostou na kontaktu s přirozenou vegetací suchých trávníků třídy Festuco-Brometea. Mechové patro se u této vegetace většinou nevyvíjí nebo má jen malou pokryvnost.
Vegetace svazu Onopordion acanthii byla pravděpodobně běžná již v neolitu. Více se rozšířila s rozvojem vesnic a měst ve středověku, kdy byla hojná na suchých skládkách a rumištích (Opravil 1990). V současnosti je vázána především na vesnice a jejich okolí, ale fragmentárně se může vyvíjet i na městských periferiích (Kopecký & Hejný 1992). Ve střední Evropě se tento starobylý typ ruderální vegetace vyznačuje velkým podílem archeofytů (Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202). Z vytrvalých ruderálních druhů je archeofytního původu např. Artemisia absinthium. Ballota nigra, Carduus acanthoides. Echium vulgare. Marrubium peregrinum a Onopordum acanthium, z jednoletých ruderálních druhů např. Bromus sterilis. Capsella bursa-pastoris. Descurainia sophia. Lactuca serriola a Tripleurospermum inodorum. Některé z těchto druhů byly v minulosti hojně pěstovány jako léčivky (např. Artemisia absinthium, Leonurus cardiaca s. l. a Marrubium vulgare) a dnes patří spíše ke vzácným nebo dokonce ohroženým druhům naší flóry. Neofyty se vyskytují jen velmi zřídka, s výjimkou jednoletých ruderálních druhů Conyza canadensis . Sisymbrium loeselii. V současnosti tyto porosty vlivem urbanizace vesnic a jejich okolí rychle ustupují (Kopecký & Hejný 1992) nebo se vyskytují v ochuzených formách.
Svaz Onopordion acanthii je poměrně hojný v subkontinentálních až kontinentálních oblastech jižní a jihovýchodní Evropy, zejména v Maďarsku, na Balkánském poloostrově a na Ukrajině (Hruška 1985, Kopecký & Hejný 1992, Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202). Je udáván také z podhůří Jižního Uralu (Išbirdin et al. 1988, Mirkin et al. 1989b, Mirkin & Sujundukov 2008). Na sever a severozápad od těchto oblastí se vyskytuje v ochuzených formách. V Mediteránu s ním geograficky vikarizují další svazy, jako například Onopordion illyrici Oberdorfer 1954 nebo Carduo carpetani-Cirsion odontolepidis Rivas-Martínez et al. 1986 (Mucina 1991, Rodwell et al. 2002), které většinou zahrnují vegetaci s vyšším podílem terofytů adaptovaných na sušší klima. V České republice se Onopordion acanthii vyskytuje v teplých a suchých oblastech nížin a pahorkatin.
Do svazu Onopordion acanthii řadíme tři asociace, Carduo acanthoidis-Onopordetum.acanthii, Salvio nemorosae-Marrubietum peregrini a Potentillo argenteae-Artemisietum absinthii. První dvě jsou silně teplomilné, zatímco asociace Potentillo-Artemisietum na výhřevných stanovištích častěji proniká i do vyšších poloh. V předchozím fytocenologickém přehledu České republiky (Hejný in Moravec et al. 1995: 142–144) byly ve svazu uváděny ještě asociace Xanthietum spinosi Felföldy 1942, Cirsietum eriophori Oberdorfer ex Müller 1966 a Lappulo echinatae-Cynoglossetum Klika 1935, které jsou častěji uváděny i ve vegetačních přehledech okolních zemí. Asociace Xanthietum spinosi se vzácně vyskytovala v teplých a suchých oblastech, např. ještě v devadesátých letech 20. století v Hostěradicích u Miroslavi (Sádlo, nepubl.). Pravděpodobně však vymizela a snímkový materiál chybí. Asociace Cirsietum eriophori není floristicky dobře vymezená: jde spíše o porosty dominantního druhu šířící se do různých travinných porostů. Společenstvo Lappulo echinatae-Cynoglossetum je z našeho území fytocenologickými snímky doloženo jen vzácně a jeho porosty jsou značně heterogenní. Tradičně se vyskytovalo spíše mimo lidská sídla a bylo vázáno na pastevní management. Dnes se s jeho porosty častěji setkáváme na různých ruderálních stanovištích v sídlech, kde se vyskytuje v ochuzených formách.
Ze zdí a omítkových osypů pod hradbami v prostorech hradních zřícenin v Českém středohoří a na Křivoklátsku je dále ve svazu Onopordion acanthii zmiňováno vzácné společenstvo s Lappula squarrosa a Artemisia scoparia (Sádlo in Kopecký & Hejný 1992: 54, Dostálek et al. in Kolbek et al. 2001: 164–278).