Struktura a druhové složení. Tyto eutrofní ovsíkové louky s dominantními vysokostébelnými travami dosahují výšky až 100 cm a pokryvnosti dvojvrstevného bylinného patra zpravidla 80–100 %. Porosty jsou středně druhově bohaté, nejčastěji je zastoupeno 25–40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Dominanty a subdominanty, které určují ráz porostu, jsou zejména trávy ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens), psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice luční (Poa pratensis s. l.) a dvouděložné byliny Geranium pratense, Heracleum sphondylium, Leucanthemum vulgare agg. a Rumex acetosa. V nižší vrstvě bylinného patra o výšce 10–50 cm se uplatňují Achillea millefolium, A. pratensis, Galium album subsp. album, Poa pratensis s. l., Taraxacum sect. Ruderalia, Trifolium pratense, Veronica chamaedrys a další druhy. Mezofilní ovsíkové louky mohou mít výrazný květnatý aspekt tvořený koncem dubna a v květnu především pampeliškami ze skupiny Taraxacum sect. Ruderalia a před červnovou sečí druhy Leucanthemum vulgare agg., Ranunculus acris a Rumex acetosa. Letní aspekt bývá květnatý pouze v případě většího zastoupení kakostu lučního (Geranium pratense). Mechové patro bývá často potlačeno; relativně hojněji se v něm vyskytuje např. Rhytidiadelphus squarrosus.
Stanoviště. Eutrofní ovsíkové louky se vyskytují na rovinách až mírných svazích v nížinách, pahorkatinách a vrchovinách v nadmořských výškách do 600(–700) m, ve vyšších polohách spíše na jižních svazích, na mírně humózních suchých až silně humózních mírně vlhkých půdách, zpravidla dobře zásobených živinami. Půdy jsou nejčastěji fluvizemě na říčních terasách nebo kambizemě a hnědozemě mimo říční nivy. Nejsou trvale podmáčené a v nivách bývají jen výjimečně přeplavovány při desetiletých a víceletých povodních. Půdní reakce je kyselá až neutrální, obsah vápníku velmi nízký až nízký, sorpční komplex až téměř nasycený a C/N poměr úzký (Neuhäusl & Neuhäuslová 1989, Blažková & Kučera in Kolbek et al. 1999: 130–207). Na příhodných stanovištích s dobrým živinovým režimem poskytují tyto louky velké množství sena.
Dynamika a management. Eutrofní ovsíkové louky představují náhradní společenstvo vzniklé na stanovištích původních lužních lesů, dubohabřin nebo květnatých bučin, podmíněné dlouhodobým pravidelným obhospodařováním. Pokud zůstanou ležet ladem, poměrně rychle zarůstají druhy běžně přítomnými v porostech (Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Galium album subsp. album, na vlhčích humózních půdách také Alopecurus pratensis). V déle opuštěných porostech se šíří expanzní druhy Calamagrostis epigejos, Cirsium arvense a C. vulgare, na vlhčích stanovištích také nitrofyty Anthriscus sylvestris, Galium aparine, Urtica dioica aj. Dlouhodobé opuštění spojené s narušením drnu zpravidla vede buď k ruderalizaci porostů, která se projevuje nápadným šířením apofytů, archeofytů nebo invazních neofytů, např. Artemisia vulgaris, Tanacetum vulgare a Solidago canadensis, později k nástupu mezofilních a nitrofilních keřů Crataegus spp., Rosa canina s. l., Rubus fruticosus agg., Sambucus nigra aj.
Variabilita. Mezofilní až vlhčí porosty široce pojímané asociace Arrhenatheretum elatioris byly popsány jako subasociace Arrhenatheretum elatioris typicum Oberdorfer 1952, Arrhenatheretum elatioris alopecuretosum (Tüxen 1937) Knapp 1954, Arrhenatheretum elatioris cirsietosum cani Vicherek 1960, Arrhenatheretum elatioris sanguisorbetosum officinalis Hundt 1964 a Arrhenatheretum elatioris cirsietosum oleracei Görs 1974. Tyto subasociace zachycují prostorové nebo sukcesní přechody ovsíkových luk k loukám svazů Deschampsion cespitosae, Molinion caeruleae a Calthion palustris.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářsky se jedná o nejvýnosnější typy mezofilních ovsíkových luk. Vzhledem k celkové intenzifikaci zemědělství a eutrofizaci prostředí jsou tyto louky nejvíce náchylné k apofytizaci, tj. k převládnutí nitrofilních dominant a ztrátě vzácnějších druhů, a tím k přeměně na ruderální společenstva vytrvalých bylin. Pro ochranu přírody mají význam zejména druhově bohaté ovsíkové louky, které nejrychleji mizí a zasluhují si ochranu extenzivním obhospodařováním. V eutrofních ovsíkových loukách se vzácné a ohrožené druhy cévnatých rostlin zpravidla nevyskytují.
Syntaxonomická poznámka. Do asociace Arrhenatheretum elatioris Braun 1915, popsané z jihofrancouzských Ceven (Braun 1915), byly tradičně řazeny různé typy mezofilních ovsíkových luk, členěné na úrovni edaficky nebo mezoklimaticky vymezených subasociací. V přehledu vegetace Rakouska (Ellmauer & Mucina in Mucina et al. 1993a: 297–401) byla tato široká asociace nahrazena třemi úžeji pojatými asociacemi, přičemž mezofilní a eutrofní porosty byly ztotožněny s asociací Pastinaco sativae-Arrhenatheretum elatioris Passarge 1964.