Struktura a druhové složení. Tato asociace se vyznačuje dobře vyvinutým bylinným patrem s pokryvností nejčastěji v rozmezí 80–90 %. Nižší vrstvu bylinného patra tvoří dominantní druh Chrysosplenium oppositifolium, roztroušeně se v ní vyskytuje také Lysimachia nemorum, Stellaria alsine a S. nemorum. Druhou vrstvu vytvářejí Athyrium filix-femina, Cardamine amara subsp. amara et austriaca a Impatiens noli-tangere. Mechové patro je v našich porostech silně potlačeno, jen vzácně dosahuje pokryvnosti kolem 30 % a často úplně chybí. Vyskytovat se může Brachythecium rivulare, B. rutabulum, Plagiomnium affine s. str., P. undulatum a druhy rodů Plagiothecium a Scapania, z játrovek Chiloscyphus coadunatus a druhy rodu Pellia. Druhová bohatost porostů je menší než u ostatních asociací svazu Caricion remotae: na plochách o velikostech 4–25 m² bylo zpravidla zaznamenáno kolem 10 druhů cévnatých rostlin a 1–3 druhy mechorostů.
Stanoviště. Vegetace asociace Pellio-Chrysosplenietum oppositifolii osídluje maloplošná prameniště v suprakolinním až montánním stupni, nejčastěji v nadmořských výškách 500– 700 m. Její porosty se často vyskytují na prameništích v hustých bukových lesích a v létě bývají dosti zastíněné. Zastínění je jeden z rozhodujících ekologických faktorů, které ovlivňují druhové složení prameništní vegetace (Sofron & Vondráček 1986, Beierkuhnlein & Gräsle 1998). Listový opad v zimě výrazně omezuje především mechové patro. V západní Evropě, kde jsou mírné zimy a vyrovnaná teplota prameništní vody po celý rok, může vegetace využívat k růstu i zimní období, kdy jsou stromy bez listí, a tudíž je k dispozici více světla (Beierkuhnlein & Gräsle 1998). Sofron & Vondráček (1986) udávají vyrovnaný průběh teploty vody na prameništích také u šumavských porostů (4,4–4,8 °C ve vegetačním období) a zmiňují i oteplující vliv vyvěrající vody v zimě. Jak v západní Evropě, tak u nás se udává pH vody 5–6 (Sofron & Vondráček 1986, Philippi & Oberdorfer in Oberdorfer 1998: 199–213). Vzhledem k tomu, že se tato prameniště vyskytují často na prudších svazích, odplavuje jemný jílovitý materiál rychle proudící voda, a půdy jsou proto kamenité, štěrkovité, případně i písčité.
Dynamika a management. Sofron & Vondráček (1986) předpokládají výskyt této vegetace u nás od atlantiku, který byl nejvlhčím obdobím holocénu, paleobotanické doklady však chybějí. Při prosvětlení dochází k obohacení porostů o další prameništní druhy a druhy olšin a podmáčených smrčin, čímž vznikají porosty přechodné k ostatním asociacím svazu Caricion remotae.
Variabilita. V západní Evropě, kde je tato asociace hojná, je rozlišováno několik subasociací a variant. Naše porosty jsou poměrně homogenní a podle výrazného zastoupení řeřišnice Cardamine amara odpovídají nejspíše subasociaci Chrysosplenietum oppositifolii.cardaminetosum amarae Oberdorfer et Philippi 1977.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam společenstvo nemá. U nás je významné především kvůli výskytu druhu Chrysosplenium oppositifolium na východním okraji areálu. Potenciální ohrožení představuje zalesňování a odvodňování, případně narušování při těžbě dřeva.