Struktura a druhové složení. Devětsil Kablíkové (Petasites kablikianus) vytváří vícevrstevné, převážně zcela zapojené porosty, ve kterých se však místy mohou vyskytovat také další druhy devětsilů, a to P. hybridus a P. albus. Kliment & Jarolímek (2002) považují za diagnostický taxon asociace křížence P. ×interscendens (P. hybridus × P. kablikianus), který však nebyl ve fytocenologických snímcích z České republiky zaznamenán. Vedle devětsilů jsou častěji zastoupeny např. prameništní byliny Cardamine amara, Chaerophyllum hirsutum a Stellaria nemorum, druhy vlhkých luk Cirsium oleraceum, C. palustre a Deschampsia cespitosa a nitrofilní druhy Aegopodium podagraria, Dactylis glomerata, Ranunculus repens, Rubus idaeus a Urtica dioica. Často se také vyskytují některé druhy lesní, např. Impatiens noli-tangere, Senecio nemorensis agg. a Stachys sylvatica. Na rozdíl od slovenských porostů této asociace se v našich porostech spíše jen vzácně vyskytují druhy Aconitum variegatum, Carduus personata, Elymus caninus, Orobanche flava a Petasites hybridus. Na plochách o velikosti 10–25 m² se obvykle vyskytuje 15–30 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro se většinou vyvíjí a zastoupeny jsou plazivé pleurokarpní mechy, např. Brachythecium rivulare, Cirriphyllum piliferum a Plagiomnium affine s. l.
Stanoviště. Porosty s Petasites kablikianus obsazují břehy, štěrkové náplavy a nivy malých a středních toků nebo vlhké a stinné okraje lesních cest. Byly zaznamenány v submontánním až montánním stupni. Rostou na živinami bohatých půdách s velkým podílem štěrku a písku. Stanoviště se vedle půdní vlhkosti vyznačují také velkou vzdušnou vlhkostí.
Dynamika a management. Společenstvo vzniká jako primární vegetace podél menších vodních toků. Často osídluje nově vzniklé štěrkové náplavy nebo místa bezprostředně ovlivňovaná vodou při povodních, což znemožňuje rozvoj křovin a lesní vegetace. V důsledku eutrofizace říčních niv a častého antropického narušení se tato vegetace mění v druhově chudé porosty, v nichž se vedle dominantních devětsilů vyskytuje zpravidla jen několik málo nitrofilních druhů.
Variabilita. Z nevelkého množství fytocenologických snímků z České republiky se zdá, že se liší porosty antropicky narušených a přirozených stanovišť. V břehových porostech na přirozených stanovištích se častěji vyskytují prameništní druhy (např. Caltha palustris, Cardamine amara, Carex remota, Chrysosplenium alternifolium, Crepis paludosa a Myosotis nemorosa) a některé lesní druhy (např. Impatiens noli-tangere a Stachys sylvatica). Naopak porosty silničních krajnic, odlesněných břehů nebo břehů narušených při regulaci toků jsou druhově chudé a výše zmíněné prameništní druhy postrádají.
Hospodářský význam a ohrožení. Stanovištní podmínky neumožňovaly nikdy v minulosti hospodářské využívání této vegetace. Její význam spočívá především v ochraně břehů vodních toků proti erozi, je však ohrožena pokračujícím ničením přirozených stanovišť při protipovodňových úpravách toků. Eutrofizace spolu s antropickým narušením, především v níže položených oblastech, snižuje druhovou diverzitu porostů a podporuje šíření apofytů.