Struktura a druhové složení. Do asociace jsou zahrnuty porosty s dominancí válečky prapořité (Brachypodium pinnatum), ostřice nízké (Carex humilis), bílojetele pětilistého (Dorycnium pentaphyllum s. l.) nebo omanu mečolistého (Inula ensifolia). Porosty mají vzhled květnatého, hustě zapojeného, na strmějších svazích i mírně rozvolněného trávníku. Jsou druhově bohaté a roste v nich větší množství kontinentálních druhů, které se v České republice vyskytují jen v panonské části jižní Moravy (např. Campanula sibirica, Jurinea mollis, Polygala major a Pulsatilla grandis). Svým druhovým složením se tato asociace částečně podobá vegetaci svazu Festucion valesiacae, se kterým sdílí například druhy Aster linosyris, Astragalus onobrychis a Potentilla arenaria. Na druhé straně jsou v ní zastoupeny mezofilnější druhy, jako je Centaurea scabiosa a Salvia pratensis, a druhy lesních lemů. Jde o vegetaci druhově dosti bohatou, nejčastěji s 30–50 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je vyvinuto nesouvisle a tvoří je hlavně mechy Fissidens dubius, Homalothecium lutescens aj.

Stanoviště. Typická stanoviště jsou jižně nebo západně orientované svahy o sklonu 10–30° nebo vrcholy plochých hřbetů. Geologickým podkladem je nejčastěji starotřetihorní vápnitý flyš, který snadno zvětrává a vytváří středně hlubokou půdu. Jde o souvrství pískovců, slepenců, břidlic a jílovců, které dávají vznik těžší půdě s dobrou schopností zadržovat vodu. Vzhledem k výskytu v suchých oblastech a na svazích však jsou půdy spíše suché. Vzácněji se tato vegetace vyskytuje také na svahovinách ve spodní části svahů tvořených bazickými horninami, na měkkých vápencích mladších třetihor, případně i na starších tvrdších vápencích, pokud je na lokalitě vyšší vzdušná vlhkost. Místy se společenstvo vyvíjí i na mělkých sprašových překryvech. Půdní reakce se pohybuje v rozmezí pH 6,9–8,5 a směrem do hloubky roste obsah uhličitanu vápenatého (Vicherek & Unar 1971, Trávníček 1987). Svahy jsou postiženy půdotokem a zejména na flyši i občasnými sesuvy, které brzdí sukcesi vegetace směrem k bylinným lemům nebo křovinám.

Dynamika a management. Podle charakteru lokality může jít jak o přirozené, tak o druhotné společenstvo vzniklé na místě původních teplomilných doubrav. Na strmějších jižně orientovaných svazích flyšových plošin, otevřených do širokých údolí, se mohlo udržet bezlesí jako ostrůvky v teplomilných doubravách po celý holocén. Příkladem takových lokalit je Hrádek u Morkůvek na Hustopečsku a Milovická stráň u Milovic na Mikulovsku (Ambrozek 1989), kde se kromě sucha mohly uplatnit i další faktory nepříznivé pro les, zejména sesuvy, půdní eroze a pastva býložravců. Po odlesnění se tato vegetace rozšířila i na mírnější svahy, což bylo podmíněno i tím, že se mnohé její druhy vyskytují přirozeně i ve světlých doubravách. Asi do poloviny 20. století se tyto trávníky využívaly k extenzivní pastvě dobytka a produktivnější porosty na vlhčích místech se příležitostně kosily. Některá opuštěná pole v blízkosti zachovalých porostů byla na mnoha místech rychle osídlena touto vegetací, i když s mírně pozměněným druhovým složením, ve kterém chybějí obtížně šiřitelné druhy, jako je Carex humilis, a naopak jsou ve větší míře zastoupeni kolonizátoři volných ploch, např. Libanotis pyrenaica a Oxytropis pilosa (Ambrozek 1989). Na některých lokalitách se na opuštěném poli nejprve vyvíjí vegetace odpovídající asociaci Astragalo exscapi-Crambetum tatariae, která při další sukcesi přechází v Polygalo-Brachypodietum. V dlouhodobě nesečených porostech na sekundárních stanovištích často expanduje Peucedanum cervaria a postupně se vyvíjí plošné lemové společenstvo asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae.

Variabilita. Vegetace je poměrně homogenní. Fyziognomicky se liší porosty na strmých svazích ovlivněných erozí, kde převládá Inula ensifolia a případně Carex humilis, a porosty na plochých terénech, kde zvláště při neobhospodařování dominuje Brachypodium pinnatum nebo Peucedanum cervaria. Mezi těmito typy však nejsou větší rozdíly ve floristickém složení.

Hospodářský význam a ohrožení. Tyto suché trávníky byly v minulosti využívány jako pastviny nebo jednosečné louky. Dnes jsou pozemky většinou opuštěny a na sekundárních stanovištích pozvolna zarůstají. Velká část lokalit je však územně chráněna a sekundární porosty se na nich udržují díky ochranářskému managementu. Na více místech se tato vegetace šíří na opuštěná pole. Porosty mají dnes význam krajinotvorný, pro ochranu biodiverzity a protierozní ochranu svahů.

Syntaxonomická poznámka. Polygalo-Brachypodietum je velmi podobné asociacím Carici humilis-Inuletum ensifoliae Dziubałtowski 1925 a Inuletum ensifoliae Kozłowska 1928, popsaným z kontinentální oblasti jihovýchodního Polska. V nich však chybějí některé druhy hojné v jihomoravských a východorakouských porostech, např. Chamaecytisus ratisbonensis, Polygala major a Pulsatilla grandis (Dziubałtowski 1925, Kozłowska 1928), a proto je provizorně považujeme za odlišné.