Struktura a druhové složení. V porostech této asociace převažují traviny, zejména ostřice šáchorovitá (Carex bohemica), puchýřka útlá (Coleanthus subtilis), bahnička vejčitá (Eleocharis ovata) a sítina žabí (Juncus bufonius), nebo nízké, bohatě větvené, často poléhavé nebo plazivé dvouděložné byliny, jako jsou hvězdoš jarní (Callitriche palustris), protěž bažinná (Gnaphalium uliginosum) a blatěnka vodní (Limosella aquatica). S menší frekvencí a pokryvností se vyskytují Elatine hydropiper a Peplis portula. Běžné jsou vlhkomilné nitrofilní jednoleté druhy, např. Bidens radiata, Ranunculus sceleratus a Rumex maritimus, a terestrické formy vodních makrofytů, jako jsou Batrachium spp. a Myriophyllum spicatum. Z druhů typických pro porosty rákosin a vysokých ostřic se pravidelně objevují Alisma plantago-aquatica, Bolboschoenus maritimus s. l. (hlavně B. yagara), Lycopus europaeus, Lythrum salicaria, Typha angustifolia a T. latifolia; zpravidla jde o semenáčky nebo rostliny rašící z dormantních podzemních orgánů teprve po poklesu vodní hladiny. Jejich pokryvnost v této vegetaci je malá. V optimu vývoje dosahuje bylinné patro této asociace až 100% pokryvnosti, přičemž může být jednovrstevné i vícevrstevné. Mechové patro má obvykle jen malou pokryvnost, většinou 5–10 %, nebo chybí. Někdy, hlavně v podmínkách nevhodných pro rozvoj bylinného patra, však může dosahovat pokryvnosti nad 50 %. Tvoří je zpravidla specializované druhy mechorostů s krátkým životním cyklem, zejména Leptobryum pyriforme a Physcomitrium pyriforme, vzácněji některé játrovky, např. Riccia huebeneriana, která je svým výskytem vázána především na tuto asociaci, a R. cavernosa. Z druhů s širší ekologickou amplitudou se objevuje např. Bryum argenteum. Běžný je výskyt nárostů půdní řasy Botrydium granulatum. V porostech této asociace se vyskytuje zpravidla 15–20 druhů cévnatých rostlin a méně než 3 druhy mechorostů na plochách o velikost 1–25 m².

Stanoviště. Tato asociace se nejčastěji vyskytuje na dnech letněných rybníků. Jde téměř výhradně o kaprové rybníky o malé hloubce (kolem 2 m) na slunných a teplých místech. Dále byla dokumentována z obnažených břehů a náplavů větších řek, okrajů vodárenských nádrží a rybích sádek. Asociace představuje nejvlhkomilnější společenstvo svazu Eleocharition ovatae. Zpravidla se vyskytuje na mokrém nebo vlhkém hlinitém až hlinitojílovitém bahně o mocnosti 5–30 cm. Někdy se porosty objevují i na mokrém písku nebo písku s tenkou vrstvou bahna, kde však mají menší pokryvnost. Na reliéfu rybničního dna porosty asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae osídlují tzv. přechodovou zónu, tj. místa se střední hloubkou a vlhkostí bahna (Hejný et al. in Hejný 2000a: 23–35). V místech s nejhlubším bahnem navazují vlhkomilná společenstva ze třídy Bidentetea tripartitae, hlavně Corrigiolo littoralis-Bidentetum radiatae a Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati. Na sušších písčitých okrajích rybníků porosty asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae přecházejí v asociaci Stellario uliginosae-Isolepidetum setaceae (Ambrož 1939a, Pietsch & Müller-Stoll 1968, Schäfer-Guignier 1994). V porovnání s ostatními asociacemi svazu Eleocharition ovatae je pro Polygono-Eleocharitetum charakteristický velký obsah humusu a dusíku a malý obsah bazí v substrátu (Müller-Stoll & Pietsch 1985, Täuber 2000). Nejčastěji udávané hodnoty pH substrátu se pohybují mezi 3,6 a 6,5 (Losová 1965, Müller-Stoll & Pietsch 1985, Traxler in Grabherr & Mucina 1993: 197–212, Schäfer-Guignier 1994, Täuber 2000, Němcová 2004). V Evropě má Polygono-Eleocharitetum ovatae optimum výskytu v mírně teplých až teplých a vlhkých oblastech. Vyšší teploty musí být přitom kompenzovány vyššími srážkami. V teplejších a sušších oblastech je společenstvo ochuzeno o některé diagnostické druhy a vytváří přechody k asociaci Cyperetum micheliani (Franke 1987, Raddatz 2002). Protože většina diagnostických druhů je v počátečních stadiích vývoje velmi citlivá na vyschnutí substrátu, jejich výskyt je prakticky vyloučen v oblastech s horkými a suchými léty. Zvláště pro Coleanthus subtilis, Elatine hydropiper a E. triandra je důležitá i velká vzdušná vlhkost a častá tvorba mlh (Ambrož 1939a, Pietsch & Müller-Stoll 1968).

Dynamika a management. Původním stanovištěm této vegetace jsou obnažené břehy a náplavy velkých řek, dna mrtvých ramen a okraje jezer (Prach 1991, Taran 1998, 2001, Ünal 1999). Ve střední Evropě je v současnosti její výskyt na přirozených stanovištích dosti vzácný a zřejmě tomu tak bylo i v období před zřizováním rybníků. Pravděpodobně nejhojnější byla tato vegetace po vybudování rybníků, v době jejich extenzivního obhospodařování. Porosty asociace se začínají vyvíjet na vodou nasyceném nebo mělce zaplaveném substrátu. Klíčení jednotlivých druhů probíhá především ze semen v půdní semenné bance. Pro optimální vývoj společenstva je nezbytná dostatečná vlhkost substrátu, alespoň po dobu vývoje vegetativních orgánů rostlin. Průběh sukcese dále závisí na ročním období, kdy došlo k obnažení substrátu. Většina druhů vyžaduje při klíčení výrazné střídání teplot (von Lampe 1996, Pietsch 1999). Například porosty druhu Coleanthus subtilis se proto ve střední Evropě objevují hlavně na přelomu dubna a května a na podzim v září a říjnu (Hejný 1969, von Lampe 1996). Druhy Eleocharis ovata a Peplis portula vyžadují při klíčení celkově vyšší teploty (von Lampe 1996), takže se jejich porosty začínají vyvíjet teprve v létě. V sukcesi na tyto porosty navazují různá společenstva třídy Bidentetea tripartitae, z nichž asociace Corrigiolo littoralis-Bidentetum radiatae je specifická pro stanoviště s výskytem asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae. Na místech silně obohacovaných dusíkem a bazickými ionty, např. na rybnících s farmovým chovem kachen nebo početnými populacemi vodních ptáků, se druhové spektrum porostů asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae mění a vyvíjejí se společenstva bazických až mírně zasolených substrátů třídy Bidentetea tripartitae, hlavně svazu Chenopodion rubri, případně asociace Cyperetum micheliani ze svazu Eleocharition ovatae (Pietsch & Müller-Stoll 1968, Hejný et al. 1982a, Müller-Stoll & Pietsch 1985). U nás je pro rozvoj porostů asociace Polygono-Eleocharitetum důležité hlavně letnění rybníků, při kterém dochází k obnažení míst s vrstvou bahnitého substrátu. Obvykle stačí tzv. zkrácené letnění (Kubů in Čítek et al. 1998: 167–230), neboť převážná většina druhů asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae je schopna vytvořit dostatek diaspor během 2–3 měsíců od vyklíčení (von Lampe 1996, Filípková 2001). Pro některé druhy, např. Coleanthus subtilis, je vyhovující režim plůdkových výtažníků, vypuštěných přibližně od března až dubna do května až června. U vegetace tvořené teplomilnějšími druhy, jako je Eleocharis ovata, vyhovuje snížení vodní hladiny ve druhé polovině vegetačního období. Při zkráceném letnění je omezena expanze nitrofilních bylin a rákosin, která je častá na rybnících letněných po celé vegetační období.

Variabilita. Druhové složení společenstva je poměrně stálé, ale podle vlastností substrátu se jednotlivé druhy vyskytují s různou pokryvností. Tyto porosty mají často velmi odlišnou fyziognomii, což vedlo i k popisu samostatných syntaxonů. Porosty na hlubokém mokrém bahně s převahou druhů Elatine triandra, Eleocharis ovata, Peplis portula a vzácným výskytem Lindernia procumbens odpovídají úzce pojatým asociacím Peplido portulae-Eleocharitetum ovatae Pietsch 1973 a Lindernio procumbentis-Eleocharitetum ovatae (Simon 1950) Pietsch 1961. Porosty na písku s tenkou vrstvičkou bahna, v nichž často dosahuje větší pokryvnosti Juncus bufonius a roztroušeně se vyskytují Spergularia echinosperma a S. rubra, bývají zahrnovány do asociace Coleantho subtilis-Spergularietum echinospermae Vicherek 1972; představují přechod k asociaci Stellario uliginosae-Isolepidetum setaceae. Porosty na místech s větším obsahem bazí a výskytem Cyperus fuscus odpovídají subasociaci Eleocharito ovatae-Caricetum cyperoidis Klika 1935 cyperetosum fusci Pietsch et Müller-Stoll 1968 a jsou přechodem k asociaci Cyperetum micheliani.

Hospodářský význam a ohrožení. Na rybnících tato vegetace přispívá k prokysličování dna a mineralizaci živin. Nízké, zčásti zaplavené porosty poskytují úkryt rybímu plůdku a podporují rozvoj přirozené rybí potravy (Janeček 1966, Šusta 1995, Hartman et al. 1998). V minulosti bývaly tyto porosty sečeny a využívány jako stelivo nebo píce pro dobytek (Podubský 1948, Pietsch 1973a, Šusta 1995). Běžná bývala i pastva dobytka a drůbeže ve vegetaci letněných rybníků. V současnosti je toto využití spíše vzácné, např. na vesnických rybníčcích s drůbeží. Ve většině evropských zemí i v Asii patří asociace Polygono-Eleocharitetum ovatae a její druhy k vzácným a ohroženým (Taran 1996, von Lampe 1996, Popiela 1997, Valachovič et al. in Valachovič 2001: 347–373, Kącki et al. in Kącki 2003: 9–65, Fischer et al. 2008). V České republice, kde se dosud zachovalo mnoho rybníků, je toto společenstvo nejhojnější asociací třídy Isoëto-Nano-Juncetea a většina jeho druhů není ohrožena. Na porosty působí negativně farmový chov vodní drůbeže nebo výskyt velkých populací vodního ptactva, dlouhodobé udržování rybníků na plné vodě spojené s rychlou sedimentací a expanze vzrůstově vyšších mokřadních bylin. Největším potenciálním nebezpečím je ústup od rybničního hospodaření a ponechání rybníků bez vody, nebo naopak jejich využití k účelům, při kterých je nežádoucí snižování vodní hladiny (Pietsch 1996). Na řekách je tato vegetace ohrožena prohlubováním a napřimováním toků, odstraňováním sedimentů a stavbou přehrad.