Struktura a druhové složení. Homogenní zapojené porosty tohoto společenstva jsou tvořeny 1–1,5 m vysokou hasivkou orličí (Pteridium aquilinum) a často mají slabě vyvinutou přízemní vrstvu, ve které mohou přetrvávat keříčky (např. Vaccinium myrtillus a Vaccinium vitis-idaea) nebo trávy (např. Avenella flexuosa a Calamagrostis spp.). Jako subdominanta se zejména ve vyšších polohách vyskytuje Calamagrostis villosa. Další druhy jsou přítomny v závislosti na lokálních narušeních porostů nebo dostupnosti živin v půdě (např. Urtica dioica). Porosty jsou obvykle druhově chudé; obsahují nejčastěji 7–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 15–50 m². Mechové patro chybí nebo je vyvinuto nepatrně, ale v případě silného prosvětlení borových kultur může toto patro (tvořené nejčastěji druhem Hypnum cupressiforme) zaujímat až přes polovinu povrchu půdy.
Stanoviště. Jde o lemové nebo pasekové společenstvo na stanovištích acidofilních doubrav a bučin nebo jejich náhradních borových monokultur. Velké porosty se nacházejí také na lesních spáleništích. Výskyty na okrajích lesa vždy navazují na lesní podrost s dominancí hasivky orličí. Vyskytuje se na kyselých až velmi silně kyselých, živinami chudých, propustných lehkých písčitých půdách nebo na píscích.
Dynamika a management. Toto společenstvo se vyvíjí bezprostředně po smýcení stromového patra z těch porostů, v nichž byla hasivka orličí už dříve zastoupena. Svou pokryvnost zvyšuje vyháněním z oddenků, zvláště při prosvětlení lesa nebo při rozvolnění travních porostů (Dolling 1999). Vzhledem ke své rychlé regeneraci se může hasivka masově šířit i na vypálených plochách (Marrs & Watt 2006). V postupující sukcesi navazují na stadium s hasivkou porosty krušiny olšové (Frangula alnus) a břízy bělokoré (Betula pendula), s nimiž se porosty hasivky často prolínají.
Variabilita. Kromě typické skladby porostů s převahou lesních acidofytů se často, zejména v lesních lemech a na mezích, vyskytují také porosty s vysokými travinami (zejména Calamagrostis epigejos a Juncus effusus), nitrofilními druhy (např. Rubus sect. Corylifolii a Urtica dioica) nebo lučními a lemovými druhy (např. Agrostis capillaris, Carex brizoides a Trifolium medium). Tyto porosty však nejsou dostatečně doloženy fytocenologickými snímky, a proto varianty nerozlišujeme.
Hospodářský význam a ohrožení. Dominance hasivky orličí v lesích indikuje narušení nebo prosvětlení stromového patra. Její zapojené porosty mohou dokonce potlačovat růst ohrožených druhů rostlin na hadcových lokalitách. Výjimečně, např. v Krkonoších, se naopak mohou v porostech udržovat ohrožené druhy, jako je Veratrum album subsp. lobelianum. Společenstvo nevyžaduje žádný management. Vyžínání výsadeb na pasekách vede k ústupu hasivky a náročnějších bylin a později k rozšíření porostů třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Význam hasivkových porostů spočívá v ochraně písčitých půd před erozí.