Struktura a druhové složení. Porosty řídké, nezapojené, vzhledem podobné otevřeným ruderálním trávníkům. Obvykle v nich převládá zblochanec oddálený (Puccinellia distans) a hojné jsou halofilní terofyty; větší pokryvnosti může dosahovat i kuřinka obroubená (Spergularia maritima). V porostech se setkávají některé jednoleté obligátní halofyty svazu Salicornion prostratae s druhy navazujících mokrých slaných luk svazu Juncion gerardii. V nížinách panonské oblasti jsou porosty asociace bohatší o další, převážně kontinentální druhy, např. Artemisia monogyna, Limonium gmelinii a Pholiurus pannonicus. Celkově však jde o druhově chudé porosty, zpravidla s 5–15 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechorosty jsou zastoupeny vzácně.
Stanoviště. Trávníky asociace Puccinellietum limosae se vyvíjejí v plochých částech slanisk bez výrazných prohlubní. Půdy jsou těžké, jílovité a silně zasolené. Vyšší koncentrace solí je podmíněna jednak klimaticky, jednak přítomností minerálně bohatých pramenů. Stanoviště jsou po většinu roku vlhká, avšak během léta povrch půdy silně vysychá, tvrdne a polygonálně rozpraskává.
Dynamika a management. Porosty asociace Puccinellietum limosae mohou v terénu přímo navazovat na terofytní společenstva třídy Thero-Salicornietea a na halofilní nebo subhalofilní trávníky svazu Juncion gerardii. Lépe diferencovanou vegetační mozaiku zpravidla nacházíme na větších slaniskách s přirozenou zonací abiotických faktorů, zejména typů půd a vlhkosti. V našich podmínkách je však tato mozaika podmíněna především intenzitou pastvy domácího zvířectva nebo sešlapem. První příčinou postupné degradace a zániku biotopů tohoto společenstva bylo jejich odvodňování. Narušení vodního režimu způsobilo odsolení povrchových vrstev půdy a urychlilo sukcesi. Následovala přeměna slanisk na ornou půdu a hlavně postupný zánik pastvy. Protože jde o společenstvo s převahou konkurenčně slabých druhů, pravidelné mírné narušování povrchu půdy je pro jeho zachování nezbytné. Jednou z možností je strhávání drnu, účinnější je však pastva, která mimo jiné obohacuje půdu dusíkem. Vhodným stanovištěm pro dlouhodobější existenci společensteva jsou vesnická fotbalová hřistě a další sešlapávaná místa v obcích a jejich bezprostředním okolí.
Variabilita. Na území bývalého Československa rozlišil Vicherek (1973) tři subasociace, z nichž pro území dnešní České republiky uvádí pouze subasociaci Puccinellietum limosae spergularietosum marginatae Vicherek 1973. V tomto přehledu rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Aster tripolium subsp. pannonicus (TCA01a), ve které jsou zastoupeny halofilní terofyty, např. Heleochloa schoenoides, a druhy charakteristické pro ponticko-panonskou oblast, např. Aster tripolium subsp. pannonicus, zahrnuje porosty na silněji zasolených místech.
Varianta Potentilla anserina (TCA01b) s diagnostickými druhy Inula britannica, Juncus compressus, Plantago major, Potentilla anserina a Trifolium fragiferum je přechodem k subhalofilním společenstvům svazu Juncion gerardii.
Hospodářský význam a ohrožení. Podobně jako ostatní typy halofilních trávníků sloužila i tato vegetace v minulosti k pastvě dobytka a drůbeže. V současné době se od pastvy ve větší míře upustilo a provozuje se spíše jen jako součást cíleného ochranářského managementu na nejcennějších lokalitách. Nyní má asociace význam hlavně pro zachování vzácných druhů halofilních rostlin a bezobratlých živočichů.
Syntaxonomická poznámka. Druh Puccinellia limosa, který dal asociaci jméno, v České republice, přinejmenším v současnosti, neroste a jeho výskyt není jednoznačný ani v dalších zemích, odkud je asociace udávána (Moravcová et al. 2001). Na našich slaniskách jej zastupuje druh Puccinellia distans, který tvoří také porosty na krajnicích silnic ošetřovaných v zimě solí. Tyto porosty však postrádají další slanomilné druhy a hodnotíme je jako součást ruderální vegetace. V závislosti na floristické skladbě patří dílem do třídy Stellarietea mediae, dílem do třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae.
Fragmentární porosty s převahou druhu Puccinellia distans a případným výskytem Taraxacum bessarabicum a některých fakultativních halofytů, které se vyskytují v severních a severozápadních Čechách, jsou ochuzené a k asociaci Puccinellietum limosae je nelze jednoznačně přiřadit.