Asociace MAC03

Pulicario vulgaris-Menthetum pulegii Slavnić 1951

Teplomilná vegetace narušovaných stanovišť s polejí obecnou a blešníkem obecným

nové hledání

Struktura a druhové složení. Společenstvo zahrnuje kompaktní, plně zapojené až mírně rozvolněné porosty s převahou dvouděložných bylin. Jejich výška se pohybuje zpravidla v rozmezí 15–30 cm. Na rozdíl od ostatních společenstev třídy Isoëto-Nano-Juncetea je pro Pulicario-Menthetum typické častější zastoupení krátce vytrvalých až vytrvalých druhů, které naznačují vztahy k vlhkým ruderálním trávníkům a aluviálním loukám. Patří k nim zejména dominantní a diagnostická polej obecná (Mentha pulegium), s menší pokryvností se vyskytují i Agrostis stolonifera, Eleocharis palustris agg., Gratiola officinalis, Plantago uliginosa, Potentilla anserina aj. Porostní mezery v trsech nebo polykormonech vytrvalých druhů vyplňují druhy jednoleté. Vedle diagnostického a dominantního blešníku obecného (Pulicaria vulgaris) jsou to např. Lythrum hyssopifolia a Peplis portula. Často se vyskytují i vlhkomilné nitrofilní byliny, např. Echinochloa crus-galli, Persicaria hydropiper a P. lapathifolia, které převyšují ostatní druhy v porostu a někdy mohou tvořit i nesouvislé vyšší bylinné patro. V porostech této asociace bylo nejčastěji zjištěno 10–20 druhů cévnatých rostlin na ploše 1–25 m2. Mechové patro bývá zpravidla jen slabě vyvinuto nebo chybí. Tvoří je běžnější mokřadní mechy jako Amblystegium humile nebo druhy s ruderální tendencí, např. Bryum argenteum.

Stanoviště. V České republice bylo Pulicario-Menthetum zaznamenáno na mechanicky narušovaných místech v komplexech aluviálních luk, na obnažených březích a dnech těžeben písku, štěrku a hlín, extenzivně využívaných nezpevněných cestách, v rybích sádkách a v minulosti i na březích návesních rybníků. Jde o stanoviště, kde je v důsledku povodňové dynamiky nebo hospodaření (např. pastva, seč a pojezd vozidel) omezena konkurence vytrvalých bylin s velkou biomasou. Na jaře, případně již na podzim, jsou tato stanoviště mělce zaplavena vodou, která během vegetačního období postupně vysychá. Výjimkou jsou rybí sádky, kde je zaplavení hluboké a trvá 2–4 měsíce, avšak pouze mimo vegetační období a poté je voda vypuštěna. Půdy jsou zpravidla těžké, hlinité až jílovité, s častou příměsí hrubého říčního písku nebo štěrku v podpovrchovém horizontu. V létě hluboce prosychají. Podle údajů ze zahraničí (Slavnić 1951, Valachovič et al. in Valachovič 2001: 347–373, Borhidi et al. 2012) se Pulicario-Menthetum vyskytuje na půdách bohatých bazickými ionty a dusičnany, někdy i mírně zasolených. Pro naše území lze předpokládat podobné vlastnosti substrátu, čemuž nasvědčuje typ stanoviště i okolní vegetace. Pulicario-Menthetum se váže na teplé oblasti s nízkými srážkovými úhrny. V rámci třídy Isoëto-Nano-Juncetea u nás představuje nejteplomilnější a k suchu nejtolerantnější vegetaci.

Dynamika a management. Výskyt této vegetace je podmíněn pravidelným narušováním stanoviště, zejména extenzivní pastvou, která eliminuje vzrůstově vysoké vytrvalé byliny, narušuje povrch půdy, a vytváří tak prostor pro uchycení drobných jednoletek. Pastva se však na většině existujících lokalit asociace Pulicario-Menthetum u nás dnes už neprovozuje. Podobný, avšak méně intenzivní účinek má pastva divokého vodního ptactva a zvěře v mokřadech a na aluviálních loukách; jejich činnost spolu se sečí a povodněmi napomáhá udržení společenstva na jihomoravských lokalitách ležících nad soutokem Moravy a Dyje. Porosty v sádkách jsou vystaveny vlivu seče, která probíhá vícekrát ročně. Během napuštění na podzim a v zimě je dno nádrží se zbytky porostů intenzivně narušováno sádkovanými rybami. Díky tomu jsou porosty po vypuštění vody velmi rozvolněné a mohou do nich vstupovat i druhy konkurenčně slabé. Zejména teplomilné, pozdě klíčící jednoleté druhy, např. Lythrum hyssopifolia a Pulicaria vulgaris, by se nemohly uchytit bez opakovaného narušování travního drnu. Při absenci narušování konkurenčně slabší druhy rychle mizí a společenstvo se mění ve vlhké ruderální trávníky tvořené běžnými druhy nebo v porosty vysokých ostřic. V minulosti bylo toto společenstvo u nás pravděpodobně hojnější než dnes a vyskytovalo se v teplých oblastech v komplexech slaných pastvin i kolem návesních rybníčků využívaných k chovu drůbeže. Vyplývá to mimo jiné i z historického rozšíření druhů Mentha pulegium a Pulicaria vulgaris (Štěpánek in Slavík et al. 2000: 673–674, Hrouda in Slavík et al. 2004: 80–84). Dnes je zbytky těchto porostů možné zachovat buď v rámci běžného obhospodařování (sádky, luční komplexy) či působením přirozených disturbancí, nebo cíleným managementem na lokalitách ohrožených sukcesí (např. v pískovnách).

Variabilita. Druhové složení porostů odráží jednak vlastnosti stanoviště, jednak geografickou polohu lokality. Porosty z jižních Čech jsou ochuzené o některé druhy, které se v regionu nevyskytují vůbec nebo jen velmi vzácně, zejména Mentha pulegium, dále.např. Alisma lanceolatum a Gratiola officinalis. Zpravidla jsou v nich však více zastoupeny jednoletky třídy Isoëto-Nano-Juncetea a druhy s většími nároky na vlhkost substrátu, např. Eleocharis acicularis, Juncus bufonius a Peplis portula. Porosty z jižní Moravy, zejména pokud pocházejí z narušovaných míst v lučních komplexech, se vyznačují velkým podílem lučních a vytrvalých ruderálních druhů. Pro malý počet snímků však nerozlišujeme varianty.

Hospodářský význam a ohrožení. V minulosti byla tato vegetace jako součást komplexů pastvin v aluviích a na slaniskách extenzivně přepásána. Tak je tomu dosud například na Balkáně. V současnosti má u nás Pulicario-Menthetum význam hlavně pro zachování biodiverzity mokřadů, neboť v něm mají těžiště výskytu kriticky ohrožené druhy Mentha pulegium a Pulicaria vulgaris a často se objevují i další vzácné druhy obnažených den a mokrých luk, např. Gratiola officinalis nebo Lythrum hyssopifolia. Na dosud existujících lokalitách není společenstvo bezprostředně ohroženo. Potenciálně může být ohroženo změnami v obhospodařování aluviálních luk a rybích sádek v pískovnách pak zejména nežádoucí sukcesí. Výskyty v návesních rybnících jižních Čech zanikly během druhé poloviny 20. století v důsledku modernizace vesnic a omezování až zániku pastvy domácího zvířectva (Šumberová & Hrivnák 2013).

Citace: Šumberová K. & Hrivnák R. (2011): Pulicario vulgaris-Menthetum pulegii Slavnić 1951. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation], p. 441–443, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.