Svaz Quercion roboris v našem pojetí tvoří západoevropské a středoevropské acidofilní doubravy vázané na území s přechodným subatlantsko-subkontinentálním klimatem. Pro tyto doubravy je charakteristická absence vyhraněných oceanických druhů, jež se vyskytují v acidofilních doubravách na Britských ostrovech a v nejzápadnější části evropského kontinentu, řazených zejména do svazů Hymenophyllo-Quercion petraeae Pallas 2000 a Quercion pyrenaicae Rivas Goday ex Rivas-Martínez 1965. Areál těchto druhů do střední Evropy nezasahuje nebo zasahuje jen okrajově (např. Corydalis claviculata, Erica cinerea, Hymenophyllum tunbrigense, Ilex aquifolium, Myrica gale a Dicranum scottianum). Chybějí zde i další význačné druhy oceanických doubrav, jež se ve střední Evropě vyskytují v jiné, nejčastěji horské vegetaci (např. Blechnum spicant, Luzula sylvatica, Thelypteris limbosperma a Plagiothecium undulatum). Ve středoevropských acidofilních doubravách rostou pouze suboceanické druhy (např. Galium saxatile, Hypericum pulchrum, Lathyrus linifolius, Lonicera periclymenum a Teucrium scorodonia), které zde obvykle dosahují východní hranice svého areálu. Tyto druhy zcela chybějí ve východoevropských acidofilních doubravách, které dále odlišuje absence nebo jen okrajový výskyt dubu zimního (Quercus petraea agg.) a buku lesního (Fagus sylvatica) a naopak větší zastoupení borovice lesní (Pinus sylvestris) ve stromovém patře. Východoevropské acidofilní doubravy dále odlišuje absence nebo vzácný výskyt některých ve střední Evropě hojných druhů (např. Carex pilulifera, Holcus mollis, Luzula luzuloides a Molinia arundinacea) a hojnější výskyt některých boreokontinentálních druhů (např. Rubus saxatilis a Trientalis europaea). Vytvářejí četné přechody k borovým lesům svazu Dicrano-Pinion ze třídy Vaccinio-Piceetea a doubravám svazu Quercion petraeae ze třídy Quercetea pubescentis.
Moravec (1998) rozlišuje další tři asociace acidofilních doubrav, jež zde pro malý počet diagnostických druhů nebo nedostatek fytocenologických snímků nerozlišujeme. Abieti-Quercetum Mráz 1959 jsou acidofilní doubravy mezických až vlhčích stanovišť, druhovým složením a ekologií přechodné mezi asociacemi Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae a Holco mollis-Quercetum roboris. Calluno-Quercetum Schlüter ex Passarge in Scamoni 1963 jsou extrémně chudé acidofilní doubravy s dominancí vřesu obecného (Calluna vulgaris) a metličky křivolaké (Avenella flexuosa) v bylinném patře, druhovým složením a ekologií blízké chudým typům asociace Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae. Festuco ovinae-Quercetum Šmarda 1961 jsou suché psamofilní doubravy vátých písků mezi Bzencem a Hodonínem. Vyskytují se zde jen maloplošně a druhové složení rozsáhlejších porostů je málo odlišné od ostatních typů acidofilních doubrav (Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae a Viscario vulgaris-Quercetum petraeae). Menší část porostů se zastoupením suchomilných druhů (např. Agrostis vinealis, Cerastium arvense, Dianthus pontederae, Phleum phleoides, Teucrium chamaedrys, Verbascum phoeniceum a Veronica spicata) navíc přísluší spíš k teplomilným než acidofilním doubravám, kam byly dříve řazeny (Moravec 1998). Tyto porosty bohužel nejsou dostatečně fytocenologicky prozkoumány, téměř se nezachovaly a jsou vesměs nahrazeny borovými monokulturami. Ani jinde v České republice nejsou vzácné pozůstatky suchých psamofilních doubrav dostatečně prostudovány; druhové složení dostupných fytocenologických snímků je dosti heterogenní a málo odlišné od některých zde přijatých asociací acidofilních a teplomilných doubrav.