Asociace VBC01

Ranunculetum fluitantis Imchenetzky 1926

Vegetace středních toků řek s lakušníkem vzplývavým

nové hledání

Struktura a druhové složení. Jde o druhově chudou, často jednodruhovou vegetaci s dominantním lakušníkem vzplývavým (Batrachium fluitans), vzácněji lakušníkem štětičkovým (B. penicillatum). Někdy se vyskytují další druhy tekoucích vod, např. Callitriche hamulata, nebo makrofyty s širší ekologickou amplitudou, jako je Myriophyllum spicatum. Strukturu porostů určují dominantní lakušníky, které v proudící vodě vytvářejí trsy dlouhých stonků s ponořenými listy bohatě členěnými v úkrojky, jež jsou souběžně uspořádány ve směru proudu. Batrachium penicillatum může mít kromě toho i na hladině plovoucí lupenité listy. Porosty sterilních rostlin jsou většinou živě zelené až žlutozelené a zdálky mohou být zaměněny s vegetací jiných ponořených vodních makrofytů. Nejčastěji v květnu až červnu se nad hladinou ve velkém počtu objevují bílé květy lakušníků, díky nimž je společenstvo již zdálky velmi nápadné a v rychle proudících vodách prakticky nezaměnitelné. U porostů B. penicillatum v klidnějších úsecích toků jsou však možné záměny s porosty asociace Ranunculetum aquatilis (svaz Ranunculion aquatilis). Ve fytocenologických snímcích této asociace byly zpravidla zaznamenány 1–2 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². V některých porostech bylo vyvinuto i mechové patro, tvořené specializovanými mechy tekoucích vod, hlavně Fontinalis antipyretica, vzácněji Rhynchostegium riparioides.

Stanoviště. Tato vegetace je známa pouze z tekoucích vod, a to jak z přirozených toků (zejména horních a středních toků řek a větších potoků), tak i z uměle vybudovaných kanálů a mlýnských náhonů. Jde o společenstvo typické pro chladnější a čisté, živinami chudé vody s rychlým prouděním. Oba dominantní druhy, zejména Batrachium fluitans, však dobře snášejí i větší trofii vody a znečištění odpadními vodami (Husák et al. in Hejný et al. 1988: 446–456). Důležité je přitom zachování dobré průhlednosti vody a plné oslunění stanoviště. Podobné zkušenosti uvádějí i některé zahraniční práce, avšak názory na citlivost obou druhů ke znečištění se různí (Schratt in Grabherr & Mucina 1993: 55–78, Dawson & Szoszkiewicz 1999, Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–238, Matuszkiewicz 2007). Na zahraničních lokalitách se pH vody pohybovalo mezi 7,5–8,0 (Géhu 1961, Dawson & Szoszkiewicz 1999). Rodwell (1995) uvádí pro porosty s dominantním B. penicillatum vazbu na vody bohaté bazickými ionty, zatímco porosty B. fluitans se podle něj vyskytují ve vodách s menším obsahem bazí. Hloubka vody se pohybuje nejčastěji v rozsahu 10–60 cm, společenstvo však může běžně zasahovat i do hloubek přes 1 m. Ranunculetum fluitantis osídluje především úseky toků s kamenitým nebo štěrkovitým dnem v pahorkatinách. Vzácněji se vyskytuje i v nížinných tocích s písčitým nebo bahnitým dnem; z takových podmínek je častěji uváděno ze zahraničí (např. Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–238, Matuszkiewicz 2007).

Dynamika a management. Tato vegetace je na stanovišti dlouhodobě stabilní a nevyžaduje žádný management. Kamenitý substrát dna a silné proudění představují pro většinu vodních makrofytů extrémní podmínky. Proto tato asociace neustupuje ani při obohacení prostředí o živiny, tedy za situace, kdy se na většině jiných mokřadních stanovišť šíří konkurenčně silnější a na živiny náročnější druhy. V eutrofních vodách mohou být trsy lakušníků v létě obaleny vláknitými řasami, není však známo, nakolik mohou tyto nárůsty ovlivňovat jejich vitalitu. K výrazné změně vegetace dochází při úpravách vodních toků, které zpomalují proudění a podporují ukládání jemnozrnného sedimentu. K tomu dochází například v úsecích nad přehradními nádržemi. Tato stanoviště při dobré průhlednosti vody a velkém obsahu živin rychle obsazují běžnější druhy vodních makrofytů, např. Ceratophyllum demersum, Myriophyllum spicatum a Potamogeton pectinatus. Naopak pod přehradami, jezy a přepady mohou vzniknout podmínky vhodné pro výskyt tohoto společenstva nově i tam, kde dříve nebyly. Z Francie je uváděna invaze neofytu Elodea nuttallii do porostů asociace Ranunculetum fluitantis, negativní vliv tohoto druhu na druhovou bohatost původní makrofytní vegetace se však nepotvrdil (Greulich & Trémolières 2006).

Variabilita. V rámci asociace lze rozeznat dvě varianty, které se liší dominantním druhem:

Varianta Batrachium fluitans (VBC01a) zahrnuje porosty s dominantním druhem B. fluitans, který je zároveň jediným diagnostickým druhem varianty. Batrachium penicillatum v této vegetaci schází nebo má jen velmi malou pokryvnost. Tato varianta zahrnuje i druhově bohatší porosty a vyskytuje se i v člověkem více ovlivněných tocích ve městech. V České republice je tato varianta častější.

Varianta Batrachium penicillatum (VBC01b) je vymezena dominantním a současně diagnostickým druhem B. penicillatum. Druh B. fluitans se v této vegetaci vyskytuje jen s velmi malou pokryvností nebo chybí. Tato varianta zahrnuje extrémně druhově chudé porosty, které byly v České republice doloženy pouze z horního toku Sázavy (Rydlo 1993a) a jediným snímkem z toku Chrudimky (Černohous & Husák 1986). Varianta odpovídá asociaci Callitricho-Ranunculetum penicillati Dethioux et Noirfalise 1985.

Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá přímé hospodářské využití, její ochrana je však významná pro uchování přirozeného charakteru a biodiverzity na horních a středních tocích řek. Je důležitým prostředím pro výskyt a rozmnožování vodních živočichů, zejména bezobratlých a ryb. Přispívá i k samočistící schopnosti toků (Husák et al. in Hejný et al. 1988: 446–456). Společenstvo je ohroženo technickými úpravami vodních toků, silným znečištěním vod a potenciálně i příliš intenzivním rekreačním využitím některých říčních úseků.

Syntaxonomická poznámka. Porosty s převahou Batrachium penicillatum někteří autoři (např. Passarge 1992, Rennwald 2000) oddělují do samostatné asociace Callitricho-Ranunculetum penicillati Dethioux et Noirfalise 1985. O ekologii tohoto společenstva je však známo velmi málo, protože ve většině fytocenologických prací není od asociace Ranunculetum fluitantis rozlišováno buď vůbec, anebo jsou obě společenstva vymezena spíše na základě trofie prostředí než striktně podle dominant (např. Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–238). V některých oblastech Evropy je diferenciace mezi společenstvy s dominantním Batrachium penicillatum a B. fluitans dosti zřetelná a projevuje se i v celkovém floristickém složení (např. Rodwell 1995). Zejména častá je přítomnost druhu B. peltatum ve společenstvech morfologicky podobného a zřejmě i fylogeneticky příbuzného B. penicillatum (Wiegleb & Herr 1985, Mony et al. 2006). Ve fytocenologických snímcích svazu Batrachion fluitantis z České republiky však podobná floristická ani ekologická diferenciace není příliš výrazná. Porosty druhu Batrachium penicillatum vykazují sice vazbu převážně na horní tok Sázavy, důvod však není zřejmý. Navíc ze Sázavy existují i fytocenologické snímky se společným výskytem druhů B. fluitans a B. penicillatum. Proto se přikláníme ke koncepci jediné asociace, přičemž porosty s různými dominantami hodnotíme na úrovni variant. Naproti tomu porosty s dominantním B. peltatum do této asociace ani do svazu Batrachion fluitantis nezahrnujeme, neboť se běžně vyskytují i ve stojatých vodách. Jelikož některé populace lakušníků v tekoucích vodách České republiky nebylo dosud možné jednoznačně přiřadit k žádnému z uvedených druhů (Husák et al. in Hejný et al. 1988: 446–456, Pivoňková & Rydlo 1992), bude zřejmě možné syntaxonomii této vegetace uspokojivě dořešit až podle výsledků budoucích taxonomických studií.

Citace: Šumberová K. (2011): Ranunculetum fluitantis Imchenetzky 1926. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation], p. 211–215, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.