Struktura a druhové složení. Subalpínské havezové nivy tvoří vysokobylinné porosty s dominantní havezí česnáčkovou (Adenostyles alliariae). Jsou druhově poměrně bohaté a většinou zcela zapojené, dosahují pokryvnosti okolo 100 % a výšky 60–80(–120) cm. Vedle Adenostyles alliariae se ve vyšší vrstvě bylinného patra uplatňují další statné druhy vysokobylinných niv, např. Aconitum plicatum, Athyrium distentifolium, Cicerbita alpina, Doronicum austriacum a Thalictrum aquilegiifolium. Nižší bylinné patro tvoří Chaerophyllum hirsutum, Deschampsia cespitosa, Myosotis nemorosa, Rumex arifolius a Viola biflora. Na ploše 16–25 m² se v porostech vyskytuje zpravidla 15–25 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro bývá pravidelně vyvinuto a dosahuje pokryvnosti okolo 20 %.
Stanoviště. Vegetace asociace Ranunculo-Adenostyletum se vyskytuje většinou na svazích mírnějších sklonů (5–25°) s převažující severovýchodní orientací. Zpravidla jde o konkávní tvary reliéfu, terénní sníženiny, potoční zářezy a další vlhká a stinná místa ve velkém rozpětí nadmořských výšek přibližně od 1100 do 1400 m. Běžné jsou tyto porosty v nivách potoků nad horní hranicí lesa, na březích potoků však sestupují i níže do lesního stupně. Velké porosty se vytvářejí na přirozeně bezlesých plochách uprostřed supramontánních smrčin. V průběhu celého roku je půda vlhká jednak díky akumulaci sněhu v zimě a jeho pozvolnému odtáváním na jaře, jednak díky dostatečnému množstvím srážek ve vegetačním období. Mocná vrstva sněhu účinně ochraňuje půdu před zimním promrzáním. Půdy jsou živinami bohaté, většinou však nepříliš hluboké. Zpravidla jde o kamenité podzoly nebo v okolí toků na naplaveninách o fluvizemě s vyšším obsahem skeletu.
Dynamika a management. Jde o přirozené nelesní společenstvo, které je při neměnících se stanovištních podmínkách dlouhodobě stabilní bez zásahů člověka. V posledních desetiletích dochází vlivem spadu dusíku a obohacování ekosystémů o živiny k šíření některých vysokých bylin typických pro tuto vegetaci na úkor nižších bylin typických pro oligotrofní alpínské a subalpínské trávníky (Štursa in Petříček 1999: 277–299). Nebezpečí pro tuto vegetaci představují vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře.
Variabilita. Na základě druhového složení lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Carduus personata (ADD01a) zahrnuje druhově bohatší porosty průměrně s 30 druhy na ploše 25 m² a diagnostickými druhy vysokých bylin, jako je Anthriscus nitida, Carduus personata, Epilobium angustifolium, Heracleum sphondylium, Lilium martagon, Phyteuma spicatum a Valeriana excelsa subsp. sambucifolia. Vyskytuje se v krkonošských karech.
Varianta Luzula sylvatica (ADD01b) je druhově chudší, průměrně s 20 druhy na ploše 25 m². Jde hlavně o porosty v kontaktu s lesem, což naznačují diagnostické druhy Doronicum austriacum, Luzula sylvatica, Oxalis acetosella a Plagiomnium affine s. l., ale také o porosty z vyšších nadmořských výšek od 1300 do 1400 m. Vyskytuje se především v Hrubém Jeseníku, ale také v Krkonoších.
Hospodářský význam a ohrožení. Havezové nivy neměly nikdy v minulosti větší hospodářský význam, i když mohly být příležitostně spásány nebo sečeny v době největšího rozkvětu travaření v sudetských pohořích. Společenstvo není aktuálně ohroženo. Určité nebezpečí představovaly nadměrné stavy jelení zvěře, které však byly v posledních letech výrazně redukovány. Ze vzácných druhů cévnatých rostlin se častěji vyskytují Aconitum plicatum, Hieracium prenanthoides a Ligusticum mutellina, z mechorostů Bryum schleicheri a kriticky ohrožené druhy Tayloria serrata a T. tenuis.