Svaz Rumicion alpini zahrnuje nitrofilní vysokobylinné porosty montánních až alpínských poloh. Jde o vegetaci antropozoogenního původu, jejíž vznik je na počátku zpravidla podmíněn sešlapem, spojeným s výrazným přísunem živin, zejména fosforu a dusíku. To spolu s nadbytkem vláhy umožňuje rozvoj porostů s dominujícími statnými bylinami, zejména šťovíkem alpským (Rumex.alpinus), případně také merlíkem všedobrem (Chenopodium bonus-henricus) a všedobrem horským (Imperatoria ostruthium). V nich se vedle nitrofilních druhů tříd Galio-Urticetea a Molinio-Arrhenatheretea uplatňují druhy horských vysokobylinných niv třídy Mulgedio-Aconitetea a druhy přirozených pobřežních společenstev devětsilových niv svazu Petasition hybridi. V porostech se vyskytují také druhy z kontaktních společenstev. Počet druhů se mění v závislosti na intenzitě a době působení disturbancí nebo velikosti a poloze porostů (Kliment & Jarolímek 1995). Často jde o druhově chudé monodominantní porosty. Mechové patro je většinou vyvinuto jen slabě.
Nitrofilní vysokobylinná vegetace roste v horách nejčastěji na místech bývalých stávanišť dobytka na horských pastvinách, v okolí salaší, horských usedlostí a chat. Zpravidla jde o sníženiny, chráněná místa na svazích, horská sedla, úpatí svahů a dolní části údolí, kde dobytek hledal ochranu před nepřízní počasí a zdroj vody.
Vegetace svazu Rumicion alpini je rozšířena ve většině středoevropských a některých jihoevropských pohořích dosahujících subalpínského stupně. V nižších hercynských pohořích střední Evropy je však její výskyt druhotný. Původní areál zahrnoval jen vysokohoří střední a jižní Evropy a kryl se s areálem dominantního šťovíku Rumex alpinus, případně také druhů Myrrhis odorata a Imperatoria ostruthium. V důsledku pěstování pro lékařské, veterinární i potravinářské účely byly tyto druhy zavlečeny do dalších oblastí. K nim patří i Krkonoše a Orlické hory, kam se dostaly během 16. a 17. století německými osadníky z Alp.
Druhotná ruderální společenstva se šťovíkem alpským (Rumex alpinus) byla spolu s jeho primárními porosty, které nejčastěji tvoří nitrofilní bylinné lemy podél horských toků (Kliment & Jarolímek 1995), někdy řazena i do svazu Adenostylion alliariae (Aichinger 1933, Stuchlikowa 1967) nebo do svazu Rumicion alpini (Klika & Hadač 1944, Holub et al. 1967, Karner & Mucina in Mucina et al. 1993: 468–505) v rámci třídy Mulgedio-Aconitetea. Tato klasifikace odrážela přítomnost některých druhů přirozené subalpínské vysokobylinné vegetace. Naopak kvůli sekundárnímu původu a přítomnosti ruderálních a nitrofilních druhů je tato vegetace často řazena i do tříd ruderální vegetace, a to buď Artemisietea vulgaris (Pott 1995), nebo Galio-Urticetea (Kopecký 1969, Kopecký & Hejný 1971, Hadač 1982, Coldea 1991, Hejný in Moravec et al. 1995: 144–151, Sanda et al. 1999, Rennwald 2000, Matuszkiewicz 2007, Solomaha 2008). K tomuto pojetí se přikláníme i zde, mimo jiné i kvůli neofytnímu původu druhů Imperatoria ostruthium. Myrrhis odorata a Rumex alpinus, které byly do našich hor patrně zavlečeny během německé kolonizace (Kopecký 1973a,b).
Hadač (1982) udává z Krkonoš kromě zde přijaté asociace Rumicetum alpini také několik dalších asociací, které řadí do svazu Rumicion alpini. Jde o porosty, v nichž dominují druhy Imperatoria ostruthium a Myrrhis odorata, řazené do asociací Imperatorietum ostruthii Gutte 1972 a Urtico-Myrrhetum odoratae Hadač 1982. Uvedené druhy však mají jen zřídka velkou pokryvnost a nejsou příliš silnými dominantami; v souladu s tím mají dostupné fytocenologické snímky poměrně různorodou druhovou skladbu. Proto tato společenstva v našem přehledu nerozlišujeme. V alpínském stupni Alp Imperatoria ostruthium vytváří porosty řazené do asociace Peucedanetum ostruthii Rübel 1911 (Karner & Mucina in Grabherr & Mucina 1993: 468–505), které však s našimi porosty nejsou totožné.
Do svazu Rumicion alpini patrně náležejí i porosty opuštěných pastvin s dominantním Veratrum album subsp. lobelianum, které se vyskytují v nejvyšších polohách hřebene Javorníků na slovenské i moravské straně. Druhotné bezlesí na hřebenech vzniklo v důsledku valašské kolonizace a pastvy, která zde probíhala zhruba od 16. století do poloviny 20. století (Pavelka & Baletka 2001). Podobné porosty byly popsány jako asociace Poo chaixii-Veratretum lobeliani Kornaś et Medwecka-Kornaś 1967 z polského pohoří Górce (Kornaś & Medwecka-Kornaś 1967), kde také rostou na opuštěných hřebenových pastvinách. Obdobná vegetace je známa i z rumunských Karpat jako asociace Veratretum albi (Puşcaru et al. 1956) Buia et al. 1962, kterou Sanda et al. (1999) také řadí do svazu Rumicion alpini. Stanovištěm tohoto společenstva jsou především mělké a mírně vlhké svahové sníženiny, severní svahy nebo okraje větších polan na kontaktu s lesem. Charakteristická je pravděpodobně i déle vytrvávající sněhová pokrývka. Jak Rumicetum alpini, tak porosty s Veratrum album subsp. lobelianum v Javornících vykazují velkou stabilitu i půl století po ukončení pastvy.