Svaz sdružuje společenstva vázaná na mezická až mírně vlhká sešlapávaná stanoviště, která jsou oproti svazu Coronopodo-Polygonion arenastri zpravidla chudší živinami. Optimum výskytu svazu leží ve větších nadmořských výškách a ve srážkově bohatších územích ovlivněných oceánickým klimatem. Nejhojnější je tato vegetace v pahorkatinách a podhorských oblastech (Simonová 2008c). Jde o iniciální sukcesní stadia, ve kterých se uplatňují drobné jednoleté a víceleté rostliny, z nichž mnohé se vyznačují poléhavým růstem nebo tvoří růžice (např. Herniaria glabra, Sagina procumbens . Spergularia rubra). Příznačné je prolínání synantropních druhů s druhy přirozené vegetace. Jde o druhy často rostoucí na písčitých nebo kamenitých substrátech (např. Herniaria glabra. Medicago lupulina. Poa compressa. Scleranthus annuus . Spergularia rubra) a druhy suchých trávníků (např. Arenaria serpyllifolia a Potentilla argentea). Na kontaktu s loukami pronikají do porostů například Agrostis capillaris. Lolium perenne. Plantago lanceolata a Trifolium repens. Na občasně zamokřených stanovištích se uplatňují také Agrostis stolonifera, Ranunculus repens. Rumex obtusifolius . Stellaria media. Na rozdíl od vegetace svazu Coronopodo-Polygonion arenastri je díky dostatku vláhy obvykle vyvinuto mechové patro. Podle existujícího souboru fytocenologických snímků je nejhojnějším mechem Bryum argenteum, což odráží nejen jeho častý výskyt na sešlapávaných místech, ale také skutečnost, že je oproti ostatním méně známým druhům mechorostů pravidelně zaznamenáván. To je potřeba vzít v potaz při hodnocení druhové skladby mechového patra u jednotlivých asociací svazu.

Svaz Saginion procumbentis je rozšířen především ve vlhčí atlantské a subatlantské části Evropy. Jinde v Evropě je výskyt této vegetace vázán především na vlhčí stanoviště nebo vyšší polohy. Svaz nebo jeho jednotlivé asociace jsou uváděny z Pyrenejského poloostrova (Rivas-Martínez et al. 2001), Nizozemí (Sýkora et al. in Schaminée et al. 1996: 13–46), Francie (Géhu 1973, Géhu et al. 1985, Bardat et al. 2004), Německa (Pott 1995, Klotz in Schubert et al. 2001: 372–376), Rakouska (Mucina in Mucina et al. 1993: 82–89), Slovenska (Jarolímek et al. 1997), Maďarska (Borhidi 2003) a Jižního Uralu (Mirkin & Sujundukov 2008).