Struktura a druhové složení. Rozvolněná pobřežní křovinná vegetace horských řek, kterou charakterizuje dominantní výskyt vrby nachové (Salix purpurea). S menší pokryvností se téměř vždy vyskytují i další vrby (S. euxina, S. triandra a S. viminalis). Bylinné patro je zpravidla druhově bohaté; jako dominanty se v něm uplatňují druhy, které snášejí záplavy a po jejich odeznění jsou schopny úspěšně regenerovat, např. Chaerophyllum hirsutum, Petasites hybridus, Phalaris arundinacea, Stellaria alsine a S. nemorum. Časté jsou též mezofilní ruderální druhy (např. Artemisia vulgaris, Lupinus polyphyllus a Tanacetum vulgare), lesní druhy (např. Alliaria petiolata, Brachypodium sylvaticum, Festuca gigantea a Poa nemoralis) a luční druhy (např. Galium album, Ranunculus acris a Vicia cracca), které rostou v prosvětlených křovinách na vysychavých štěrkových náplavech. V porostech se obvykle vyskytuje 20–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 50–70 m2. Mechové patro má zpravidla malou pokryvnost.
Stanoviště. Tato vegetace provází horské a podhorské nivy říčních toků, kde osídluje břehy, štěrkové náplavy a říční ostrůvky. Porosty jsou pravidelně zaplavovány. Díky velké unášecí schopnosti vody během povodní je substrát písčitý nebo štěrkovitý, zatímco bahnité sedimenty jsou oproti porostům vrbových křovin nižších poloh vzácné (Sofron & Štěpán 1971a). Půdy jsou slabě vyvinuty a rostliny zpravidla porůstají přímo nanesené sedimenty. Povrch náplavů se po většinu roku nachází vysoko nad hladinou podzemní vody, což umožňuje růst přechodně zavlékaným mezofilním druhům. Výskyt štěrkových náplavů a ostrůvků v toku není stabilní; při větších povodních běžně zanikají a tvoří se nové. Salix purpurea se vyskytuje také v křovinných společenstvech břehů nížinných řek na bahnitých sedimentech, zpravidla v nich však roste jednotlivě. Mimo písčitá a štěrkovitá stanoviště horských a podhorských niv osídluje také sekundární stanoviště pískoven, lomů a okraje horských silnic.
Dynamika a management. Vrbové porosty s dominantní Salix purpurea představují raná stadia sukcese na štěrkových náplavech, které se pravidelně tvoří při větších záplavách v klidnějších sedimentačních úsecích horských toků. Vrby se rychle šíří na volné štěrkové náplavy a do nezapojené bylinné vegetace náplavů, silné záplavy však zpravidla brání plnému rozvoji keřového patra. Na náplavech se rozvíjejí i porosty druhů Petasites hybridus, Phalaris arundinacea, Rumex obtusifolius, Silene dioica aj. (Sofron & Štěpán 1971a) a vytváří se mozaika bylinné a křovinné vegetace. Na vlhčích místech je kvůli častému opakování, síle a dlouhé době trvání záplav omezeno šíření dřevin lužních lesů, zejména olše šedé (Alnus incana), a vrbové křoviny nejsou nahrazovány potočními olšinami. Semenáče i dospělí jedinci olše totiž snášejí poškození při záplavách hůře než vrby a obrážejí jen omezeně (Kollmann et al. 1999, Karrenberg et al. 2003a, Francis et al. 2005). Kromě toho se porosty Salix purpurea přirozeně vyskytují i na sušších štěrkových náplavech a březích, na které se úspěšně šíří i Alnus glutinosa nebo A. incana. Jejich výskyt je zde podmíněn působením větších záplav, které silně narušují nebo zcela ničí vegetaci. Tyto nepravidelné záplavy blokují vznik zapojené stromové vegetace zejména v nárazových částech říční nivy.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo zpevňuje štěrkové náplavy podhorských toků. Omezuje tak splavování štěrkových sedimentů do nižších poloh při povodních. Je ohroženo nevhodnými regulacemi horských toků, jejich zahlubováním a usazováním do neměnného koryta a šířením invazních druhů. Jeho výskyt je závislý na proměnlivosti říční nivy, tedy pravidelném vzniku bočních koryt, slepých ramen, štěrkových náplavů a říčních ostrovů.