Struktura a druhové složení. Porosty subalpínských křovin s břízou karpatskou (Betula carpatica) a vrbou slezskou (Salix silesiaca) tvoří otevřené porosty křovin dosahují pokryvnosti okolo 60–80 % a výšky od 2 do 5(–7) m. Vedle dominantních dřevin se v keřovém patře vzácněji vyskytují také některé další druhy keřů, častěji např. Daphne mezereum, Rosa pendulina a Sorbus aucuparia subsp. glabrata. Porosty jsou druhově poměrně bohaté, zpravidla s 20–30 druhy cévnatých rostlin na ploše 25–100 m². Bylinné patro se svým druhovým složením nejčastěji blíží vegetaci svazů Calamagrostion arundinaceae a Calamagrostion villosae, existují však i porosty s převahou vlhkomilných druhů svazu Adenostylion alliariae. Díky ekotonovému efektu se zde vyskytují také některé lesní druhy (např. Asarum europaeum, Milium effusum a Prenanthes purpurea), které mohou růst pod ochranou keřového patra.
Stanoviště. Porosty křovin asociace Salici-Betuletum osídlují svahy karů různých sklonů a orientací. Zpravidla jde o méně frekventované lavinové dráhy. Významným ekologickým faktorem je sníh, jehož tlakové účinky se projevují vznikem specifických ekomorfóz dřevin, především šavlovitým růstem (Jeník 1958). Pro druhové složení bylinného patra je určující vlhkost půdy. Na sušších stanovištích se v podrostu uplatňují druhy svazů Calamagrostion villosae a Calamagrostion arundinaceae, na místech vlhkých pak druhy svazů Adenostylion alliariae a Dryopterido filicis-maris-Athyrion distentifolii. Keřové patro však stanovištní rozdíly do jisté míry stírá a výsledkem je pestrá směs druhů různých svazů. Půdy jsou většinou hluboké kamenité podzoly.
Dynamika a management. Křoviny s břízou karpatskou (Betula carpatica) porůstají lavinové svahy karových údolí. Na místech, kde pravidelně sjíždějí větší základové laviny, nemají dřeviny možnost dosáhnout vyššího vzrůstu ani zápoje, a vytvářejí se zde pouze bylinná společenstva. V místech s méně častými pády lavin hraje významnou roli tzv. plazivý sníh, který dokáže vzrostlejší dřeviny eliminovat. Vlivem pohybů sněhu jsou z porostů nejdříve vytěsněny jehličnany s křehkým dřevem, zejména smrk ztepilý (Picea abies), až převládnou druhy s pružnými a ohebnými kmínky Betula carpatica a Salix silesiaca. Později, po dosažení větší tloušťky, už ani jejich kmeny nemají potřebnou pružnost a nedokáží odolat tlaku sněhu při pádu větších lavin. Opakované odstraňování stromů brání vzniku lesa a stabilizuje společenstvo s křovinami. Lze předpokládat, že v minulosti se rozšíření této vegetace měnilo v závislosti na množství zimních srážek a frekvenci lavin.
Variabilita. Na základě floristických rozdílů v bylinném patře rozlišují Jeník et al. (1980) dvě subasociace, Salici-Betuletum calamagrostietosum arundinaceae Jeník et al. 1980 s druhově bohatým bylinným patrem podobným vegetaci svazu Calamagrostion arundinaceae a Salici-Betuletum calamagrostietosum villosae Jeník et al. 1980, do níž řadí druhově chudší porosty s bylinným patrem podobným svazu Calamagrostion villosae. Vzhledem k malým rozdílům toto členění asociace nepřebíráme.
Hospodářský význam a ohrožení. Tyto křoviny nejsou aktuálně příliš ohroženy díky přísné územní ochraně lokalit, nebezpečí však představuje výsadba nepůvodních, konkurenčně zdatných keřů, zejména druhu Alnus alnobetula na stanovišti původních druhů subalpínských křevin. Nežádoucí je také výsadba kosodřeviny v polohách nad horní hranicí lesa a s tím související možné změny ukládání sněhu (Štursa in Petříček et al. 1999: 277–299). Při dlouhodobé absenci lavin může dojít k zarůstání těchto křovin lesem, naopak při zvýšení frekvence lavin by mohly být postupně nahrazeny bylinnou vegetací. Hlavní význam má tato vegetace pro ochranu diverzity ohrožených druhů.