Svaz Salicion silesiacae zahrnuje společenstva subalpínských křovin rostoucí v okolí horní hranice lesa nebo i pod ní. Křoviny jsou udržovány ve stavu blokovaného sukcesního stadia, a to zejména tlakem plazivého sněhu a ničivou činností lavin, které neumožňují sukcesi lesa. V závislosti na frekvenci pádu lavin se na svazích v subalpínském stupni vyvíjejí různé typy vegetace od bylinné přes křovinnou po lesní. Místa, kde laviny padají často, mají jen bylinnou vegetaci, zpravidla svazů Calamagrostion villosae a Calamagrostion arundinaceae. Na méně frekventovaných lavinových drahách se mohou vyvinout společenstva s listnatými keři, které mají pružné větve a dobrou schopnost regenerace po disturbanci. Listnaté dřeviny mají na těchto stanovištích výhodu i v tom, že jsou v zimě bez listí, a nekladou proto mechanickému tlaku sněhu takový odpor jako borovice kleč (Pinus mugo), která může být snadněji poškozena.

Společenstva subalpínských křovin ve středoevropských pohořích oddělil Rejmánek (in Huml et al. 1979; viz též Jeník in Moravec et al. 1995: 18–22) do samostatné třídy Betulo carpaticae-Alnetea viridis Rejmánek in Huml et al. 1979, která se od třídy Mulgedio-Aconitetea liší dominancí křovin, druhové složení je však téměř shodné. V Alpách a zejména ve Skandinávii a v sibiřských pohořích však existuje široká škála porostů od čistě vysokobylinných přes porosty s nízkými vrbami až po porosty s vyššími křovinami (Karner & Mucina in Grabherr & Mucina 1993: 468–505, Dierßen 1996, Ermakov et al. 2000), a proto je velmi obtížné vést jasnou hranici mezi bylinnou a křovinnou vegetací. Proto jsme se v tomto přehledu přiklonili k tradičnímu pojetí, tj. zařazení subalpínských listnatých křovin do třídy Mulgedio-Aconitetea (Kočí 2001a, Mucina 1997a, Rodwell et al. 2002).

Společenstva svazu Salicion silesiacae se vyskytují v karech hercynských pohoří střední Evropy a v Západních Karpatech (Rejmánek et al. 1971, Veselá 1995, Kočí 2001a). Vyznačují se dominancí vrby slezské (Salix silesiaca), břízy karpatské (Betula carpatica) a jeřábů (Sorbus spp.). V Alpách a rumunských Karpatech jsou rozšířena podobná společenstva oddělovaná do vikariantního svazu Alnion viridis Aichinger 1933 (Karner & Mucina in Grabherr & Mucina 1993: 468–505), v nichž se často vyskytuje olše zelená (Alnus alnobetula). Na našem území byly rozlišeny asociace Salici silesiacae-Betuletum carpaticae Rejmánek et al. 1971, Pado borealis-Sorbetum aucupariae Matuszkiewicz et Matuszkiewicz 1975 a Piceo-Salicetum silesiacae Rejmánek et al. 1971. Posledně jmenovaná asociace nebyla z důvodu velmi malého množství existujících fytocenologických snímků a pro absenci diagnostických druhů v tomto přehledu akceptována.