Křovinná společenstva svazu Salicion triandrae jsou tvořena zpravidla převládající vrbou trojmužnou (Salix triandra), vrbou křehkou (S. euxina) a vrbou košíkářskou (S. viminalis). Dorůstají výšky 2–5 m. Na čerstvě vlhkých půdách dominují v bylinném patře nejčastěji bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum) a ptačinec hajní (Stellaria nemorum). Na vlhčích půdách většinou převládá tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) nebo vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). Časté jsou též trávy (zvláště Elymus caninus, Phalaris arundinacea a Poa trivialis), v nižších polohách i liány (Calystegia sepium, Cuscuta europaea, Humulus lupulus a Silene baccifera) a druhy lemových společenstev (Carduus crispus, Chaerophyllum bulbosum aj.). Ve větších nadmořských výškách dominuje v bylinném patře zpravidla Chaerophyllum hirsutum. V jarním aspektu se vyskytuje velmi hojně Ficaria verna. Mechové patro ve většině porostů zcela chybí nebo má zanedbatelnou pokryvnost.

Periodicky zaplavované vrbové křoviny svazu Salicion triandrae porůstají slabě vyvinuté hlinitopísčité, písčité nebo štěrkovité náplavy toků v nížinách až pahorkatinách. Jejich půdy bývají kyselé až silně kyselé a mají silně nasycený sorpční komplex (Neuhäuslová 1985). Tyto vrbové křoviny vytvářejí často neprostupné porosty lemující břehy větších říčních toků, někdy se však vyskytují i u rybníků. Charakteristické jsou hlavně pro nedivočící řeky s povlovným spádem, na kterých nedochází k výrazným přesunům štěrkového materiálu, tvorbě štěrkových lavic a velkých štěrkových ostrovů. Rozsáhlejší porosty bývají vyvinuty na nánosové (jesepní) části břehů, kde se vrby mohou šířit na nově nanesené sedimenty.

Křoviny svazu Salicion triandrae jsou rozšířeny v temperátní a hemiboreální části Evropy. Jsou uváděny z Francie (Malcuit 1929, Julve 1993, Gégout et al. 2008), Belgie (Lebrun et al. 1955), Nizozemska (Westhoff & den Held 1969), Německa (Seibert & Conrad in Oberdorfer 1992: 15–23, Pott 1995: 474–478, Klotz in Schubert et al. 2001b: 112–115), Polska (J. M. Matuszkiewicz 2001), Skandinávie (Dierßen 1996), Litvy (Korotkov et al. 1991), Švýcarska (Moor 1969), Rakouska (Grass in Mucina et al. 1993b: 44–59, Karner in Willner & Grabherr 2007: 51–58), Slovenska (Berta in Michalko et al. 1986: 46–48), Maďarska (Kárpáti & Tóth 1961, Borhidi et al. 2012), Rumunska (Coldea 1991), Slovinska (Šilc 2003), Chorvatska (Rauš et al. 1992), Albánie (Kárpáti & Kárpáti 1961), dalších částí Balkánského poloostrova (Horvat et al. 1974) a Ukrajiny (Didukh et al. in Didukh et al. 2011: 143–199).

Asociace Salicetum fragilis, která byla v dosavadní české literatuře uváděna pod jménem Chaerophyllo hirsuti-Salicetum fragilis v rámci tohoto svazu (Moravec et al. 1995, Neuhäuslová 2003), je v tomto přehledu zařazena do svazu Salicion albae, což odpovídá dalším současným přehledům středoevropské vegetace (např. Pott 1995, Karner in Willner & Grabherr 2007: 51–58). Díky tomuto řešení zahrnují všechny svazy této třídy fyziognomicky jednotné porosty, a to buď keřové (Salicion triandrae a Salicion elaeagno-daphnoidis), anebo stromové (Salicion albae).