Struktura a druhové složení. Sambucetum ebuli je druhově chudé společenstvo s dominantním bíle kvetoucím bezem chebdím (Sambucus ebulus). Tato statná vytrvalá bylina může dosahovat výšky až 2 m a tvoří často husté souvislé porosty. S větší stálostí jsou zastoupeny vytrvalé širokolisté byliny Artemisia vulgaris a Urtica dioica a méně Aegopodium podagraria, Ballota nigra a Heracleum sphondylium. Do porostů pronikají také některé trávy, vedle nejčastějšího pýru plazivého (Elytrigia repens) také např. Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigejos, Dactylis glomerata a Poa pratensis s. l., které však mají oproti pýru malou pokryvnost. V hustém zápoji bezu chebdí se uplatňují také liány, např. Convolvulus arvensis. V přízemní vrstvě jsou vzácně zastoupeny některé druhy snášející zástin, např. Galium aparine, Glechoma hederacea nebo Stellaria media, které většinou přetrvávají ve vegetativní fázi. V porostech se obvykle vyskytuje 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechy se objevují jen velmi zřídka.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na osluněných i mírně zastíněných stanovištích. Vlivem silného zápoje bezu chebdí se i na výhřevných stanovištích mohou půdy udržovat mírně vlhké. Jsou převážně hlubší, hlinité až jílovité, ale i písčité až kamenité, a většinou středně bohaté dusíkem. Původně byl bez chebdí druhem pasek a lesních okrajů (Mucina & Popma 1982), odtud se rozšířil na ruderální stanoviště, jako jsou silniční a železniční náspy, lemy asfaltových silnic v lesích nebo meze a rumištní plochy v okolí vesnic a v areálech zemědělských statků. Z pasek je u nás společenstvo doloženo jen málo snímky, přestože je pravděpodobně časté.

Dynamika a management. Na jaře a začátku léta se v porostech bezu chebdí nebo při jejich okrajích mohou vyskytovat některé ozimé jednoleté druhy (např. Bromus sterilis a Galium aparine), které dozrávají ještě před vznikem hustě zapojených porostů bezu, z nichž se později vytrácejí. Největší rozvoj společenstva nastává v červnu a červenci, kdy kvetoucí bez chebdí tvoří plně zapojené porosty. Porosty podél cest obvykle zůstávají neposečeny pro vysoký vzrůst bezu. Společenstvo se na stanovišti udržuje velmi dlouhou dobu. Po narušení je bez chebdí schopen regenerace díky mohutnému systému oddenků se zásobními látkami (Mucina & Popma 1982).

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam a není ohroženo. Celá rostlina bezu chebdí (Sambucus ebulus) je jedovatá. Dříve se tento druh používal v lidovém léčitelství (Chrtek sen. in Slavík et al. 1997: 503–507). Je zdrojem alergenního pylu (Unar & Unarová 1996).

Syntaxonomická poznámka. Při srovnání různých oblastí Evropy je patrná geografická variabilita floristického složení společenstva (Brandes 1982, Mucina 1991). Brandes (1982) rozlišuje tři rasy: mezofilnější rasu s Heracleum sphondylium v západní Evropě, suchomilnější rasu s Carduus acanthoides ve východní Evropě a rasu s Ballota nigra subsp. meridionalis („Ballota nigra subsp. alba”) v submediteránní oblasti. První rasu později popsal Brandes (1985) jako asociaci Heracleo-Sambucetum ebuli Brandes 1985. Submediteránní porosty jsou uváděny většinou jako asociace Urtico-Sambucetum.ebuli Br.-Bl. et al. 1952 (např. Horvatić 1963, Brullo & Marceno 1985, Mucina & Kolbek 1989, Bergmeier 1990), někdy jsou však tímto jménem označovány i porosty v temperátní oblasti Evropy. Na základě geografické diferenciace jsou porosty s dominantním bezem řazeny v západní Evropě spíše do třídy Galio-Urticetea, zatímco ve střední Evropě spíše do třídy Artemisietea vulgaris (Mucina & Popma 1982). Do asociace Sambucetum ebuli zahrnujeme veškeré porosty s dominantním bezem chebdím, tj. i porosty vyskytující se na pasekách, které jsou někdy klasifikovány jako samostatné asociace (Kaiser 1926, Jarolímek et al. 1997).