Struktura a druhové složení. Jde o nízké, otevřené porosty obsahující zpravidla 15–30 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–16 m². Dominantou porostů je kostřava peřestá (Festuca versicolor), vedle které se hojně uplatňují především nízké druhy skalních stanovišť, např. Asplenium viride, Campanula rotundifolia subsp. sudetica, Minuartia corcontica, Primula minima a Saxifraga oppositifolia. Ve vegetaci se vyskytují mnohé alpínské druhy (např. Anemone narcissiflora a Hedysarum hedysaroides) i druhy typické pro vlhké nebo přechodně zamokřené půdy (např. Bartsia alpina, Parnassia palustris a Swertia perennis). Mechové patro je zpravidla vyvinuto s pokryvností do 10 %.
Stanoviště. Trávníky s kostřavou peřestou se vyskytují na skalnatých svazích karů na místech s výchozy minerálně bohatých hornin: krystalického vápence, erlanu, porfyritu a čediče (Wagnerová & Šírová 1971, Hadač & Štursa 1983). Svahy mají sklon 30–80° a jsou mírně zastíněné, převážně severovýchodní až jihovýchodní orientace. V zimě je vegetace a půda na těchto svazích narušována plazivým sněhem a lavinami, které mají vedle erozního účinku také význam pro přísun živin. Na jaře zajišťuje přísun živin i voda z tajícího sněhu. Díky částečnému zastínění na východních svazích nejsou půdy v létě nadměrně vysušovány, a vegetace je tak po celé vegetační období dostatečně zásobena vodou. Hloubka půdy se mění v závislosti na sklonu svahu od 2 do 30 cm. Půdní pH kolísá od 4,2 do 5,6 (Wagnerová & Šírová 1971). Přestože se lokality nacházejí na lavinových drahách, jsou kostřavové skalní trávníky v zimě chráněny poměrně mělkou vrstvou sněhu.
Dynamika a management. Asociace je přirozeným typem nelesní vegetace, která je ovlivňována hlavně přirozenými abiotickými procesy, především erozí působenou lavinami a povrchovou vodou. Z biotických faktorů může mít vliv pastva spárkaté zvěře. V současnosti jde o stabilní společenstvo, které nevyžaduje žádný management.
Variabilita. Wagnerová & Šírová (1971) uvádějí dvě subasociace, které přejímáme na úrovni variant:
Varianta Parnassia palustris (ACA01a) odpovídá subasociaci Saxifrago-Festucetum versicoloris parnassietosum palustris Wagnerová et Šírová 1971, která se vyskytuje na více stíněných, severovýchodně orientovaných, vlhčích svazích v Čertově zahrádce a Čertově rokli. V porostech jsou hojněji zastoupeny některé vlhkomilné druhy (např. Allium schoenoprasum, Molinia caerulea a Parnassia palustris) a krkonošský endemit Minuartia corcontica.
Varianta Saxifraga oppositifolia (ACA01b) odpovídá subasociaci Saxifrago-Festucetum versicoloris typicum Wagnerová et Šírová 1971. Vyskytuje se na východně až jihovýchodně orientovaných svazích Velké Kotelní jámy. Podíl vlhkomilných druhů je zde nižší, naopak se více uplatňují druhy suchomilnější, jako je Calluna vulgaris a Thymus alpestris.
Hospodářský význam a ohrožení. Extrémní stanovištní podmínky neumožňovaly nikdy v minulosti hospodářské využívání této vegetace. Porosty mají význam především pro ochranu endemických a reliktních taxonů rostlin (Štěpánková et al. in Soukupová et al. 1995) a bezobratlých živočichů. Ohrožení spočívá hlavně v eutrofizaci v důsledku imisí atmosférického dusíku, případně v nelegálním sběru rostlin a jiných přírodnin na těchto plošně omezených lokalitách.