Struktura a druhové složení. Saxifrago-Seslerietum zahrnuje rozvolněné skalní porosty i více zapojené trávníky s dominantní pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), ve kterých se často vyskytují další reliktní dealpiny, zejména lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata) a vzácněji i dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata). Na rozdíl od předchozích dvou asociací jsou méně zastoupeny teplomilné a suchomilné druhy, z nichž jsou však poměrně hojné např. Euphorbia cyparissias a Potentilla arenaria. Pravidelně se vyskytují druhy skalních štěrbin (např. Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes, Seseli osseum) a skalních terásek (např. Allium senescens subsp. montanum, Festuca pallens a Sedum album). Časté jsou také druhy teplých lesních lemů, např. Anthericum ramosum a Vincetoxicum hirundinaria. Na rozdíl od ostatních asociací pěchavových trávníků zahrnuje Saxifrago-Seslerietum i některé porosty druhově chudší; počet druhů cévnatých rostlin kolísá v rozpětí 15–30 na ploše 16–25 m². Bohatě je vyvinuto mechové patro, ve kterém se vyskytují jak pleurokarpní mechy (např. Hypnum cupressiforme s. l.), rostoucí spíše pod trsy pěchavy, tak akrokarpní mechy (např. Ditrichum flexicaule a Tortella tortuosa), které jsou častější v okolí skalních výchozů.
Stanoviště. Tato asociace sdružuje vlhčí pěchavové trávníky v chladnějších oblastech, nejčastěji v hlubších a užších říčních nebo krasových údolích. Svahy jsou skalnaté a dosahují zpravidla sklonu 30–90°. Vytváří se na nich v závislosti na sklonu různě souvislá půda, zpravidla mělká, zachycovaná trsy pěchavy. Na nejstrmějších svazích rostou cévnaté rostliny jen ve skalních štěrbinách nebo na malých teráskách. Nejčastějším substrátem je vápenec, ale běžně se tato vegetace vyskytuje i na bazických silikátových horninách, jako je spilit, čedič nebo krystalické břidlice s vápencovými vložkami. V údolí Rokytné a Jihlavy na jihozápadní Moravě se asociace nachází na vápnitých permokarbonských slepencích. Půdní pH se pohybuje v závislosti na typu matečné horniny v širokém rozpětí 4,8–7,8 (Chytrý & Vicherek 1996, Kolbek in Kolbek et al. 2001: 51–91, Unar 2004).
Dynamika a management. Porosty mezofilních pěchavových trávníků jsou velkého stáří. Dealpínské druhy naznačují, že tato asociace měla v době ledové, stejně jako dnes, poměrně mezofilní ráz. Pravděpodobně se vyskytovala spíše ve vyšších nadmořských výškách s vlhčím a teplotně stálejším klimatem, na což lze usuzovat z citlivosti pěchavy na extrémně suchá léta, během kterých i dnes tento druh masově hyne. Přesto se tehdy v jejích porostech patrně vyskytovalo více kontinentálních suchomilných druhů. Ty později se zvlhčováním klimatu a šířením lesa v okolí skal ustupovaly a naopak se šířily mezofilní byliny, např. druhy lesních lemů. Většina lokalit na strmých svazích se však udržela jako bezlesí po celý holocén. Po odlesnění se tyto trávníky mohly rozšířit i na mírnější svahy, kde byly asi zčásti využívány k pastvě. Sekundární pěchavové trávníky však při neobhospodařování poměrně rychle zarůstají keři a stromy.
Variabilita. Poněkud odlišné druhové složení od ostatních porostů asociace mají pěchavové trávníky na permokarbonských slepencích v údolí Rokytné a Jihlavy u Moravského Krumlova a Ivančic, pro které byla vystavena samostatná lokální asociace Diantho moravici-Seslerietum albicantis Vicherek in Chytrý et Vicherek 1996. Je pro ně charakteristické zastoupení endemického Dianthus moravicus a reliktního druhu Cardaminopsis petraea a dále výskyt acidofilních skalních druhů, jako je Sedum reflexum (Chytrý & Vicherek 1996).
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá větší hospodářský význam s výjimkou ochrany svahů před erozí. Některé porosty byly v minulosti extenzivně spásány. Dnes je tato vegetace důležitá především pro ochranu biodiverzity. Na některých strmých skalách je narušována při horolezeckých aktivitách, na mírnějších svazích naopak místy zarůstá křovinami a lesem. Lomová těžba kamene je menším nebezpečím než u ostatních asociací skalnatých svahů, protože pokud se v okolí lomu zachovají populace druhů této asociace, po ukončení těžby rychle osídlují opuštěné lomové stěny.
Syntaxonomická poznámka. Unar (2004) popsal ze strmých vápencových skal Pavlovských vrchů asociaci Aurinio saxatilis-Seslerietum caeruleae Unar 2004. Jde o přechodný typ vegetace mezi asociací Saxifrago-Seslerietum a třídou Asplenietea trichomanis, který vzhledem k úzce lokálnímu výskytu a absenci specifických diagnostických druhů v tomto přehledu nerozlišujeme.