Společenstva svazu Scleranthion annui jsou tvořena acidofilními druhy a druhy s širokou ekologickou amplitudou. Z acidofilních druhů se významně uplatňují Centaurea cyanus, Galeopsis tetrahit s. l., Scleranthus annuus, Spergula arvensis, Vicia hirsuta a V. tetrasperma. Společenstva se vyskytují v oblastech s větším úhrnem srážek. Často se nacházejí i na mírně podmáčených půdách, kde se běžně vyskytují vlhkomilné druhy, jako je Gnaphalium uliginosum, Juncus bufonius, Mentha arvensis, Persicaria.lapathifolia, P. maculosa a Stachys palustris. Charakteristická je i přítomnost různých druhů vytrvalých trav a lučních druhů (Otýpková 2001). Vždy jsou zastoupeny jednoleté druhy s širokou ekologickou amplitudou, které v chladnějších polohách rostou jak v okopaninách, tak v obilninách, např. Fumaria officinalis, Lamium purpureum. Stellaria media, Thlaspi arvense, Veronica arvensis a V. persica. V horských a podhorských polohách proto neexistují výrazné rozdíly mezi společenstvy obilnin a okopanin, k čemuž přispívá i častý výskyt druhů typických okopaninových plevelů (např. Euphorbia helioscopia a druhy rodu Sonchus) v obilninách (Otýpková 2004). Společenstva svazu Scleranthion annui se vyskytují na kyselých, minerálně chudých, nevápnitých, písčitých až hlinitých půdách, a to hlavně ve srážkově bohatších oblastech, zejména v horách a v podhůří, lze je však zaznamenat i na minerálně chudších půdách v teplejších polohách. Nacházejí se převážně v ozimých obilninách, na čerstvých úhorech, ale i v okopaninách.

Společenstva svazu Scleranthion annui jsou rozšířena v celé západní a střední Evropě. Od střední Evropy na jih se vyskytují především v horských oblastech. V západní Evropě, kde je obecně humidnější klima, je variabilita společenstev podmíněna rozdílnými půdními vlastnostmi a geografickou polohou, kdežto v kontinentálnějších oblastech jsou tato společenstva méně variabilní. Jsou udávána ze Skandinávie (Dierßen 1996, Lawesson 2004), Irska (White & Doyle 1982), Velké Británie (Rodwell et al. 2000), Pyrenejského poloostrova (Rivas-Martínez et al. 2001), Francie (Julve 1993), Nizozemí (Dunker & Hüppe 2000, Haveman et al. in Schaminée et al. 1998: 199–246), Německa (Oberdorfer in Oberdorfer et al. 1993: 15–47, Hofmeister et al. in Preising et al. 1995: 17–49, Pott 1995, Manthey in Berg et al. 2004: 273–285), Švýcarska (Brun-Hool 1963), Rakouska (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168), Itálie (Baldoni 1995), Slovinska (Šilc 2005, Šilc & Čarni 2007), Polska (Wójcik 1978, Matuszkiewicz 2007), Slovenska (Jarolímek et al. 1997), Maďarska (Borhidi 1996), Rumunska (Sanda et al. 1999), Ukrajiny (Solomaha 2008) a různých částí evropského Ruska (Korotkov et al. 1991). V České republice jsou společenstva svazu Scleranthion annui běžná na celém území s výjimkou teplých a suchých oblastí. V rámci svazu Scleranthion annui rozlišujeme samostatnou jarní asociaci Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae a dvě letní asociace Aphano arvensis-Matricarietum chamomillae a Spergulo arvensis-Scleranthetum annui. Z nich je Aphano arvensis-Matricarietum chamomillae teplomilnější a vyvíjí se častěji v nižších polohách a na bazičtějších a živinami více zásobených půdách, zatímco asociace Spergulo arvensis-Scleranthetum annui se nachází na svazích ve vyšších a chladnějších polohách. Kropáč (2006) do stejného svazu řadí i asociaci Holco-Galeopsietum Hilbig 1967, kterou se však na základě analýzy fytocenologických dat nepodařilo rozlišit (Lososová et al. 2006a); tento nejvíce horský typ plevelové vegetace odpovídá v našem pojetí asociaci Spergulo arvensis-Scleranthetum annui, a to její variantě Holcus mollis.