Struktura a druhové složení. V porostech dominuje jednoletá bylinná liána štětinec laločnatý (Echinocystis lobata), v druhé polovině léta rozkvétající bohatými latami bílých květů. Strukturu porostů výrazně ovlivňují vysoké jednoleté i vytrvalé nitrofilní byliny, zejména Bidens frondosa, Phalaris arundinacea a Urtica dioica, po nichž se dominanta popíná; jde o druhy dobře snášející zástin, a proto nezřídka dosahují v porostech pokryvnosti i více než 50 %. S menší pokryvností bývají zastoupeny i některé další liány, např. Calystegia sepium a Fallopia dumetorum. Oproti asociaci Cuscuto europaeae-Calystegietum sepium, do jejíchž porostů Echinocystis lobata často invaduje, je pro Sicyo-Echinocystietum typický výrazně větší podíl druhů vázaných především na antropogenní stanoviště, tj. např. Artemisia vulgaris, Atriplex sagittata a Chenopodium album agg. Naopak zastoupení druhů typických pro přirozenou a polopřirozenou nitrofilní vegetaci a lužní lesy (např. Aegopodium podagraria, Chaerophyllum bulbosum a Rubus caesius) je v porostech asociace Sicyo-Echinocystietum omezené. Na plochách o velikosti 10–20 m² se zpravidla vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro většinou není vyvinuto.

Stanoviště. Tato vegetace osídluje hlavně střídavě zaplavovaná stanoviště v nivách velkých řek, zejména okraje a obnažená dna mrtvých ramen, tůní a příkopů, říční břehy a náplavy, lemy vrbových křovin a paseky. Společenstvo se může vyskytovat i mimo říční nivy, např. v okolí rybníků nebo na rumištích i jinde, kde Echinocystis lobata zplaňuje. Fytocenologické snímky takových porostů však nejsou z našeho území k dispozici. Stanoviště s výskytem porostů této asociace jsou výslunná až zastíněná. Porosty se vyvíjejí na různých půdách, od písčitohlinitých po jílovité. Častá je výrazná příměs nerozloženého organického detritu, zejména zbytků odumřelého dřeva z okolních stromů. Rovněž v mrtvých ramenech a tůních bývá minerální substrát zpravidla překryt vrstvou organického bahna. Substráty jsou bohaté živinami a po většinu vegetačního období zůstávají vlhké.

Dynamika a management. Štětinec laločnatý (Echinocystis lobata) je přirozeně rozšířen v oblasti Velkých jezer v Severní Americe, kde osídluje říční břehy a okraje lužních lesů (Slavík & Lhotská 1967). Pro své nápadné květy a rychlý růst byl tento druh pravděpodobně koncem 19. století dovezen do Evropy jako okrasná rostlina vhodná ke krytí plotů, zahradních besídek apod. (Slavík & Lhotská 1967, Chrtková in Hejný et al. 1990: 439–452). Jeho zplanění bylo z Evropy doloženo již na počátku 20. století. V České republice byla Echinocystis lobata ve volné přírodě poprvé pozorována začátkem čtyřicátých let poblíž Ústí nad Orlicí (Domin 1942, Slavík & Lhotská 1967), o několik let později i v dolním Pomoraví (Slavík & Lhotská 1967). Ačkoli zralá semena štětince si zachovávají plovatelnost nanejvýš několik dní (Slavík & Lhotská 1967), druh se v říčních systémech šíří poměrně rychle a obsazuje volná stanoviště i dál od hlavního toku. Šíření napomáhají povodně, které navíc mechanickým narušováním povrchu půdy vytvářejí podmínky vhodné pro uchycení semenáčů. K rozšíření porostů s dominancí štětince zřejmě přispěly i regulace vodních toků, neboť po napřímení říčních koryt bylo možné rychlejší šíření diaspor a odstranění přirozené vegetace na velkých plochách invazi usnadnilo. Zřejmě proto je tato vegetace mnohem běžnější například v nivě Moravy, která byla silně regulována, na rozdíl od nedalekého dolního toku Dyje (Vicherek et al. 2000, Vymyslický 2004). V současnosti se Sicyo-Echinocystietum šíří hlavně na neudržovaných místech. Seč jeho výskyt omezuje hlavně v případech, kdy se provádí preventivně. Mechanické odstraňování rozsáhlých liánovitých porostů je fyzicky náročné a v některých typech vegetace, např. ve vrbových křovinách, není ani možné. Druhové složení vegetace s dominantní Echinocystis lobata i stanovištní vazba nasvědčují tomu, že štětinec zpravidla invaduje vegetaci, jejíž druhová skladba byla již dříve ochuzena mechanickým narušováním nebo ponecháním ladem, a výrazněji neovlivňuje ochranářsky cenná společenstva. Výjimkou jsou přirozené porosty asociace Cuscuto europaeae-Calystegietum sepium.

Hospodářský význam a ohrožení. Echinocystis lobata je u nás stále pěstována jako okrasná rostlina, ačkoli to vzhledem k jejímu snadnému zplaňování a invazi do přirozených biotopů není vhodné. Je hostitelem některých chorob přenosných na kulturní rostliny a působících značné hospodářské ztráty, zejména virové mozaiky okurek (Slavík & Lhotská 1967).

Syntaxonomická poznámka. Ve fytocenologické literatuře většiny zemí, z nichž jsou porosty s dominantní Echinocystis lobata uváděny, nebylo toto společenstvo dosud hodnoceno jako samostatná asociace. Kopecký (1969, 1985b) tyto porosty zahrnuje do asociace Cuscuto europaeae-Calystegietum sepium Tüxen ex Lohmeyer 1953, případně do později popsané Aristolochio-Cucubaletum bacciferi (Kopecký 1969) Passarge 1976. Rovněž Jarolímek & Zaliberová (in Valachovič 2001: 21–49) hodnotí toto společenstvo v rámci asociace Cuscuto europaeae-Calystegietum sepium, kde rozlišují variantu s Echinocystis lobata.