Struktura a druhové složení. Ve stromovém patře pravidelně dominuje dub zimní (Quercus petraea agg.), často vytvářející homogenní jednodruhové porosty. Vyskytují-li se přimíšené dřeviny, jsou to nejčastěji mezofilní druhy, zejména habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata). Na světlejších nebo sušších stanovištích se mohou uplatnit i světlomilné dřeviny, nejčastěji borovice lesní (Pinus sylvestris), druhy ze skupiny jeřábu muku (Sorbus aria agg.) a jeřáb břek (S. torminalis). Keřové patro bývá vyvinuto jen málo. Běžně se v něm vyskytují zmlazující druhy stromového patra, z keřů pak zejména hlohy (Crataegus spp.) a růže (Rosa canina agg.). Dominantou bylinného patra mnoha porostů je lipnice hajní (Poa nemoralis), ale často převládá i Calamagrostis arundinacea, Festuca ovina, Luzula luzuloides nebo Vincetoxicum hirundinaria, v porostech na velmi suchých stanovištích i Carex humilis. Vedle charakteristických teplomilných acidotolerantních druhů (např. Allium senescens subsp. montanum, Anthericum ramosum, Hylotelephium maximum, Polygonatum odoratum, Tanacetum corymbosum a Trifolium alpestre) se zde uplatňují i mezofilnější acidotolerantní druhy (zejména Campanula persicifolia, Digitalis grandiflora, Galium valdepilosum, Genista tinctoria, Hieracium lachenalii, H. murorum, H. sabaudum, Silene nutans a Viscaria vulgaris). Na mělkých skeletovitých půdách mohou být zastoupeny druhy snášející vysychavý nestabilní substrát (např. Galeopsis ladanum, Jasione montana, Pilosella officinarum a Rumex acetosella), na příznivějších stanovištích jsou přimíšeny hájové druhy. Na ploše 100–200 m2 se obvykle vyskytuje 25–40 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro bývá pravidelně vyvinuto a běžně dosahuje pokryvnosti 5–20 %. Nejčastějšími druhy jsou mechy Atrichum undulatum, Brachytheciastrum velutinum, Ceratodon purpureus, Hypnum cupressiforme s. l. a Polytrichum formosum, v oligotrofních porostech se hojněji uplatňují lišejníky, především rodu Cladonia.

Stanoviště. Tyto doubravy osídlují nejčastěji výslunné polohy na kyselých nebo druhotně okyselených substrátech, kde se půdní pH obvykle pohybuje v rozmezí 4,0–5,5. Typickými stanovišti jsou svahy říčních údolí, jejich horní hrany a okolí skalních výchozů. Půdy jsou rankery nebo oligotrofní varianty kambizemí, vyvíjející se na nevápnitých horninách. Často jsou to minerálně chudé až středně bohaté hlubinné vyvřeliny a metamorfity (zejména granitoidy, granulity, ruly, fylity a amfibolity; např. na jihozápadní Moravě a v jižních Čechách). Dále se vyvíjejí na minerálně slabších vulkanických horninách, někdy zčásti metamorfovaných (např. České středohoří, střední Povltaví, Křivoklátsko a okolí Brna) a mnohdy i na nevápnitých sedimentech různého stáří (např. Křivoklátsko, okolí Prahy, Drahanská a Zábřežská vrchovina a Chřiby). Sorbo-Quercetum je často nejsuchomilnějším lesním společenstvem vegetační mozaiky členitých terénů v teplých a mírně teplých oblastech. Zasahuje i do středních poloh, kde tvoří na příznivých stanovištích ostrůvky v mezofilní vegetaci svazů Carpinion betuli nebo Fagion sylvaticae. Typickým prvkem na lokalitách acidofilních teplomilných doubrav jsou skalní výchozy se štěrbinovou vegetací nevápnitých substrátů s druhy Asplenium septentrionale nebo Polypodium vulgare.

Dynamika a management. Ačkoli se asociace Sorbo-Quercetum mnohde vyskytuje jako primární vegetace extrémně teplých a suchých stanovišť, velká část zejména mezičtějších porostů vznikla druhotně následkem dlouhodobého hospodaření. Pouhé pěstování dubu na stanovištích s potenciálem pro vegetaci mezických lesů (dubohabřin a bučin) vytváří podmínky pro šíření světlomilných acidotolerantních druhů a ústup hájových druhů. Pokud se takové porosty navíc v minulosti obhospodařovaly jako pařeziny, páslo se v nich nebo hrabalo stelivo, mohly se v nich šířit suchomilné druhy na úkor druhů mezických lesů. Dnes v takových porostech často pozorujeme šíření mezofilních dřevin (zejména Carpinus betulus a Tilia cordata), které představuje první krok zpětné sukcese k hájové vegetaci. V chráněných územích a v ostatních porostech s výskytem ochranářsky cenných světlomilných druhů jsou nezbytné aktivní zásahy pro udržení rozvolněného stromového patra, jako je výběrná těžba a obnova tradičních způsobů hospodaření.

Variabilita. Asociace Sorbo-Quercetum je proměnlivá podél několika gradientů, z nichž nejvýraznější odrážejí změny vlhkosti a pH (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1977). Těm odpovídají dvě rozlišené varianty, vyskytující se u nás víceméně v celém areálu asociace:

Varianta Viscaria vulgaris (LCC01a) je acidofilnější a suchomilnější typ vázaný na živinami chudší, sušší, často zřejmě primární stanoviště. Kromě Poa nemoralis běžně dominuje Festuca ovina, v nejteplejších oblastech i Carex humilis. Více zastoupeny jsou acidofyty a druhy snášející mělké půdy, např. Anthericum liliago, Arabidopsis arenosa, Hieracium schmidtii, Pilosella officinarum, Rumex acetosella, Viscaria vulgaris, mechy a lišejníky. Hájové druhy většinou chybějí. V Čechách tato varianta představuje nejsuchomilnější typ acidofilních teplomilných doubrav, zatímco na jihozápadní Moravě vytváří na výslunných skalnatých svazích přechody do asociace Genisto pilosae-Quercetum petraeae. Odpovídá subasociaci S. t.-Q. caricetosum humilis (Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1977) Chytrý in Chytrý et Vicherek 1995.

Varianta Dactylis polygama (LCC01b) je mezofilnější typ vázaný na relativně vlhčí a živinami bohatší stanoviště, často s hlubšími půdami. Charakteristické je menší zastoupení suchomilných acidofytů a hojnější výskyt mezofilních lesních druhů, jako jsou Carex montana, Dactylis polygama, Festuca heterophylla, Lathyrus vernus, Melittis melissophyllum a Tilia cordata. Jde o přechod k asociaci Melico pictae-Quercetum roboris a svazu Carpinion betuli. Varianta odpovídá subasociaci S. t.-Q. poëtosum nemoralis Blažková 1962.

Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam této vegetace je omezený. Z hlediska produkce dřeva je významnější varianta Dactylis polygama, která se vyskytuje na stanovištích s vyšší bonitou, zatímco varianta Viscaria vulgaris, představovaná často prořídlými a zakrslými porosty, je produkčně málo významná. Mnoho lokalit této asociace má velký význam pro ochranu biodiverzity, neboť se zde vyskytují vzácné druhy organismů světlých lesů. Kromě intenzivního lesnického hospodaření (zejména pěstování borových monokultur) mohou být tyto porosty ohroženy zapojováním stromového patra a sukcesí k mezofilnější lesní vegetaci bez účasti ohrožených světlomilných druhů.