Svaz Sphagnion magellanici sdružuje druhově chudou vegetaci lesních i nelesních, kontinentálních a subkontinentálních vrchovišť. Fyziognomii porostů udávají bultové druhy rašeliníků. V bylinném patře se uplatňují keříčky kyhanky sivolisté (Andromeda polifolia), klikvy bahenní (Oxycoccus palustris s. l.) a vlochyně (Vaccinium uliginosum), na zalesněných vrchovištích přistupuje i rojovník bahenní (Ledum palustre). Kromě keříčků jsou významnou složkou porostů druhy z čeledi Cyperaceae, zejména suchopýr pochvatý (Eriophorum.vaginatum) a v některých společenstvech také ostřice Carex nigra a C. pauciflora. Stromové patro lesních vrchovišť bývá rozvolněné, a proto výrazněji neomezuje rozvoj bylinného a mechového patra. Tvoří je nejčastěji borovice kleč (Pinus mugo), borovice rašelinná (P. ×pseudopumilio), borovice blatka (P. rotundata) nebo borovice lesní (P. sylvestris). Vtroušena může být i bříza pýřitá nebo bělokorá (Betula pubescens . B. pendula) a smrk ztepilý (Picea abies). Borovice blatka a kleč jsou omezeny svým výskytem na střední Evropu, zatímco borovice lesní porůstá vrchoviště téměř v celé kontinentální a subkontinentální části Evropy s výjimkou jihovýchodní části kontinentu, kde jsou vrchoviště vzácná.
Vrchovištní vegetace svazu Sphagnion magellanici se vyznačuje přítomností různě vysokých bultů tvořených nejčastěji druhy Sphagnum magellanicum. S. rubellum a S. russowii. Společenstva otevřených vrchovišť osídlují hlubokou rašelinu s vyrovnaným vodním režimem, sycenou téměř výlučně srážkovou vodou. V temperátní zóně Evropy jsou hojnější v oblastech se suboceánickým klimatem, kde jsou vydatné a časté srážky a na vrchovištích se udržuje vysoká hladina vody po celý rok. V horách střední Evropy, kde je vegetace svazu Sphagnion magellanici poměrně hojná, se vyskytují mozaiky lesních a nelesních typů v závislosti na rozkolísanosti vodního režimu. Lesní a křovinné typy vrchovišť se vyskytují častěji na méně mocné rašelině, jejich vodní režim je rozkolísanější a často ovlivňovaný i oligotrofní podzemní vodou (Neuhäusl 1975, Kučerová 2001). Na otevřených i lesních vrchovištích tohoto svazu je vytvořena struktura sníženin (šlenků) a vyvýšených bultů, které nabízejí vhodné podmínky suchomilnějším druhům cévnatých rostlin (Calluna vulgaris. Vaccinium myrtillus aj.), mechorostů (Dicranum polysetum. Pleurozium schreberi. Polytrichum strictum aj.) a lišejníků (např. Cetraria islandica . Cladonia spp.).
Detailně se ekologií společenstev svazu Sphagnion magellanici u nás zabýval Neuhäusl (1975) v okolí Velkého Dářka ve Žďárských vrších. Kromě sledování hladiny vody měřil i teplotu povrchu vrchoviště a intenzitu ozáření. Teplota na povrchu rašeliny koncem května se v otevřených a lesních typech výrazně lišila, a to až o 10 °C. U porostů asociace Sphagnetum magellanici se povrch rašeliny zahřál už kolem poledne na 30 °C, zatímco v blatkovém boru byla doba do dosažení maximální teploty povrchu delší a dosažená teplota byla nižší. Velké teplotní rozdíly se samozřejmě vytvářejí jen za radiačního (bezmračného) počasí, celkově však mají nelesní vrchoviště rozkolísanější chod teplot než vrchoviště lesní. Teplotní podmínky na lesních vrchovištích tak společně s větším zastíněním umožňují výskyt některých lesních druhů, a to především v mechovém patře (např. Dicranum polysetum . Pleurozium schreberi).
Na našem území jsme v tomto svazu rozlišili celkem pět asociací, z čehož dvě zahrnují otevřená nelesní vrchoviště (Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi a Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici), v jedné asociaci dominuje kleč nebo borovice rašelinná v keřovém patře (Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo) a dvě asociace mají vyvinuto stromové patro (Sphagno-Pinetum sylvestris a Ledo palustris-Pinetum uncinatae). Většina našich vrchovišť s vegetací svazu Sphagnion magellanici se vyskytuje v montánních polohách sudetských pohoří; vzácněji zasahují do subalpínského stupně (v Krkonoších) nebo do nižších poloh (v Třeboňské pánvi). Pouze asociace Sphagno-Pinetum sylvestris je vázána na planární a kolinní stupeň (Neuhäusl & Neuhäuslová 1965, J. Navrátilová et al. in T. Kučera & J. Navrátilová 2006: 77–90).
Kvůli velmi podobnému druhovému složení se nám nepodařilo odlišit asociaci Sphagno robusti-Empetretum hermaphroditi Hadač et Váňa 1967, popsanou jako endemické společenstvo Krkonoš, od asociace Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici. Nerozlišili jsme ani asociaci klečových vrchovišť s ostružiníkem moruškou (Rubus chamaemorus) popsanou jako endemickou pro subalpínský stupeň Krkonoš pod jménem Chamaemoro-Pinetum mugo (Zlatník 1928) Hadač et Váňa 1967, kterou považujeme za shodnou s asociací Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo Lutz 1956.
Vegetace svazu Sphagnion magellanici je vázána na temperátní zónu střední a východní Evropy, jižní Skandinávii a Pobaltí. Ve střední Evropě se vyskytuje především v horách, a to v pohoří Jura (Chastain 1952, Richard 1961, Graf et al. 2010), v hercynských pohořích (Dierssen & Dierssen 1984), Alpách (Steiner 1992, Gerdol & Tomaselli 1997) i Karpatech (Coldea in Coldea 1997: 136–140, Malinovsky & Kricsfalusy 2000, Šoltés et al. in Valachovič 2001: 275–296, Matuszkiewicz 2007). Bezlesá společenstva svazu Sphagnion magellanici, stejně jako všechna ombrotrofní vrchoviště, chybějí v jihovýchodní Evropě (Hájková et al. 2006, Redžić 2007). V oceánických oblastech je nahrazuje vegetace svazu Oxycocco palustris-Ericion tetralicis (Rodwell 1991, Schaminée et al. in Schaminée et al. 1995: 287–316) a v nejsevernější Evropě vegetace svazu Oxycocco microcarpi-Empetrion hermaphroditi (Dierßen 1996).