Struktura a druhové složení. Dominantou těchto borů je borovice lesní (Pinus sylvestris), ke které je místy přimíšena vysazená borovice černá (Pinus nigra). Stromové patro dosahuje pokryvnosti do 60 %. Keřové patro je pravidelně vyvinuto, má různou pokryvnost a častěji se v něm vyskytují Berberis vulgaris, Frangula alnus nebo mladí jedinci dubu zimního (Quercus petraea agg.). Bylinné patro má zpravidla pokryvnost mezi 50 a 90 %. V některých porostech v něm dominuje pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), která však jinde může i zcela chybět. Běžně jsou zastoupeny obecně rozšířené teplomilné druhy (např. Carex humilis, Dianthus carthusianorum, Dorycnium germanicum, Galium verum, Pimpinella saxifraga a Thymus praecox) a charakteristicky se vyskytují druhy s malými nebo ostrůvkovitými areály a izolovanými arelami na obvodech středoevropských pohoří, z nichž mnohé lze považovat za různým způsobem reliktní. Je to zejména Myosotis stenophylla, Noccaea montana a Thesium alpinum, na lokalitách u vodní nádrže Želivka také Potentilla crantzii a endemická Minuartia smejkalii, u Mohelna a Dukovan rovněž Biscutella laevigata, Senecio erucifolius, Valeriana stolonifera subsp. angustifolia, Viola collina a V. tricolor subsp. saxatilis. Z druhů specializovaných na hadcové substráty se vyskytují Armeria elongata subsp. serpentini, Asplenium cuneifolium a Silene vulgaris, která je v Českém masivu sice hojná na různých stanovištích, ale lokálně vykazuje výraznou vazbu na hadcové bory. Běžně se vyskytuje i Festuca ovina a některé další acidofyty, zatímco brusnice a jiné boreokontinentální druhy chybějí. V porostech se obvykle nachází 20–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 200–400 m2. Mechové patro je pravidelně vyvinuto s pokryvností 10–50 %; tvoří je zejména bokoplodé mechy Dicranum polysetum, Hylocomium splendens, Hypnum cupressiforme s. l. a Pleurozium schreberi.

Stanoviště. Tyto bory rostou výhradně na hadcovém podloží, a to na strmých svazích o sklonu 25–45°, kde se nevytváří hluboká půda, místy vystupují skalky a borový opad se hromadí mnohem méně než na sousedních plošinách. Nacházejí se v teplejších oblastech než hadcové bory asociace Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris. V údolí střední Jihlavy rostou v nadmořských výškách 280–330 m a jsou zde vázány na severně orientované svahy. V údolí kolem vodní nádrže Želivka se vyskytují v nadmořské výšce 380–420 m, a to na svazích různých orientací.

Dynamika a management. Jde o přirozené borové lesy vzniklé na místech, kde hadcový substrát omezuje konkurenční schopnost listnatých dřevin. Díky tomu se prosazuje jinde konkurečně slabá borovice, která vytváří rozvolněné stromové patro, v jehož podrostu se uchovávají světlomilné druhy, často reliktního charakteru. Je velmi pravděpodobné, že mnohé z těchto druhů v hadcových borech přečkaly celý holocén, přičemž na jiných místech byly potlačeny šířícími se listnatými dřevinami. Porosty však byly v minulosti ovlivněny lesním hospodařením, jak o tom svědčí příměs vysázené borovice černé v údolí střední Jihlavy. Část porostů mohla být dříve využívána k lesní pastvě, čímž došlo k jejich rozvolnění nebo přeměně v mozaiku světlých borových lesíků a otevřených pastvin. Po ukončení pastvy ve 20. století byly zčásti zalesněny, zčásti zarostly spontánním náletem borovice. V některých porostech lze pozorovat zmlazení dubu zimního, který by se v budoucnosti mohl stát silným konkurentem borovice vzhledem k absenci pastvy a pravděpodobnému zvlhčení klimatu po výstavbě údolních nádrží na obou našich lokalitách (Mohelno na Jihlavě a Želivka na Želivce). Tyto lesy by měly být ponechány bez zásahu, v případě silného rozrůstání dubu nebo jiných listnatých dřevin by však bylo vhodné provést v porostech probírku, aby se udržely světelné poměry potřebné pro výskyt reliktních světlomilných druhů.

Variabilita. Porosty z našich dvou lokalit této vegetace se částečně liší druhovým složením, např. výskytem Potentilla crantzii a Minuartia smejkalii na Želivce a Biscutella laevigata, Senecio erucifolius, Valeriana stolonifera subsp. angustifolia, Viola collina a V. tricolor subsp. saxatilis v údolí Jihlavy. Tyto dva typy byly formálně popsány jako subasociace T. m.-P. s. potentilletosum serpentini Moravec et Husová in Husová et al. 2002 a T. m.-P. s. biscutelletosum laevigatae Moravec et Husová in Husová et al. 2002 (Moravec in Husová et al. 2002: 99–109). Výraznější fyziognomické rozdíly existují však i v rámci jednotlivých lokalit mezi porosty s dominancí Sesleria caerulea a s absencí tohoto druhu.

Hospodářský význam a ohrožení. Jde o lesy významné zejména pro ochranu vzácné hadcové flóry a fauny. Na obou našich lokalitách byly částečně narušeny výstavbou vodních nádrží, které v dnešní době patrně zvlhčují klima v údolí, což může napomáhat šíření listnatných dřevin, zejména dubu v hadcových borech. Porosty na Želivce byly v minulosti částečně poškozeny výstavbou dálnice. Obě lokality jsou součástí maloplošných chráněných území.