Struktura a druhové složení. Lemy s kakostem krvavým (Geranium sanguineum) jsou travinobylinná společenstva s velkou pokryvností bylinného patra, jen vzácně klesající pod 70 %. Dominantní Geranium sanguineum je klonálně rostoucí druh, který místy vytváří husté porosty s malým zastoupením dalších druhů. Většinou však jde o společenstvo druhově poměrně bohaté, nejčastěji s 20–35 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Zcela převládají širokolisté hemikryptofyty, méně jsou zastoupeny traviny. Z dalších životních forem se v bylinném patře častěji vyskytuje pouze chamaefyt ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys). Omezeně je zastoupeno keřové a mechové patro, jejichž pokryvnosti zpravidla nepřesahují 15 %.
Stanoviště. Společenstvo je nejhojnější v pahorkatinách v teplé až mírně teplé klimatické oblasti; lokality v Českém středohoří se však nacházejí v nadmořských výškách i přes 500 m. Osídluje nejčastěji suché jižně orientované svahy o sklonu 15–45°, vzácně i roviny a severní svahy. Vyskytuje se jak na skalních hranách, teráskách a sutích, tak na měkkých substrátech bez kamenité složky. Geologickým podkladem jsou minerálně bohatší horniny, jako jsou vápence, slínovce a čediče, někdy i horniny s nižším obsahem vápníku, např. granodiority a proterozoické břidlice. Stanoviště jsou obvykle částečně zastíněná, ale mohou to být i zcela otevřené plochy. Škála kontaktních společenstev je poměrně široká: ponejvíce jsou to různá společenstva suchých trávníků, suché křoviny nebo teplomilné doubravy.
Dynamika a management. Ve vegetačních komplexech přirozeného bezlesí, především na skalních výchozech, jsou lemy s kakostem krvavým poměrně stabilní vegetací, nevyžadující žádné zásahy. Mohou se však na jedné lokalitě v průběhu desetiletí a staletí přemísťovat z místa na místo v závislosti na dynamice křovinné a lesní vegetace. Naopak na travnatých nebo křovinatých svazích s hlubší půdou jde o sukcesní stadium, které se vyvinulo z opuštěných suchých trávníků a směřuje ke křovinám a lesu. Péče o takové plochy je možná mechanickým odstraňováním dřevin a snad i extenzivní pastvou koz.
Variabilita. V České republice lze rozlišit tři varianty:
Varianta Filipendula vulgaris (THH01a) s diagnostickými druhy Agrostis capillaris, Betonica officinalis, Centaurea jacea, Filipendula vulgaris a Galium verum zahrnuje porosty hlubších půd, často na přechodu k mezofilnější vegetaci.
Varianta Bupleurum falcatum (THH01b) s diagnostickými druhy Bupleurum falcatum, Centaurea scabiosa, Festuca rupicola, Potentilla arenaria a Salvia pratensis se vyskytuje na mělkých bazických půdách.
Varianta Lychnis viscaria (THH01c) s diagnostickými druhy Echium vulgare, Hylotelephium maximum, Lychnis viscaria, Melica transsilvanica, Poa nemoralis a Trifolium alpestre je vázána na skalnatá stanoviště na minerálně chudších horninách.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace není ekonomicky významná, především přirozené porosty mají však hodnotu pro ochranu biodiverzity. Primární stanoviště jsou ohrožena hlavně ničením při rozšiřování a zakládání kamenolomů, zatímco sekundární porosty se přirozenou sukcesí vyvíjejí směrem k lesu.
Nomenklatorická poznámka. Společenstvo odpovídající této asociaci popsala Kozłowska (1928) z Malopolské vysočiny pod jménem Pruno fruticosae-Peucedanetum cervariae. Toto jméno však nebylo v literatuře nikdy používáno a navíc je obsahově zavádějící, protože druhy Peucedanum cervaria i Prunus fruticosa se v této vegetaci vyskytují jen vzácně a s malou pokryvností. Proto navrhujeme jméno Trifolio alpestris-Geranietum sanguinei ke konzervaci jako nomen conservandum propositum.