Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje keřové porosty borovice kleče (Pinus mugo) nebo borovice rašelinné (P. ×pseudopumilio) zarůstající horská vrchoviště. Oba druhy mohou dosahovat výšky až 2 m a pokryvnosti až 90 %. V podrostu se uplatňují zejména keříčky (Betula nana, Empetrum hermaphroditum, E. nigrum, Oxycoccus microcarpus, O. palustris, Vaccinium myrtillus, V. uliginosum a V. vitis-idaea), v Krkonoších bývá vzácně přimíšen ostružiník moruška (Rubus chamaemorus). V mechovém patře převládají červeně zbarvené rašeliníky Sphagnum magellanicum a S. capillifolium s. l., popřípadě rašeliníky ze skupiny S. recurvum s. l. V sušších místech k nim přistupují další mechorosty (např. Pleurozium schreberi a Polytrichum strictum) a lišejníky (např. Cetraria islandica a Cladonia spp.). Porosty obsahují kolem 10 druhů cévnatých rostlin a 5–9 druhů mechorostů na ploše 4–16 m². Mechové patro je tak bohatší než u většiny ostatních vrchovištních společenstev.

Stanoviště. Tato vysokohorská rašeliniště jsou sycena převážně srážkovou vodou a někdy současně obohacována minerálně chudou podzemní vodou. Často tvoří přechodnou zónu mezi otevřenými vrchovišti a okolními lesními porosty. Hladina podzemní vody leží v nejvlhčím období roku přibližně 20 cm pod povrchem půdy (Šoltés et al. in Valachovič 2001: 275–296). Reakce půdy je kyselá až silně kyselá. Substrát je tvořen rašeliníkovou rašelinou, která je hluboká asi 1 m, tedy mělčí než u otevřených vrchovišť ve stejných nadmořských výškách.

Dynamika a management. Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo sukcesně navazuje na otevřená horská vrchoviště svazu Sphagnion medii a ve vyšších polohách rovněž svazu Oxycocco microcarpi-Empetrion hermaphroditi. V preboreálu se klečová vrchoviště začala utvářet (na rozdíl od blatkových borů asociace Ledo palustris-Pinetum uncinatae) ve větších nadmořských výškách na zamokřených, chladných, větru exponovaných místech (Svobodová et al. 2002). K rozvoji klečového porostu na otevřeném vrchovišti dochází často při mírném odvodnění po antropogenním zásahu v blízkém okolí. Při dalším odvodnění vrchoviště s klečí zarůstají lesní vegetací třídy Vaccinio-Piceetea. Pro zachování klečových vrchovišť je důležité udržování existujícího vodního režimu, v případě porostů ovlivněných odvodňováním postupný návrat ke stavu před odvodněním.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo má význam jako útočiště vzácných druhů rostlin i živočichů a představuje významný estetický prvek v krajině. Je ohroženo především odvodňováním a těžbou rašeliny. Na Multerberském rašeliništi na Šumavě byla prokázána náhrada Pinus ×pseudopumilio smrkem po poklesu hladiny podzemní vody (Horn & Bastl 2000).

Syntaxonomická poznámka. Porosty s Pinus ×pseudopumilio jsou v literatuře (např. Steiner in Grabherr & Mucina 1993: 166–181, Dierßen in Oberdorfer 1998: 273–292) často řazeny do jedné asociace společně s porosty s P. rotundata. Vzhledem k jejich odlišné fyziognomii i odlišným ekologickým nárokům (na rozdíl od blatkových borů jde výhradně o horské společenstvo) ji však v předkládaném pojetí řadíme společně s porosty P. mugo na vrchovištích do asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo. Do asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo řadíme i vegetaci krkonošských rašelinných klečových porostů s ostružiníkem moruškou, která byla dříve popisována jako endemická asociace Chamaemoro-Pinetum mugo (Zlatník 1928) Hadač et Váňa 1967. Krkonošská klečová vrchoviště se fyziognomicky ani ekologicky neliší od ostatních našich horských klečových vrchovišť. I jejich druhové složení je téměř totožné a odlišnost fytocenologických snímků s druhem Rubus chamaemorus nebyla podpořena ani numerickou analýzou. Jedinou odlišností krkonošských vrchovišť je výskyt reliktního boreálního druhu R. chamaemorus, který je však v Krkonoších vzácný a do zapojených klečových porostů vstupuje jen zřídka. I v Krkonoších navíc výrazně převládají klečové porosty bez ostružiníku morušky, ačkoli v důsledku preferenčního snímkování nebyly až donedávna dobře zastoupeny v existujícím fytocenologickém materiálu. Porosty kleče s ostružiníkem moruškou se kromě Krkonoš vzácně vyskytují také v Oravsko-Novotargské kotlině v Polsku (Koczur 2004).

Nomenklatorická poznámka. Porosty s Pinus mugo popsali z krušnohorských vrchovišť Kästner & Flössner (1933) pod jménem Pinetum uncinatae, které však bylo často používáno pro různé porosty s Pinus mugo, P. rotundata i P. uncinata (v různém taxonomickém pojetí), a proto je považujeme za nomen ambiguum. Lutz (1956) popsal bavorskou vrchovištní vegetaci s P. mugo (v originále P. mugo prostrata) i P. rotundata (v originále P. mugo arborea) pod jménem Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo Lutz 1956. Tuto asociaci typifikujeme snímkem 7 v tab. 1 (Lutz 1956: 60–61; lectotypus hoc loco designatus), který popisuje porost s Pinus mugo, a zužujeme její obsah na porosty s P. mugo a P. ×pseudopumilio.