Struktura a druhové složení. Rašelinné brusnicové bory tvoří zapojené porosty na rašelinných půdách s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a přimíšeným smrkem ztepilým (Picea abies) a břízami (Betula pendula nebo B. pubescens), na kontaktu s blatkovými bory také s vtroušenou blatkou (Pinus uncinata subsp. uliginosa). Stromové patro je až 25 m vysoké a na rozdíl od asociace Sphagno-Pinetum sylvestris mnohem zapojenější. Keřové patro tvoří krušina olšová (Frangula alnus) a druhy stromového patra. V bylinném patře mají výrazné zastoupení keříčky, zejména Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus, V. uliginosum, V. vitis-idaea a.místy Rhododendron tomentosum. Vrchovištní druhy Andromeda polifolia, Eriophorum vaginatum, Vaccinium oxycoccos a rašeliníky (nejčastěji Sphagnum recurvum s. l.) se vyskytují roztroušeně. V porostech se obvykle vyskytuje 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 200–400 m2. V mechovém patře jsou časté lesní druhy, např. Dicranum polysetum, Leucobryum glaucum s. l., Pleurozium schreberi a Sphagnum girgensohnii.
Stanoviště. Rašelinné brusnicové bory představují závěrečné sukcesní stadium vrchovištních rašelinišť v menších nadmořských výškách. Osídlují místa se silně rozloženou rašelinou na odvodněných vrchovištích a přechodových rašeliništích, vzácně se nacházejí i na zrašeliněných minerálních půdách. Půdy jsou silně kyselé a mají velmi omezenou zásobu živin a bazických iontů. Hladina podzemní vody se nachází 30 cm pod povrchem a hlouběji (Rektoris et al. 1997).
Dynamika a management. Asociace zakončuje sukcesní vývoj vegetace třídy Oxycocco-Sphagnetea. Bezlesá vrchoviště dominující ve vlhkém klimatu středního holocénu byla postupně v sušším subboreálu nahrazována rašelinnými bory asociace Ledo palustris-Pinetum uncinatae, popřípadě Sphagno-Pinetum sylvestris (Neuhäusl 1992). Asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris se v minulosti přirozeně vyskytovala pravděpodobně jen vzácně na mělkých půdách tvořených mineralizovanou rašelinou v blízkosti vrchovišť (Neuhäusl 1992). Hlubší rašelinné půdy porůstá tato vegetace pouze po odvodnění, díky čemuž je však dnes nejrozšířenějším typem rašelinných borů v České republice. Dalším odvodněním se mění na nejrůznější degradované typy borových porostů, z nichž mizí rašeliništní druhy a naopak se více uplatňují trávy Avenella flexuosa, Calamagrostis spp. a Molinia caerulea nebo v nichž převládají lesní mechorosty a lišejníky. Vhodný management zajišťující dlouhodobou existenci rašelinných brusnicových borů spočívá v zachování současného vodního režimu, popřípadě v jeho obnově na místech, kde byl narušen.
Variabilita. Složení společenstva se mění zejména v závislosti na hloubce podzemní vody. Na vlhčích stanovištích se nacházejí plynulé přechody k asociacím, ze kterých rašelinné brusnicové bory vznikají, jmenovitě Sphagno-Pinetum sylvestris, Ledo palustris-Pinetum uncinatae i Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis. Zejména v místech s narušeným vodním režimem je časté mozaikovité prolínání s některou z výše zmíněných asociací.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo vytváří ochranné porosty okolo vlhčích typů rašelinných lesů i jiné rašeliništní vegetace, které částečně eliminují nepříznivé vlivy z okolí, hlavně odvodnění okolní krajiny a eutrofizaci. Představuje rovněž biotop vzácných druhů rostlin i živočichů. Ohrožení spočívá hlavně v dalším odvodňování, intenzivním lesnickém využívání a v oslabení borovic na místech se silně znečištěným ovzduším (Pensa et al. 2004).