Struktura a druhové složení. Dominantou porostů je vřes obecný (Calluna vulgaris), doprovázený borůvkou (Vaccinium myrtillus) nebo brusinkou (V. vitis-idaea). V západních a jižních Čechách se v porostech vzácně uplatňuje také další erikoidní keříček, vřesovec pleťový (Erica carnea). Keříčky tvoří zpravidla jen asi 20 cm vysoký, ale poměrně souvislý porost, kterým prorůstají byliny. Teplomilné byliny suchých trávníků chybějí; místo nich se roztroušeně vyskytují druhy acidofilních lesů (např. Avenella flexuosa, Melampyrum pratense a Solidago virgaurea) a smilkových trávníků (např. Carex pilulifera, Nardus stricta a Potentilla erecta). V horských oblastech se vyskytuje nápadná Arnica montana. Porosty jsou druhově poměrně chudé, obvykle s 5–20 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Silně bývá vyvinuto mechové patro s lišejníky rodu Cladonia a Cetraria islandica a s mechorosty Pleurozium schreberi, Pohlia nutans, Polytrichum commune, Ptilidium ciliare aj.
Stanoviště. Vaccinio-Callunetum vytváří porosty na rovinách i strmějších svazích s chudými půdami typu ranker nebo podzol, vyvinutými na kyselých silikátových horninách, zpravidla žulách, rulách nebo jiných metamorfitech. Jde o silně kyselé půdy, pro které Geringhoff & Daniëls (1998) uvádějí pH (CaCl2) kolem 3,0–3,5, variabilní obsah humusu s průměrem kolem 20 % a poměr C/N kolem 20. Zatímco poměr C/N, tedy míra intenzity dekompozice, je přibližně stejný jako u suchých nížinných vřesovišť asociace Euphorbio cyparissiae-Callunetum vulgaris, větší obsah humusu u podhorských a horských vřesovišť však ukazuje na jeho větší akumulaci. Průměrné roční teploty v oblasti výskytu této asociace se pohybují zpravidla v rozmezí 3–7 °C a roční úhrny srážek v rozmezí 600–1200 mm.
Dynamika a management. Stejně jako suchá vřesoviště nížin a pahorkatin tvoří i podhorská a horská vřesoviště místy přirozenou vegetaci na skalnatých svazích, ostrožnách a lesních světlinách. Většina porostů však vznikla až po středověkém nebo raně novověkém odlesnění na stanovištích acidofilních bučin, borů a horských smrčin, zpravidla na opuštěných nebo ochuzených pastvinách, narušovaných okrajích cest a na haldách hlušiny navršených při někdejší těžbě rud. Na narušených místech se tato vegetace nově vytváří i v současné době. Při dlouhodobém neobhospodařování naopak zarůstá náletovými dřevinami, zejména břízou, borovicí a smrkem, které probíhá ve vlhčím klimatu rychleji než u suchých vřesovišť nížin a pahorkatin.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Pimpinella saxifraga (TEF01a) s diagnostickými druhy Briza media, Pimpinella saxifraga, Plantago lanceolata a Polygala vulgaris a menším zastoupením druhů rodu Vaccinium zahrnuje vegetaci původních pastvin, zpravidla na větších otevřených prostranstvích mimo les nebo na sušších půdách.
Varianta Melampyrum pratense (TEF01b) se vyznačuje větší pokryvností brusnic Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea a diagnostickými druhy Calamagrostis villosa a Melampyrum pratense. Zahrnuje porosty čerstvě vlhkých půd, zpravidla v kontaktu s lesem.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá dnes přímý ekonomický význam s výjimkou ochrany svahů proti erozi. Je však důležitá pro ochranu biodiverzity a krajinného rázu podhorských a horských oblastí. Na rozdíl od nížinných vřesovišť jsou horská vřesoviště méně ohrožena expanzí trav podporovanou akumulací dusíku, zato však rychleji zarůstají dřevinami. Nové porosty vznikají na narušovaných místech, např. na svazích stržených při úpravách silnic.