Struktura a druhové složení. Toto polopřirozené až ruderální, pravděpodobně archeofytní společenstvo s jednoletou trávou mrvkou myším ocáskem (Vulpia myuros) tvoří rozvolněné porosty na propustných podkladech. Mají zpravidla charakter nízkých trávníčků tvořených početnými populacemi dominantního druhu a doprovodnými druhy jednoletých trav a bylin, které jsou ekologicky dosti heterogenní. Většinou jde o druhy běžné v polozapojených ruderálních trávnících chudších a suchých podkladů, které jsou nejčastější kontaktní vegetací tohoto společenstva, např. Artemisia absinthium, Bromus tectorum, Potentilla argentea, Rumex acetosella a Scleranthus annuus. Z jednoletých druhů přirozených stanovišť je hojnější např. Cerastium semidecandrum a Spergularia rubra. Porosty jsou obvykle maloplošné (do 10 m²) a ostrůvkovitě se střídají s ruderální bylinnou vegetací. Obsahují zpravidla 10–15 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–10 m². Mechové patro je vyvinuto slabě nebo chybí.
Stanoviště. Společenstvo se obyčejně vyskytuje v poloruderálním prostředí narušovaných písčitých trávníků, na periferiích sídel, v pískovnách, v kolejištích nádraží, na písčitých úhorech záhumenků a podél širokých lesních cest v borech. Substrátem je písek nebo štěrk s menší či větší hlinitou příměsí, ale při dostatečně častých disturbancích nejsou vzácností ani výskyty na vyzrálejších typech písčitých půd. Krajním typem substrátu je písčitá ornice na úhorech. Výrazné bývá průběžné ovlivnění lidskou činností, např. periodickým sešlapem, pojížděním vozidel a obohacováním živinami z vozovkových splachů. Oblasti rozšíření u nás mají zpravidla průměrné roční teploty 7,5–9,5 °C a roční úhrny srážek 550–600 mm.
Dynamika a management. Asociace má výraznou sezonní dynamiku s optimem na počátku léta: později Vulpia myuros zaniká, takže na podzim už porosty nejsou v terénu patrné. Podle dlouhodobé dynamiky lze rozlišovat lokality, kde se společenstvo rozšířilo po jednorázové intenzivní disturbanci (úhory, haldy; Pyšek & Šandová 1979), od lokalit dlouhodobě disturbovaných, kde se porosty s Vulpia myuros mohou obnovovat. Vzhledem k rychlé sukcesi na ruderálních stanovištích porosty bez disturbance trvají jen několik let a poté zarůstají vytrvalými druhy, zejména travami. O něco pomalejší (5–8 let) je sukcese na stanovištích pod vlivem silnějšího stresu, např. na písčitých okrajích borů.
Variabilita. Podle zatím nevelkého množství fytocenologických snímků se nejvíc odlišují porosty málo antropogenně ovlivněných biotopů s větším podílem efemér a druhů kyselých trávníků od porostů na antropogenních substrátech s převahou rumištních druhů.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace a její biotopy mají význam jen jako refugium některých acidofilních psamofytů počínaje dominantní Vulpia myuros.
Syntaxonomická poznámka. Vulpietum myuri je v literatuře častěji uváděno jako Filagini-Vulpietum. V originálním popisu této asociace však Oberdorfer (1938) uvádí dva dosti odlišné snímky, které podle německých autorů (Philippi 1973, Dengler 2000) patří k různým asociacím s různými dominantními druhy rodu Vulpia. Zde přijímáme koncepci dvou užších asociací, Filagini-Vulpietum dertonensis (~ bromoidis) Oberdorfer 1938 a Vulpietum myuri Philippi 1973, z nichž je v České republice známa jen druhá.