Struktura a druhové složení. Struktura porostů karpatských psinečkových pastvin je dosti proměnlivá podle způsobu obhospodařování a dostupnosti půdních živin. Při pravidelné pastvě a na méně úživných půdách se výška porostu pohybuje v řádu centimetrů, zatímco na přechodně sečených nebo opuštěných a živinami obohacených pastvinách nacházíme i několik desítek centimetrů vysoké a místy i dosti husté porosty. Druhové složení však zůstává i přes tyto strukturní rozdíly podobné. Jde o jedno z druhově nejbohatších společenstev třídy Molinio-Arrhenatheretea, které zpravidla obsahuje 45–50 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m², v některých porostech však lze zaznamenat až 70 druhů. Biomasu porostů tvoří zejména trávy a širokolisté byliny (např. Leontodon hispidus, Plantago major a P. media), výraznější dominanty však scházejí. Oproti předchozí asociaci bývá pastevní tlak většinou menší, a proto mezi travami převažují středně vysoké druhy, jako je Agrostis capillaris a Anthoxanthum odoratum. V teplejších oblastech může být v porostech hojněji zastoupeno Brachypodium pinnatum, zatímco ve vyšších polohách a na kyselejších mělčích půdách přecházejí psinečkové pastviny v málo produktivní vegetaci svazu Violion caninae, což se projevuje větším zastoupením druhů Nardus stricta a Thymus pulegioides. V rozvolněnějších porostech se vyskytuje více rostlinných druhů, obvykle např. Carlina acaulis, Linum catharticum a Prunella vulgaris, a rovněž se zde více uplatňují mechorosty, jako je Rhytidiadelphus squarrosus, Scleropodium purum a Thuidium abietinum. Na živinami bohatších pastvinách s velkými stády skotu se někdy střídají období velmi intenzivní pastvy a eutrofizace s obdobími nerušeného vývoje vegetace. Strukturu takových dosti produktivních porostů často udává jetel plazivý (Trifolium repens), zatímco na vlhčích místech může převládnout metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa).

Stanoviště. Společenstvo má optimum výskytu v podhorském stupni, ale vyskytuje se od pahorkatin do hor. Roste na trvale pasených nebo periodicky přepásaných trávnících karpatské části České republiky. Vyvíjí se jak na plochých a mírně skloněných terénech, tak na členitém hrbolatém terénu sesuvných svahů. Půdním typem jsou nejčastěji kambizemě mírně kyselé nebo neutrální reakce, vždy alespoň s mírným obsahem vápníku. Mají dobrou zásobu živin, které jsou díky příznivým půdním vlastnostem přístupné pro rostliny; ve srovnání s půdami asociace Lolio perennis-Cynosuretum cristati však jde o půdy o něco chudší, naopak oproti smilkovým trávníkům o něco bohatší. Vlivem flyšového, zčásti jílovitého podloží zůstávají tyto půdy často i v sušších obdobích mírně vlhké a dochází k pseudooglejení. Hladina podzemní vody však leží po celý rok hluboko: v opačném případě by vznikala společenstva mokřadních luk svazu Calthion palustris.

Dynamika a management. Karpatské psinečkové pastviny jsou náhradní vegetací po opadavých listnatých lesích, zejména bučinách, a vznikly převážně při tzv. pasekářské a valašské kolonizaci Západních Karpat v 16.–18. století. Mnoho porostů se vyvinulo pod vlivem trvalé pastvy, velká část však vděčí za svůj vznik podzimnímu přepásání otav na sečených loukách nebo střídání seče a pastvy, často tzv. kůlového typu, kdy je zvíře přivázáno ke kůlu, který se přemístí po vypasení místa. V současné době dochází na mnohých místech moravských Karpat k obnově pastvy, ne vždy se ale přitom vyvíjí vegetace asociace Anthoxantho-Agrostietum. To je způsobeno tím, že se často začínají pást zejména dlouhodobě opuštěné, eutrofizované porosty nebo bývalá pole, kde vývoj vegetace směřuje spíš k porostům asociace Lolio perennis-Cynosuretum cristati. Vegetace asociace Anthoxantho-Agrostietum se může vyvinout i ze smilkových trávníků po ukončení pastvy. Blažková (1988) popsala z východního Slovenska vývoj asociace Anthoxantho-Agrostietum s lučními a lemovými druhy z typického porostu svazu Violion caninae po ukončení pastvy a následném obohacení svrchní vrstvy půdy opadankou. V současné krajině druhově bohaté psinečkové pastviny na mnoha místech ustupují. Po ukončení pastvy a při pokračující seči se vegetace pozvolna mění ve společenstva svazu Arrhenatherion elatioris (Knollová 2004). Na živinami chudších a sušších místech se však vyvíjejí i druhově bohaté širokolisté suché trávníky svazů Bromion erecti nebo Cirsio-Brachypodion pinnati, ve kterých často dominuje Brachypodium pinnatum a pastvinné druhy přežívají se sníženou vitalitou. Psinečkové pastviny však zanikají i při příliš intenzivní pastvě. Na přepasených pastvinách a ve výbězích velkých stád krav se v teplejších oblastech na minerálně bohatším podloží vytváří ruderální vegetace. V subatlantsky laděných Moravskoslezských Beskydech přechodně vznikají porosty blízké asociaci Lolio perennis-Cynosuretum cristati. I zde však postupně převládají ruderální druhy, např. Rumex obtusifolius, a polopřirozená travinobylinná vegetace postupně zaniká.

Variabilita. Karpatské psinečkové pastviny představují část vegetačního kontinua mezi sečenými porosty svazů Bromion erecti a Arrhenatherion elatioris, pasenými smilkovými trávníky svazu Violion caninae a intenzivně obhospodařovanými, živinami bohatými pastvinami asociace Lolio perennis-Cynosuretum cristati. Vegetace se plynule mění v závislosti na obsahu bází v půdě, přístupnosti živin a na intenzitě a historii pastvy. V některých oblastech, například ve střední části Bílých Karpat nebo v nižších polohách Hostýnsko-vsetínské hornatiny, se v druhově velmi bohatých porostech společně vyskytují druhy všech zmíněných vegetačních jednotek. Nejvýznamnější variabilita v druhovém složení vzniká podle gradientu přístupnosti živin, kde lze rozlišit dvě hlavní varianty:

Varianta Crepis biennis (TDC02a) s lučními druhy náročnějšími na živiny, z nichž se jako diagnostické uplatňují zejména Avenula pubescens, Crepis biennis, Medicago falcata, Poa pratensis s. l. a Sanguisorba officinalis.

Varianta Brachypodium pinnatum (TDC02b) s výskytem druhů širokolistých suchých trávníků a lemů, z nichž větší diagnostickou hodnotu mají Brachypodium pinnatum, Carex caryophyllea, Euphorbia cyparissias, Hieracium pilosella, Senecio jacobaea a Thymus pulegioides.

Hospodářský význam a ohrožení. Anthoxantho-Agrostietum je využíváno jako pastviny, případně pastviny střídané s loukou. Hospodářský význam má však tato vegetace pouze pro malorolníky. Omezený je její význam pro zachování genofondu ohrožených rostlin, protože většina ohrožených druhů je v mozaikách karpatské travinné vegetace vázána spíše na společenstva svazů Bromion erecti a Violion caninae. Karpatské psinečkové pastviny však přispívají k zachování typického krajinného rázu a jsou z tohoto hlediska lepší alternativou k umělému zalesňování nelesních pozemků smrkem. Společenstvo je ohroženo změnami hospodaření: zaniká při příliš intenzivní pastvě spojené s eutrofizací, při přeorávání a přesévání pastvin nebo naopak při dlouhodobém ponechání ladem.

Syntaxonomická poznámka. Pojetí asociace Anthoxantho-Agrostietum je v předloženém pojetí užší než to, které použil Jurko (1974), a víceméně odpovídá subasociaci Anthoxantho-Agrostietum typicum Jurko 1969. Nebyly k ní přiřazeny kyselé, živinami chudé smilkové porosty (subasociace Anthoxantho-Agrostietum nardetosum Jurko 1971 a Anthoxantho-Agrostietum luzuletosum Jurko 1974) ani některé širokolisté suché trávníky s dominancí Brachypodium pinnatum (Anthoxantho-Agrostietum festucetosum rupicolae Jurko 1971). Smilkové porosty byly přiřazeny ke svazu Violion caninae, širokolisté suché trávníky ke svazům Bromion erecti a Cirsio-Brachypodion pinnati.