Svaz Armerion elongatae zahrnuje druhově dosti pestré rozvolněné až uzavřené trávníky na písčitých půdách, převážně sarmatského a okrajově i panonského rozšíření. Fyziognomii porostů určují kostřavy a psinečky (Festuca brevipila, F. ovina, Agrostis capillaris a A. vinealis, vzácněji Festuca psammophila, F. rubra agg., F. rupicola a F. vaginata subsp. dominii). Nejběžnější z nich, Festuca brevipila, se dosti hojně vyskytuje na píscích v sarmatské oblasti, tj. ve východním Německu a Polsku, a v České republice má atlantskou tendenci. Kromě travin se pravidelně vyskytují vytrvalé hemikryptofyty (např. Hypochaeris radicata), terofyty včetně efemér (např. Cerastium semidecandrum a Trifolium arvense), mechy (např. Ceratodon purpureus) a lišejníky (např. druhy rodu Cladonia). V porostech se kombinují taxony psamofilní (Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Corynephorus canescens, Filago arvensis, Stipa borysthenica, Thymus serpyllum aj.), druhy suchých trávníků (Artemisia campestris, Dianthus carthusianorum s. l., Koeleria macrantha, Potentilla arenaria, Verbascum phoeniceum, Veronica prostrata aj.) a převažující suchomilné acidotolerantní druhy s širokou ekologickou valencí (Anthoxanthum odoratum, Hieracium pilosella, Plantago lanceolata, Potentilla tabernaemontani, Rumex acetosella, Trifolium arvense aj.). Běžná je také příměs druhů ruderálních (např. Carex hirta) a lučních (např. Poa pratensis s. l.). Pestré skladbě odpovídá hraniční postavení svazu mezi svazy Corynephorion canescentis, Hyperico perforati-Scleranthion perennis a Koelerio-Phleion phleoidis, případně také Festucion vaginatae. Dosud však neexistuje žádná fytocenologická práce se srovnávací analýzou druhového složení svazů Hyperico perforati-Scleranthion perennis a Arabidopsion thalianae na jedné straně a svazu Armerion elongatae na straně druhé.
Vegetace svazu Armerion elongatae je ostrůvkovitě rozšířena v nižších polohách střední Evropy na písčitých podkladech, jako jsou váté a terasové písky (Pott 1995), ale okrajově i písčité rozpady hlubinných vyvřelin. V sukcesi často navazuje na pionýrská společenstva svazu Corynephorion canescentis, která osídlují extrémnější stanoviště. Historicky má základ ve staroholocénní psamofilní vegetaci přirozeného bezlesí a později byla převážně udržována jako součást písčitých pastvin v kulturní krajině. V České republice se tato vegetace hojněji vyskytuje v Polabí, na Dokesku, Třeboňsku a Hodonínsku.
Kolbek & Vicherek (in Moravec et al. 1995: 88–92) uvádějí z České republiky sedm asociací tohoto svazu, z nichž Diantho serotini-Festucetum vaginatae Klika 1934 řadíme do svazu Festucion vaginatae a tři asociace sarmatského rozšíření popsané z Německa, Diantho deltoidis-Armerietum elongatae Krausch 1959, Thymo angustifolii-Festucetum ovinae Tüxen (1928) 1937 a Armerio-Festucetum Knapp ex Hohenester 1960, nelze na základě fytocenologických snímků z České republiky vzájemně odlišit. Členění na více drobných asociací není přijímáno ani v současné německé literatuře (Pott 1995, Rennwald 2000, Schubert in Schubert et al. 2001: 291–307, Dengler in Berg et al. 2004: 301–326), která většinou rozlišuje dvě asociace, a to Diantho deltoidis-Armerietum elongatae Krausch ex Pötsch 1962 na bázemi chudších půdách s menším zastoupením kontinentálních stepních druhů a Sileno otitae-Festucetum brevipilae Libbert 1933 corr. Kratzert et Dengler 1999, ve kterém dominuje Festuca brevipila (Kratzert & Dengler 1999) a současně jsou přimíšeny některé kontinentální stepní druhy. V České republice nelze rozlišit ani tyto dvě asociace, a proto je zařazujeme do jediné sarmatské asociace, pro kterou používáme starší jméno Sileno otitae-Festucetum brevipilae Libbert 1933 corr. Kratzert et Dengler 1999.