Struktura a druhové složení. Asociaci tvoří jednodruhové akátové porosty s rovnými, málo zavětvenými kmeny, které dorůstají výšky až 30 m. Keřové patro obvykle není příliš vyvinuto, větší pokryvnosti v něm místy dosahuje zmlazující akát nebo Rubus fruticosus agg. Bylinné patro má většinou velkou pokryvnost a převažují v něm vytrvalé trávy, zejména Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigejos, Festuca ovina, Poa angustifolia a P. nemoralis. Výskyt dalších druhů (např. Agrostis stolonifera, Anthoxanthum odoratum, Brachypodium sylvaticum, Bromus sterilis, Dactylis glomerata, D. polygama a Elymus repens) je na jednotlivých lokalitách proměnlivý a místy mohou některé z nich i dominovat. Po stoleté vodě v roce 2002 byl v zaplavených porostech v Polabí zaznamenán výrazný nárůst pokryvnosti druhu Chelidonium majus. Kromě Galium aparine jsou nitrofilní druhy přítomny jen vzácně. V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 50–200 m2. Mechové patro má většinou malou pokryvnost a obsahuje běžné druhy, např. Brachythecium rutabulum, Hypnum cupressiforme s. l. a Plagiothecium denticulatum.
Stanoviště. Asociace je rozšířena v malých nadmořských výškách, kde akát nebývá poškozován mrazy, a proto má rovný kmen a pravidelnou korunu. V Čechách se zpravidla vyskytuje v rovinatém terénu na minerálně chudých kvartérních sedimentech, a to na akumulacích křemitých vátých písků nebo na štěrkopískových terasách velkých řek. Také v Dyjsko-svrateckém úvalu a Miroslavské hrásti roste na oligotrofních nezpevněných sedimentech (neogénních a kvartérních píscích a štěrcích) nebo písčitě zvětrávajících horninách, jako je granit. Porosty v říčních nivách mohou být občas zaplaveny. Půdním typem je většinou regozem s pH nepřekračujícím hodnotu 5, se stupněm nasycení sorpčního komplexu v rozsahu 30–50 %, omezenou intenzitou nitrifikace a nejmenší koncentrací dusičnanů ze všech asociací akátin. Na lokalitách, kde je v půdním profilu jílovitá vrstva, se horizont A vyznačuje větší vlhkostí, koncentrací dusičnanových iontů i intenzivní nitrifikací, což podporuje zastoupení nitrofilních druhů v bylinném patře (Vítková 2004a). Popisované akátové porosty se vyskytují v člověkem silně ovlivněné krajině, zpravidla v sousedství polí nebo borových monokultur. Mohou zarůstat i opuštěné lomy a výsypky. Potenciální přirozenou vegetací jsou acidofilní borové doubravy, v Dyjsko-svrateckém úvalu též dubohabřiny asociace Primulo veris-Carpinetum betuli.
Dynamika a management. V Polabí a na jižní Moravě byly, stejně jako v jiných středoevropských nížinných oblastech, akátové porosty v minulosti vysazovány jako protierozní ochrana písčitých půd. Invadující akát zde však způsobil degradaci cenných biotopů otevřených písčin. Problematické je nejen vlastní odstranění akátu (a to jak z metodického, tak i z právního hlediska), ale i návrat k původním společenstvům, jemuž často brání výskyt konkurenčně silných ruderálních druhů (např. Calamagrostis epigejos). V České republice je akát odstraňován z ochranářsky cenných porostů. Protože se však tato asociace vyskytuje v zemědělsky intenzivně využívaných oblastech, má i pozitivní význam pro zvětšování krajinné diverzity. Obhospodařování okolních polí přitom brání šíření akátu.
Variabilita. Rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Arrhenatherum elatius (KBF01a) zahrnuje porosty s dominancí vytrvalých trav, např. Anthoxanthum odoratum, Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Festuca ovina nebo Poa angustifolia. Podíl nitrofilních druhů je zpravidla malý.
Varianta Calamagrostis epigejos (KBF01b) představuje porosty s expanzivní Calamagrostis epigejos, jejíž pokryvnost se pohybuje mezi 70 a 95 %. Další druhy bylinného patra dosahují pokryvnosti do 5 %.
Hospodářský význam a ohrožení. Akátové porosty na nejchudších písčitých stanovištích slouží k produkci palivového dříví, medu, jako protierozní ochrana a listy akátu se v zemích jižní a jihovýchodní Evropy používají jako nutričně hodnotné krmivo pro zvířata. Kvalitní dřevo produkují porosty na lehkých půdách s dobře dostupnou podzemní vodou, dobře provzdušněných a bohatých živinami i humusem. V některých zemích (např. v Německu, na Slovensku a v Maďarsku) se dnes akát pěstuje jako energetická dřevina. V České republice tato asociace zahrnuje z lesnického hlediska nejkvalitnější akátové porosty s rovnými kmeny. Česká republika je jednou z mála středoevropských zemí, kde je akát jednotně vnímán jako problematický invazní druh, nikoli perspektivní hospodářská dřevina.