Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje porosty s dominantním vytrvalým bělotrnem kulatohlavým (Echinops sphaerocephalus), který dosahuje výšky až 2 m. Porosty jsou dvouvrstevné až třívrstevné, rozvolněné, ale i zapojené. V nižších vrstvách se vedle bělotrnu pravidelně vyskytují další statné dvouleté až vytrvalé hemikryptofyty rostoucí optimálně na mírně vlhkých (např. Anthriscus sylvestris, Lamium album a Urtica dioica) nebo sušších půdách (např. Arctium lappa, A. tomentosum, Artemisia vulgaris, Ballota nigra, Carduus acanthoides, Cirsium arvense a Tanacetum vulgare). Hojně jsou zastoupeny také dvouděložné byliny mezofilních trávníků (např. Galium album subsp. album, Silene latifolia subsp. alba a Taraxacum sect. Ruderalia) a trávy (např. Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Elytrigia repens, Poa pratensis s. l. a P. trivialis). Často se zde vyskytuje ovíjivá liána Convolvulus arvensis a místy se uplatňují také jednoleté ruderální druhy (např. Atriplex sagittata, Bromus sterilis, Galium aparine, Lactuca serriola a Tripleurospermum inodorum). Na kontaktu se suchými trávníky pronikají do porostů Agrimonia eupatoria, Euphorbia cyparissias, Falcaria vulgaris a další. Porosty obsahují obvykle 15–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro se vyvíjí zřídka.
Stanoviště. Toto teplomilné společenstvo osídluje většinou osluněná stanoviště s půdami různého zrnitostního složení; často jde o antropogenní substráty s velkým obsahem skeletu. Půdy většinou silně vysychají a mají mírně bazickou reakci. Artemisio-Echinopsietum roste na různých antropogenních stanovištích, jako jsou náspy silnic a železnic, opuštěné lomy, zarůstající skládky stavebního odpadu, úhory a příkopy podél cest.
Dynamika a management. Echinops sphaerocephalus patří v České republice mezi neofyty, které se v poslední době invazně šíří (Hendrych 1987, P. Pyšek et al. 2002). Často invaduje do travních porostů, které se přestaly obhospodařovat. V některých oblastech byl bělotrn záměrně vyséván na neobhospodařovaná místa v okolí obcí jako medonosná rostlina (Hejný et al. 1979, Kopecký & Hejný 1992). Šíří se dobře větrem, ale na lokalitách se rozrůstá také vegetativně pomocí adventivních pupenů na kořenech (Slavík in Slavík et al. 2004: 362–367). Fenologické optimum má společenstvo v létě, kdy jsou kvetoucí porosty bělotrnu velmi nápadné.
Variabilita. Echinops sphaerocephalus invaduje různé výchozí typy vegetace (Petřík et al. 2009). Podle vlhkosti a míry narušení lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Galium album (XCB08a) zahrnuje porosty s větším zastoupením lučních mezofilních druhů (např. Anthriscus sylvestris, Arrhenatherum elatius, Galium album subsp. album a Hypericum perforatum).
Varianta Lactuca serriola (XCB08b) se vyskytuje na narušovanějších místech a obsahuje více jednoletých až dvouletých ruderálních druhů (např. Atriplex sagittata, Bromus sterilis, Carduus acanthoides, Lactuca serriola a Tripleurospermum inodorum), vytrvalé ruderální druhy sušších půd (např. Ballota nigra a Cardaria draba) a některé druhy suchých trávníků (např. Centaurea stoebe a Melica transsilvanica).
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty s dominujícím bělotrnem zarůstají opuštěné pozemky a ztěžují obnovu travních porostů. Zpravidla se v nich nevyskytují vzácnější druhy (výjimečně byla zaznamenána Cerinthe minor), a jejich význam pro ochranu biodiverzity je tedy zanedbatelný. Naopak porosty s bělotrnem spolu s dalšími neofyty mají tendenci se šířit.